Cítíte se vyhořele? Zkuste trik mnichů ze třetího století

Vysněné studium vás přestalo bavit, úkoly vám nejdou od ruky a škola vás začíná vyloženě štvát? Nemusí to nutně znamenat, že byste měli změnit obor nebo dokonce se studiem úplně seknout. Možná právě prožíváte vyhoření. To může vést i závažným psychickým problémům. S vyhořením se potýkali už mniši ve třetím století našeho letopočtu.

Vyhoření zatím nemá přesnou definici. Podle jedné studie existuje minimálně 47 různých definic. Liší se také teorie o tom, co přesně vyhoření způsobuje. Nejčastěji bývá spojované s přepracovaností. Pocity vyhoření ale podle různých studií zažívají i nezaměstnaní lidé.

Ačkoliv se o vyhoření začalo otevřeně mluvit až v posledních několika letech, rozhodně nejde o problém 21. století. Lidé si na pocity podobné těm, které dnes spojujeme s vyhořením, stěžují už celá staletí. Výrazněji například na počátku průmyslové revoluce.

Jonathan Malesic ve své knize Konec syndromu vyhoření píše, že za syndromem stojí rozdíl mezi sny a realitou. Očekáváme, že nás práce nebo studium bude naplňovat ve všech směrech a jsme zklamaní, když tomu tak není. Další z příčin vyhoření pak může být rutina.

Mniši radí: Vydržte

S pocity vyhoření bojovali i křesťanští mniši a poustevníci ve třetím století našeho letopočtu, kteří žili v Egyptě. Jejich život se skládal z modlení, studia, meditace, manuální práce a půstu. Každý den to samé znovu a znovu.  Mniši si pro pocit, který my označujeme jako vyhoření, vymysleli i vlastní termín, acedia. Můžeme ho volně přeložit jako nedostatek zájmu, či lhostejnost. Další označení, které používali, byl polední démon. Vyhoření totiž mniši nejčastěji pociťovali mezi 10. až 14. hodinou, kdy se slunce vyšplhalo nejvýš na pouštní obloze.

Acedia v mniších vyvolávala potřebu změny. Mnich Evagrius Ponticus, který jako první acedii soustředěně studoval, navrhl prosté řešení: vytrvalost. Všiml si totiž, že když mniši i nadále dodržovali svou denní rutinu, dokázali acedii překonat.

Podobně se s vyhořením vypořádal i slavný americký malíř a ilustrátor Norman Rockwell. Za svou šedesátiletou kariéru vytvořil tisíce ilustrací, stovky obálek pro noviny The Saturday Evening Post a mnoho dalších děl. Pracoval sedm dní v týdnu, dokonce i na dovolené, a to prakticky až do své smrti.

Přesto se Rockwell čas od času cítil vyhořele a v těch chvílích jeho produktivita rapidně klesla. Problém se snažil vyřešit cestováním, ale to nezabralo – naopak to mělo opačný efekt. Během osmi měsíců, kdy žil v Paříži, dokončil Rockwell pouhé dva obrázky. Krizi nakonec vyřešil tak, že se lidově řečeno zabejčil a maloval bez ohledu na to, jestli se mu výsledné dílo zamlouvalo. Každý den šel v osm hodin ráno do ateliéru, maloval až do oběda a poté znovu do pěti až šesti večer. Po měsíci této snahy se jeho dřívější nadšení pro malování vrátilo.

Jak předejít vyhoření

V minulosti se náplň života člověka lišila podle ročního období. V moderní době můžeme prakticky veškeré aktivity provozovat celoročně. Zkuste se tak inspirovat časy minulými a žít víc „sezonně“. Vařte ze sezonních surovin, poslouchejte různé styly hudby, nebo navštěvujte akce typické pro dané období. Můžete se tak pokusit vymanit z nebezpečné rutiny.

Zdroj: Art of Manliness