„Každé ráno řeším dilema, v jakém jazyce budu ten den mluvit“, říká slovenský učitel na MU

Proč jste se rozhodl jít na školu raději do České republiky než k vám?

Protože české univerzity jsou mnohem lepší než ty slovenské. Když jsem se rozhodoval, na kterou školu půjdu, do Prahy jsem nechtěl, a potom jsem si chtěl vybrat tu školu, kterou jsem považoval za nejlepší v rámci studia psychologie. To byla Masarykova univerzita. Takže jsem se hlásil na ni, pak na Univerzitu Komenského a na univerzitu do Banské Bystrice. Přijali mě na všechny tři, a tak jsem si samozřejmě vybral tu nejlepší. Přišel jsem sem a tady jsem se zamiloval – nejen tedy do univerzity, ale také do své současné manželky. A tak už jsem tu zůstal a jsem tu strašně rád.

Máte pocit, že je to pro Vás v něčem handicap, že učíte slovensky?

Ano. Skoro každý den prožívám dilema, v jakém jazyce budu ten den mluvit. Vážně je to tak – protože doma mluvím česky, protože jednoduše chci začít mluvit už jen česky. S kolegy také používám češtinu. Na druhé straně když mám nějaké obchodní jednání, výuku nebo lektorování, tak mluvím slovensky, protože jsem v tom sebevědomější než v češtině. A u těchto důležitých věcí budu radši mluvit kvalitně a slovensky než s chybami a česky. Dovedete si asi představit, že můžete být jakýkoliv génius, ale jakmile budete hovořit s chybami, tak to lidé budou vnímat. Teď jsem v takové přechodové fázi, kdy už mluvím špatně nejen česky, ale i slovensky. Samozřejmě bych nejraději mluvil v obou jazycích stoprocentně a jazyk volil podle situace, ale v češtině se ještě natolik silný necítím.

Stává se Vám, že Vám třeba studenti občas nerozumí?

Já za tu dobu už přesně vím, kterým věcem studenti nerozumí, a tehdy sklouzávám k češtině. Prostě vím, že když mluvím o experimentu s hriankovačmi, tak musím říct, že je to topinkovač, když mluvím o golieri, tak, že je to límec a že vrecko je kapsa. Vždycky mluvím tím jedním jazykem, jen to jedno slovo upřesním, aby tomu všichni rozumněli.

Nemáte problém se školou, že by například vyžadovali, aby byl sylabus jen v češtině?

Nikdy jsem na to nenarazil. Já jsem tak nějak a priori očekával, že jim to dodám v češtině. Všechny oficiální materiály v češtině píšu, aniž by mi to někdo musel říkat.

Máte pocit, že na Vaše hodiny chodí víc Slováků?

Přiznám se, že letos na hodinách na Filozofické fakultě mám pocit, že je tam těch Slováků nějak obzvlášť hodně. Možná je to ale jen tím, že jsou na těch hodinách aktivnější. Obecně mám tento pocit, že Slováci jsou tak nějak „ukecanější“, víc zvedají ruce a reagují. Neřekl bych, že by si řekli „to učí Slovák, tak k němu půjdu“.

Takže souhlasíte s tím obecně uznávaným stereotypem, že Slováci jsou aktivnější a ambicióznější než Češi?

Pro mě je Československo jakýmsi každodenním pracovištěm, protože kromě vyučování mám na starosti jakýsi mezinárodní obchod. Polovina lidí, se kterými komunikuji, jsou Češi, polovina jsou Slováci. Takže tyto rozdíly celkem dost vnímám a myslím, že bych uměl okamžitě říct, jestli je někdo Slovák nebo Čech. Ale jsou to takové malé drobnosti. I studenti se liší. Taková moje malá hypotéza je, že studenti, kteří jdou ze Slovenska do České republiky, jsou studenti s takovým větším „drivem“. Ze slovenských studentů většinou těch horních 20 % chce jít k vám. Tito přijdou sem a zapasují se mezi Čechy, ale přitom mají stále náturu těch horních dvaceti procent. Více se snaží a je to cítit. Úplně stejný pocit jsem měl ve Spojených Státech, kde většinou nejlepší studenti byli studenti zahraniční. Šli tam ti nejlepší Indové, nejlepší Číňani, nejlepší Evropani. Američané tam vytvořili tu základní komunitu, ale zahraniční studenti měli tendenci z té řady vystupovat.

Doporučil byste studentům od vás jít do České republiky aspoň na postgraduál?

To už je docela riskantní, odpovídat na takovou otázku – ale dobře, stojím si za svým názorem, takže snad můžu říct, že české univerzity jsou několikanásobně lepší než ty slovenské. Dokonce bych řekl, že se to snad ani srovnávat nedá. Takže ano, rozhodně doporučil.

Zdroj fotografie: Stanislav Gálik, Stock.Xchng