Ranní ptáče dál doskáče? Fikce!

Ranní ptáčata mají pověst disciplinovaných a pracovitých lidí, zatímco lidé vstávající později si často vysluhují nálepku lenochů. Ale existuje opravdu souvislost mezi časným vstáváním a kariérním úspěchem? Odpověď hledal ve své knize o denních rituálech významných osobností Mason Currey. Autor zaznamenal denní rutinu 161 spisovatelů, matematiků, architektů a umělců. A verdikt? Čas probuzení překvapivě tak důležitý není.

U 68 osobností zaznamenal Currey pravidelný čas vstávání. Většina vstávala mezi čtvrtou a osmou hodinou ranní, zhruba čtvrtina pak mezi devátou a jednou odpoledne. Ti, kteří vstávali ve čtyři ráno, si zpravidla několik hodin po probuzení anebo odpoledne šli na delší dobu zdřímnout. Vůbec nejvíc osobností se probouzelo v šest ráno.

Statistiky stranou, ať už vybrané osobnosti vstávaly kdykoliv, byly produktivní. Klíčový totiž nebyl čas probuzení ale to, jaké „ráno“ prožily – jestli hektické a stresující anebo poklidné a produktivní.

„Neexistuje jeden jediný způsob, jak být produktivní. Jste, kdo jste. Nejste Fitzgerald nebo Thomas Wolfe. Neexistuje jeden konkrétní čas anebo místo – musí to vyhovovat vám, vaší povaze. Jak člověk pracuje není důležité, pokud má disciplínu. Pokud ale disciplínu nemá, žádný trik mu nepomůže… Každý nakonec přijde na to, co mu nejvíc vyhovuje,“ řekl americký spisovatel Bernard Malamud. Jinými slovy, ideální čas probuzení neexistuje. Abyste našli rutinu, která nejvíc vyhovuje vaší produktivitě, musíte experimentovat.

Čas probuzení navíc u osobností, kterými se ve své knize zabýval Currey, nutně nekorespondoval s časem, kdy začínaly pracovat. Některé z nich si šly nejprve například zacvičit anebo trávily čas s rodinou.

Jedno společné ale vybrané osobnosti měly a to, že si všechny vytvořily určitou denní rutinu a té se držely. Americký spisovatel John Updike, který napsal mimo jiné knižní předlohu ke slavnému filmu Čarodějky z Eastwicku, byl toho názoru, že mít denní rutinu je velmi důležité, protože „vás zachraňuje před tím, abyste se vzdali“. Obdobný názor sdílely i osobnosti, které v minulosti vedly poněkud hédonistický a bohémský život.

Například anglický, respektive americký, velikán Francis Bacon a Ernest Hemingway žili divokým nočním životem. Bez ohledu na kocovinu a nedostatek spánku se ale každý den ve stejný čas vrhali do práce. Slovy Ernesta Hemingwaye: „Musíte pracovat každý den. Bez ohledu na to, co se stalo tu předcházející noc anebo den“. Filozof Bacon a spisovatel Hemingway byli ale mezi zkoumanými osobnostmi spíš výjimkou. Umělci a další významné osobnosti, ač je to možná překvapivé, nočnímu životu příliš neholdovali a dodržovali spíš pravidelnou a poklidnou rutinu.

Po probuzení vypili sklenici vody, nasnídali se, pár hodin pracovali, poobědvali, zase pracovali, povečeřeli a večery trávili zpravidla u televize, s rodinou, nad knihou nebo na procházce (procházky byly pro ně obvyklé). Pak šli spát a další den to celé začalo nanovo.

Jen málokdy chodili ven flámovat. Paradoxně jejich každodenní rutina stimulovala jejich představivost. Jak poznamenal francouzský spisovatel Gustave Flaubert: „Veď pravidelný a spořádaný život, abys mohl být originální ve své práci.“

„Z mé zkušenosti vím, že lidé, co to s uměním myslí opravdu vážně, žijí rutinou a jejich životy jsou málokdy fascinující,“ říká John Adams, americký hudební skladatel. “Rutina je podmínkou k přežití,” tvrdila zase americká spisovatelka, autorka takzvané jižanské gotiky, Flannery O’Connorová.

Zdroj: The Art of Manliness