Vzpomínky na Koreu: korejské jídlo mi nepřestalo chybět ani půl roku po návratu

Kateřina Turčinová (23) je studentkou FMV VŠE, oboru Mezinárodní a evropská studia – diplomacie. Mezitím stihla vystudovat ještě Žurnalistiku v rámci Mediálních studií na FSV UK. Působila jako externí redaktorka portálu ČT24 a absolvovala také stáž ve Skupině pro mezinárodní otázky Amnesty International. Její semestrální pobyt v Korejské republice, kolem něhož se bude točit také následující rozhovor, se odehrál v rámci bilaterálních dohod VŠE.

Jižní Korea je zemí, na niž by mnozí při volbě cíle své plánované zahraniční stáže asi nepomysleli. Jak došlo k tomu, že jsi na ni pomyslela ty?

Tak trochu si vlastně na svoji otázku odpovídáš sama. Jižní Koreu jsem si totiž vybrala částečně právě proto, že jsem se chtěla podívat někam, kam by mě za normálních okolností nejspíš ani nenapadlo jet. A jak jsem zjistila na místě, byla by to obrovská chyba, protože Korea má neuvěřitelné kouzlo, kterým si mě podmanila okamžitě po výstupu z letadla. Chtěla jsem poznat něco úplně jiného, exotického, a navíc Seoul National University patří do padesátky nejlepších univerzit na světě a Korejský poloostrov spolu s celým regionem Dálného východu je pro mě jako studentku mezinárodních vztahů i neskutečně zajímavý.

Myslíš, že bylo výběrové řízení pro zájemce o studium v Koreji náročnější než pro uchazeče o jiné destinace? Už máš s výběrovými řízeními na zahraniční stáže nějaké zkušenosti, a tak asi můžeš srovnávat…

Můžu srovnávat výběrové řízení na FSV UK, díky němuž jsem strávila semestr v rámci programu Erasmus ve Francii, a na VŠE, která mě vyslala právě do Koreje. Na VŠE je podle mého názoru obecně obtížnější uspět, a dostat se navíc ještě na školu, kterou si vyberete. V tomto směru jsem měla štěstí, protože mi vyšla hned moje nejvyšší priorita. Na VŠE je o studium v zahraničí větší zájem, takže i větší konkurence. Zároveň je ale výběrové řízení strukturovanější a z mého pohledu i spravedlivější. Víte, za co dostanete kolik bodů, a výsledek je ve vašich rukách. Na FSV byl výběr subjektivnější. A jestli je dostat se do Koreje obtížnější než jinam? To záleží na tom, jaké priority si zvolí nejlepší studenti, a jak kvalitní jsou tudíž vaši soupeři. Může se to každý rok lišit. Obecně si ale myslím, že ke studiu v zámořských destinacích je potřeba získat více bodů než na Erasmus v Evropě. I to ale závisí na jednotlivých destinacích.

Musela jsi už při výběrovém řízení prokázat alespoň nějakou znalost korejštiny?

Ne. Studovala jsem v angličtině, a to byl také jediný jazyk, jehož dostatečnou znalost jsem v rámci výběrového řízení musela doložit. Korejštině jsem propadla až na místě a přiznám se, že to docela bolelo… Několikahodinový náhodný rozhovor z buddhistickým mnichem na konci mého pobytu ale za to úsilí rozhodně stál.

Dostaly se k tobě informace o tom, jaký byl o pobyt v Koreji oproti ostatním programům zájem?

Po konkrétních číslech jsem se nepídila. Ke štěstí mi stačilo, že tam můžu odjet já. Ale konkurence prý nebyla zrovna malá.

Věž Namsan v Soulu (zdroj: Stock.XCHNG)

Co vše sis musela vyřídit, než jsi tam odletěla?

Korejská univerzita mi někdy před Vánoci (odlétala jsem koncem února) poslala balíček s formalitami, které bylo třeba vybavit. Většina formulářů se posílala jen elektronicky. Zařídit jsem si musela vízum, ale to byla otázka několika málo dní. Korejci jsou přátelští všude, i na pražské ambasádě. Trochu neobvyklý byl pouze požadavek rentgenu plic jako příloha přihlášky na kolej. Na žádný výrazný byrokratický problém jsem ale ani před odjezdem, ani během pobytu nenarazila. Oproti Francii je Korea učiněný ráj.

Jaké byly tvé pocity, když jsi nastupovala do letadla směr jihovýchodní Asie?

Odjezdy vždycky trochu bolí. Něco necháváte za sebou a nikdy nemůžete vědět, jestli to tam bude, až se jednou vrátíte. Nebudu se tvářit jako hrdina, protože jsem popravdě byla vyděšená z neznáma, které na mě čekalo. Nástup do letadla byl vzhledem k okolnostem možná nejtěžší krok, jaký jsem v životě udělala, ale znamenal začátek nejlepších měsíců, které mi změnily život, a nikdy na ně nezapomenu. Ať už byla cena jakákoli, stálo to za to.

Co zejména tě v Koreji zaujalo nebo mile překvapilo a co tam pro tebe bylo naopak nejtěžší?

V korejském ovzduší je kromě smogu i něco, co tě s prvním nádechem přesvědčí o tom, že jsi v nejúžasnější zemi na světě. Až později a s odstupem jsem si uvědomila, že to není tak úplně pravda. Že Soul je vlastně šedivé město plné nevkusných neonových nápisů, že korejské filmy jsou hysterické kýče a že najít Korejce, který by mi vysvětlil, za co stovky lidí valících se najednou kolem mě ulicí demonstrují, je úkol na několik hodin. Vždycky je to ale o přístupu. Kdo chce Koreu upřímně poznat, pozná ji. A kdo pozná Koreu, zamiluje se do ní tak jako já. Někteří studenti měli problém s opravdu ostrým korejským jídlem. Mně ale ani půl roku po návratu nepřestalo chybět.

