Soukromá vs. veřejná VŠ

Dobré jméno a reference

Začněte tím, že se zeptáte těch, kteří danou školu navštěvovali či navštěvují. Poskytnou vám cenné rady a třeba vám i na rovinu řeknou, že podruhé by do toho nešli. Jisté však je, že každá vysoká škola má něco, na co si bude daný student stěžovat. Zjistěte si proto, zda výhody převažují nad nevýhodami v dostatečné míře, abyste byli ochotni je skousnout. Veřejné vysoké školy často těží ze své dlouholeté dobré pověsti, jsou ale jako obří loď, které trvá déle, než změní směr a vydá se modernější cestou. Na druhou stranu soukromé školy bojují o dobrou pověst a ne vždy se jim to daří. Často panuje všeobecné přesvědčení, že si studenti „jen zaplatí školné“ a titul mají v kapse. To ale rozhodně nemusí být pravda, a proto se vyplatí si před podáním přihlášky udělat pořádný „průzkum trhu“.

Ty to budeš platiti

Veřejné vysoké školy jsou financované státem, soukromé školy ale od státu žádné příspěvky nedostávají. To je důvod, proč, pokud chcete na soukromé VŠ studovat, musíte počítat s výdaji za školné. To se v České republice pohybuje v průměru od 20 000 do 120 000 Kč za akademický rok. Zaplacením školného se de facto stáváte zákazníkem školy. A máte právo vyžadovat to nejlepší, co škola může poskytnout, abyste to následně mohli využít v praktickém životě a investice do školného se vám vrátila. Mnohé soukromé vysoké školy však nabízejí svým studentům motivační programy – za vynikající studijní výsledky dostanete slevu, či můžete dokonce studovat zdarma. Pokud naopak studium prodlužujete nebo opakujete zkoušku, počítejte s dalšími poplatky. Ne všichni studenti ale vidí důvod ke snaze o dobré výsledky při studiu na soukromé VŠ. „Překvapila mě malá motivace některých spolužáků ve studiu vyvíjet nějakou aktivitu – rozhodně to neplatilo pro všechny – ale někteří to měli hodně na háku, protože tam šli s tím, že mají školu zaplacenou, tak proč se snažit?“ říká Jakub Hein (29), dřívější student Vyšší odborné školy publicistiky, který nyní studuje žurnalistiku na FSV UK.

Překročíte-li však při studiu na veřejné VŠ standardní dobu studia (tj. doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském i v magisterském studijním programu), můžete si být jisti, že ani tady se poplatkům nevyhnete. Minimální výše tohoto poplatku je stanovena zákonem, jeho konečnou výši si určuje sama veřejná vysoká škola. Většinou se tento poplatek pohybuje kolem 20 000 Kč za semestr.

(Ne)modernita

Není to samozřejmě pravidlem, ale soukromé vysoké školy většinou zaměstnávají více lidí z praxe než školy veřejné. Tím se pak zvyšuje praktičnost výuky. Plusem soukromé VŠ je i individuálnější přístup ke studentům, což je dáno většinou menším počtem studentů na VŠ, souvisí to ale také s tím, že student je „zákazník“, o jehož spokojenost je třeba pečovat a z peněz za školné si může soukromá VŠ pořídit například modernější pomůcky pro výuku. „Když srovnám žunalistiku na UK a soukromém VOŠPu, tak můžu jednoznačně říct, že veřejná UK asi hodně zaspala, co se audiovizuálního vybavení týká. Ale na VOŠP bylo plnohodnotné studio, střížna, kamera na jeřábu, digitální kamery…,“ konstatuje Jakub Hein. Veřejné VŠ si také spíše potrpí na teoretičnost a akademičnost vzdělávání. Kvalita vyučujících se však může lišit školu od školy – a je jedno, zda jde o VŠ soukromou či veřejnou. Zároveň se stává, že někteří vysokoškolští pedagogové uči na soukromé i veřejné vysoké škole najednou.

Uplatnění po studiu

Vzhledem k praktičtejšímu zaměření soukromých vysokých škol mají jejich absolventi určitou výhodu při hledání budoucího zaměstnání. Sice nemají načteno tolik oborných knih a nestrávili tolik času nad biflováním definic, to ale nemusí být na škodu.

Praktické dovednosti jsou často tím, co zaměstnavatele zajímá nejvíce. Na druhou stranu prestiž veřejných vysokých škol typu Karlovy Univerzity může také sehrát svou roli a zaměstnavatel se může zdráhat přijmout někoho s titulem z jemu neznámé soukromé VŠ. Pokud vaše studium na veřejné VŠ není příliš časově náročné, vyplatí se shánět si praxi už během studia.