Veřejnou, státní nebo soukromou vysokou školu?

Stručné vysvětlení všech tří typů škol nabízí náš akademický slovník. Pojďme si však na ně posvítit trochu blíže. Začneme těmi, kterých je v Česku nejméně: státními školami.

Státní školy

České státní vysoké školy jsou dvě: Policejní akademie České republiky v Praze a Univerzita obrany. Spravují je přímo příslušná ministerstva (Policejní akademii Ministerstvo vnitra a Univerzitu obrany Ministerstvo obrany) a nemají právní subjektivitu, zřizuje je stát. Jejich výhodou pro studenty je, že jakmile úspěšně ukončí studium, nemusí se bát fronty na úřadu práce – zaměstná je stát a bude se jim za to v některých případech bohatě odplácet už během studia. Jak je to možné?

Univerzita obrany

Studiem na Univerzitě obrany (UO) se ze studentů totiž stávají profesionální vojáci. Díky tomu se těší spoustě výhod: mladí vojíni mají už během studijních let nárok na měsíční plat. V současnosti dosahuje jedenácti a půl tisíc korun, a to v něm nejsou započítané příplatky za funkce a různá stipendia. Když přidáme ubytování zdarma, proplácení jízdného k rodině nebo započítání odstudovaných let do výpočtu starobního důchodu, jedná se o pádné argumenty, proč kariéru vojáka z povolání jen tak nezavrhovat. Čerpání zmíněných výhod však zahrnuje i závazek po skončení studia zůstat u armády. Ti, kteří se takto vázat nechtějí, mohou nastoupit na civilní studium, ale budou se muset většiny zmíněných výhod vzdát. Nastoupit na dráhu vojenského lékaře můžete v Hradci Králové, kde stojí Fakulta vojenského zdravotnictví UO, nebo můžete svou vojenskou kariéru začít v Brně, kde jsou Fakulta vojenských technologií a Fakulta vojenského leadershipu.

Policejní akademie

Policejní akademie je určená především policistům ve služebním poměru, zaměstnancům Ministerstva vnitra, kteří se starají o ochranu práva, ale samozřejmě i civilním uchazečům. Uchazeči musí projít přijímacími zkouškami s jazykovým testem, testem středoškolských znalostí a znalostí problematiky práva, kriminalistiky, bezpečnosti či například psychologie. Škola má stanovené limity přijatých civilistů i uchazečů z pracovního poměru. Ti pobírají během studia část platu. Policejní akademie sídlí v Praze a má dvě fakulty: Fakultu bezpečnostně právní a Fakultu bezpečnostního managementu.

A na jakém typu školy získáte svůj diplom vy? (foto: Stock.XCHNG)

Veřejné vysoké školy

Veřejné vysoké školy jsou ty, na které se hlásí většina maturantů – financuje je stát a studium na nich je za běžných okolností bezplatné. Jejich činnost řídí orgány, které by každá taková škola měla mít: akademický senát, rektor, vědecká rada, disciplinární komise, správní rada a kvestor. Všechny tyto složky mají své kompetence přesně dané zákonem o vysokých školách, který si ti zvídavější mohou projít zde.

Soukromé vysoké školy

Soukromé vysoké školy nejsou na rozdíl od těch veřejných zřizovány ani rušeny zákonem, k činnosti jim musí dát souhlas Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Většinou mají formální podobu společností s ručením omezeným, akciových společností či občansky prospěšných společností. Věnuje se jim třetí část zmiňovaného zákona o vysokých školách (a pro doplněnou: státním školám se věnuje část dvacátá). I když můžou získat dotaci od státu, většinou si hradí náklady na provoz z vlastních zdrojů, ke kterým patří i poplatky za studium vybírané od vlastních studentů. Právě z toho důvodu se lze občas setkat s přesvědčením o nízké kvalitě soukromých škol, které se své studenty snaží udržet, protože jsou de facto jejich sponzory.

Otázka kvality a nekvality soukromých škol však není zdaleka jednoduchá. Existují i skutečně kvalitní a náročné soukromé školy, na kterých učí odborníci ze zahraničí. Naopak aféra kolem plzeňských práv ukázala, že i na veřejných školách může mít korupce silné slovo. Navíc díky „přemnožení“ oborů na veřejných vysokých školách dochází podle mnohých odborníků k úpadku kvality výuky i na nesoukromých školách. Na scénu vysokoškolského vzdělání přicházejí populačně slabší ročníky. Mnozí prorokují, že se budou mnohé soukromé školy, které se po revoluci vyrojily jako houby po dešti, kvůli nízkému zájmu zavírat. Nastává boj o studenta. Také veřejné vysoké školy mají za každého posluchače určité příspěvky, proto se jim vyplatí přijímat jich více. Situace se tak pomalu, ale jistě blíží ke stavu „převzdělanosti“ společnosti, kdy bude mít téměř každý dospělý titul z některého z typu škol. Jak se potom vyznat v jejich kvalitě? To je otázka pro politiky a jimi připravovanou reformu terciárního vzdělávání.

Přehled existujících veřejných, státních i soukromých vysokých škol najdete na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zde.

Zdroj:

• MSMT
• stránky jednotlivých škol