Jací jsou podle tebe Korejci lidé?

Korejci jsou velice milí, přátelští, ale zároveň i uzavření. V asijské kultuře je důležité neztratit tvář, a proto se nesmí počítat s tím, že si s někým jen tak popovídáš na ulici anglicky. Každý rád poradí, jak nejlépe umí, ale pokud si svými jazykovými schopnostmi není úplně jistý, anglicky mluvit nebude. Pokud si tě ale někdo „pustí k tělu“, získáš neobyčejné přátele, které budeš jen těžko opouštět, a vzpomínky, na které jen tak nezapomeneš.

Pohled z namsanské věže (zdroj: Stock.XCHNG)

A jak přistupují k cizincům?

Soul je jedno z největších měst na světě a žije tam zhruba jen procento cizinců – a to i Asiatů. Evropané jsou pro Korejce tudíž nesmírně přitažliví. V Koreji jsem byla krásná každý den i bez make-upu. V Praze už se mi bohužel běžně nestává, že by mě na ulici zastavovali neznámí lidé, jen aby mě pozdravili, zeptali se odkud jsem a místo rozloučení řekli: „You’re beautiful!“ Občas jsem si připadala jako chodící reklama na Českou republiku. Nepříjemné to ale rozhodně nebylo. Kdyby se někteří Češi chtěli inspirovat, určitě by mi to nevadilo.

Jak bys porovnala korejské a české školství obecně?

Korejské školství je kapitola sama o sobě. Je důležité chodit do správné školky, aby ses dostala do správné školy, na správné gymnázium, z něhož jedině máš naději dostat se na jednu z „velké trojky “ nejlepších univerzit. Denní řád na dobrých internátních školách, o kterém mi přátelé vyprávěli, opravdu spíš připomínal nápravná zařízení. Dobré vzdělání je v korejské kultuře jednou z nejvyšších hodnot.

Jací jsou podle tebe korejští studenti zejména co se jejich vztahu ke studiu týče?

Plné studovny do časných ranních hodin (a to od prvního týdne semestru) nebyly výjimkou. Korejci jsou zvyklí od dětství tvrdě pracovat, troufám si ale říct, že my dokážeme být efektivnější. Neznamená to ale, že by se Korejci neuměli bavit. To by určitě nebyla pravda.

Co jsi v Soulu dělala ve volných chvílích?

Do Koreje jsem přijela s cílem, že chci tuto pro mě zatím naprosto neznámou zemi co nejlépe poznat. Zapsala jsem si korejskou historii, intenzivní kurz korejštiny a vlastně téměř každý víkend jsme s přáteli trávili mimo Soul cestováním. Takže moje zážitky paradoxně se Soulem moc spojené nejsou. Jsem ale přesvědčená, že každý si v něm najde něco pro sebe. Je to sice dvacetimilionové město, ale nepůsobí sklíčeným dojmem, a do nejbližšího národního parku dojedeš metrem. A samozřejmě Soul nabízí i všechna lákadla velkoměsta – v západním stylu stejně jako v tradičním korejském.

Jeden z pavilonů soulského paláce: Gyeonghoeru (zdroj: Stock.XCHNG)

Je něco, co bys z korejských zvyků či pravidel přenesla i do českého prostředí?

Nadchlo mě korejské stolování. Jídlo je totiž událostí, která se sdílí s přáteli, nikdy nejíš sama. Stůl je posetý malými mističkami s barevnými přílohami a hlavní jídlo je často uprostřed na jednom velkém talíři a celý stůl ho sdílí. Právě hlavní chod si často připravuješ sama na hořáku uprostřed stolu. Během chvilky ti Korejci před očima vytvoří symfonii barev a chutí, z nichž všechny můžeš ochutnat a sdílet je s těmi, s nimiž je ti dobře. Své kouzlo mají i „nuré bany“ (karaoke místnosti), kde by každý správný korejský večer měl končit.

Ochutnala jsi tam některé z jejich specialit? Pokud ano, jaké to bylo?

Jídlo je kapitola sama pro sebe. Buď ho budeš milovat, což je našťěstí můj případ, nebo máš problém. Na kolejích se totiž nedalo vařit. Troufám si říct, že každý, kdo strávil chvíli v Koreji, nikdy nezapomene na kimči – jedno z nejzdravějších jídel na světě, které najdeš mezi přílohami u každého korejského jídla od snídaně po večeři. Jakmile (a pokud) mu jednou přijdeš na chuť, bude se ti do smrti stýskat. A zmrzlina s příchutí zeleného čaje je fantazie, kterou v Evropě asi teprve musíme objevit. Už aby to ale bylo!

Pokud by někdo uvažoval o stejné destinaci, jakou sis vybrala ty, co bys mu poradila? Na co by se měl určitě připravit?

Řekla bych jen, aby se z hluboka nadechl, otevřel oči a těšil se na všechno, co přijde. Přiznám se, že kulturní šok mi vlastně uštědřil až návrat domů, který byl mnohem obtížnější než samotný příjezd do Koreje. Korea má ostrý jazyk vonící česnekem s chilli a jemnou duši. Takže pokud ten někdo zvládne ujídat hůlkami kimči při sledování korejské telenovely, hrozí mu jediné nebezpečí… Do Koreje se zamiluje.