Mnemotechnické pomůcky: berličky pro paměť

V poezii se jim říká akrostichy. Jsou to sousloví či věty, jejíž počáteční písmena nesou určitý význam. Lenka celkem dobře maluje a zároveň ví, že LCDM jsou vzestupně zapsané římské číslice. Emil hodil granát do atomové elektrárny a zahrál k tomu na všechny struny kytary E, H, G, D, A i E. Helenu líbal na krk robustní cestář Franc a stíhal u toho vyjmenovávat všechny chemické prvky I. skupiny periodické tabulky. Všechny tyto hrátky se slovy a jejich začátky slouží k jedinému – dostat si do hlavy informace, které by jinak šly zapamatovat těžce.

„Lidská paměť využívá několik triků, které jí usnadňují zapamatování nesmírného kvanta informací, kterému jsme každý den vystaveni. A právě tyto triky se snaží využívat mnemotechnické pomůcky ke snazšímu průniku informací do našich mozků,“ vysvětluje přínos podobných pomůcek Jiří Škoda z Univerzity v Ústí nad Labem, který se zabývá problematikou vzdělávání a pedagogiky.

„Prvním trikem je smysluplnost informace. Jednoduše řečeno – mnohem lépe si zapamatujeme to, co nám dává nějaký smysl. Zkuste si například během pěti sekund zapamatovat tato písmena: Ř, R, Č, T, T, R, V, N, E, Y, É, I, Á. Nemožné? A co když ta písmena seřadíme takto: TŘI ČERNÉ VRÁNY. Nyní je jejich zapamatování hračka! Další trik spočívá v tom, že lidská paměť funguje na asociačním principu. Pokud můžeme nově přicházející informaci spojit s informací, kterou máme už pevně uloženou v „harddisku“ své mozkové paměti, novou informaci si zapamatujeme snadno. Například vitamíny rozpustné v tucích: A, D, E, K. Koho by okamžitě nenapadla asociace se slovem zadek? Ale při použití takovéto mnemotechnické pomůcky je však třeba dávat pozor, abyste posléze netvrdili, že vitamíny rozpustné v tucích jsou R, D, E, L,“ vtipkuje Škoda a varuje tak před možným nedorozuměním s vlastní pamětí.

Zatímco některé pomůcky jsou notoricky známé a nesmrtelné, jako třeba „Šetři se osle“, couvající a dorůstávající měsíc nebo pravidlo dámy, která ctí barvu, některé mají jen krátkou životnost. Studenti si je při sezení nad studijními materiály vymyslí sami a po testu je z hlavy vypustí. Souhlasí s tím i Jakub Křenek, student psychologie na Masarykově univerzitě: „Teď se učím na zkoušku ze sociální psychologie, z níž se vydělily dvě větve: psychologická reprezentovaná Williamem McDougallem a sociologická reprezentována Edwardem Rossem. Aby se mi to nepletlo, mám pomůcku: RoSS – Sociologická a McDougaLL – psychoLogická větev,“ vysvětluje svou berličku. „Záleží na originalitě myšlení a kreativitě každého člověka,“ říká Škoda a zároveň upozorňuje, že pomůcka, kterou jsme si sami vymysleli, může výborně pomáhat nám, ale ostatní ji vůbec nemusí pochopit.

Navíc lidé mají různý typ paměti. Někdo si lépe pamatuje zvuky, proto je pro něj lepší si učivo říkat nahlas. Pro vizuální typy je vhodné si informaci potřebnou k upamatování vizualizovat. „Součástku, která se jmenuje KPN si představím ležet na kanapi. Pak, až ji uvidím ve skutečnosti, se mi automaticky spojí se svým názvem,“ tvrdí Radim Vanša, student informatiky na Karlově univerzitě. Vhodnost vizualizace informací potvrzuje i Škoda: „Jelikož přibližně osmdesát procent informací přijímají lidé zrakem, tak vizuální podobnost nebo vizuální asociace hrají důležitou úlohu při procesu zapamatování. Důkazem toho je, že například mnoho jmen živočichů či rostlin vychází z jejich vizuální podoby: trepka velká, střevíčník pantoflíček, kokoška pastuší tobolka, ptakopysk podivný. A využití vizuálních podobností je běžné i v rámci mnemotechnických pomůcek. Třeba chemické vzorce kondenzovaných aromatických uhlovodíků jsou prostě včelí plásty,“ říká Škoda, který má za sebou kromě studia pedagogiky také studium biologie a chemie.

Mnemotechnické pomůcky a jejich používání mnohdy podporují i samotní učitelé. „V hodinách fyziky neopomenu zmínit populární ‘S cívkou jako s dívkou‘ nebo ‘NPN – šipka ven‘,“ potvrzuje učitelka fyziky na gymnáziu Božena Rytířová. Paměťové pomůcky využívá i Jiří Kulka, pořadatel kurzů na zlepšení paměti: „Tyto prostředky doporučuji svým pacientům, protože zvyšují efektivnost práce mozku – lépe poutají pozornost a dodávají představě další emoce.“

Sílu emocí spojených s pojmy může ovlivnit i absurdita informací. „Když si vzpomenu, že mám jít po škole zaplatit složenku na poštu, představím si delfína, jak s bankovkou na čumáku tančí přede mnou. Je to natolik absurdní vjem, že na to do konce dne nezapomenu,“ radí podobným zapomnětlivcům Radim Vanša. Propojení informací s neobvyklými představami se v odborné literatuře označuje jako efekt bizarnosti. „Je to efektivní prostředek ke zlepšení vybavování,“ říká Alena Plháková, psycholožka z Palackého univerzity, „i když vůbec nejlepší pomůckou jsou kvalitní logické souvislosti mezi informacemi, které si chceme zapamatovat a vybavit.“

S výčtem různých pomůcek bychom mohli pokračovat dlouho. Písmenka Morseovy abecedy, slovesné třídy, názvy oper Bedřicha Smetany, to všechno má své říkanky. A pokud ne, ti kreativnější z nás vymyslí pomůcku snad na cokoliv.

„Důležité je, že o věcech přemýšlíte,“ zakončuje úvahy o berličkách pro paměť Jiří Škoda. Samotný trénink mozku pozitivně ovlivňuje jeho činnost. A pak nejsou žádné pomocné berle potřeba. „Vždyť před ‘že‘ a ‘aby‘ dělají čárku i staré báby, aniž by na to nějaké pomůcky potřebovaly.“

Zdroj fotografie: http://www.sxc.hu/