Zabojujte s prokrastinací řízeným stresem. Kdy jsme nejvýkonnější?

Poslední desítky minut jste strávili projížděním sociálních sítí. Vedle vás leží rozečtená kniha, na liště počítače máte otevřený textový editor, kam jste měli v plánu psát esej. Knihu i prázdný dokument úspěšně ignorujete, zatímco dáváte lajk k videu o záchraně zatoulaného štěněte. Diagnóza je jasná – prokrastinace! Nebo ne? Výzkumy ukazují, že za odkládáním učení může stát něco úplně jiného: načasování.  

Touto problematikou se poprvé začali zabývat psychologové Robert Yerkes a John Dodson už v roce 1908. Dvojice realizovala experiment s krysami. Slabý elektrický šok zvířata donutil proběhnout bludištěm, příliš silný šok v nich naopak vyvolal paniku. Později toto pravidlo získalo označení Yerkes-Dodsonův zákon. Ten praví, že s rostoucím nabuzením roste výkon, ale jen do určitého bodu.

Pokud bychom zákon aplikovali na lidi a na příklad učení či psaní eseje, nejlepší čas začít je, když máme dostatečnou motivaci, ale zároveň nejsme maximálně vystresovaní. Každý student má tuto hranici jinde. Mezi faktory, které zvyšují motivaci, navozují pocit, že o něco jde, patří novost, nečekanost, nekontrolovatelnost (tj. že nejde ovlivnit výsledek akce) a hrozba sociálního hodnocení (odsouzení ze strany jiných lidí).

Když na studenta začne působit některý z těchto faktorů, jeho míra zapojení do akce vzrůstá, mysl hbitě pracuje a vede se mu lépe u zkoušek nebo při učení. Ale jestliže se začne příliš stresovat, přestane to fungovat. Najít křehkou rovnováhu mezi tím, kdy ještě odvádíte dobré výkony a kdy už jste natolik vynervovaní, že se nedokážete soustředit, lze jenom metodou pokus-omyl.

Zdroj: Studenta