Radim Laga: I „náctiletý“ může zatřást vědou (první část)

Čerstvý absolvent osmiletého gymnázia Radim Laga z Uherského Brodu během minulého a současného roku zhodnotil svou několikaletou práci na elektromagnetickém urychlovači, který zkonstruoval doma ve sklepě. Za svůj projekt získal mimo jiné šesté místo v národní soutěži EXPO SCIENCE AMAVET, třetí místo v mezinárodní soutěži vědeckých a technických projektů pro středoškoláky I-SWEEEP a titul Česká hlavička 2009. Fyzice se přitom odborně věnuje už od jedenácti a projekt, se kterým slaví úspěch, začal vymýšlet v patnácti. Jaký je člověk, který dokáže už tak mladý ovlivnit vědu?

Tvůj projekt se pro spoustu lidí nazývá poněkud krkolomně. Můžeš polopaticky popsat, co to vlastně elektromagnetický pulsní urychlovač feromagnetických částic je?

Je to elektromagnetický kanón, který střílí ocelové náboje, takzvané projektily. Od ostatních zbraní se liší tím, že je extrémně tichý a teoretická rychlost vystřeleného náboje může dosáhnout až rychlosti světla, protože přeměna energie zde není omezena žádnou expanzí plynu jako u klasických zbraní. Začalo mě to zajímat proto, že v praxi je účinnost dosud takto zkonstruovaných zbraní jen necelé jedno procento. To znamená, že přístroj dokáže přeměnit jen necelé procento elektromagnetické energie cívky na kinetickou energii projektilu. Mým cílem bylo účinnost co nejvíce zvýšit. Podařilo se mi to zvednout téměř až na pět procent, což stále není vysoké číslo, ale pětinásobně větší než to původní, a to se nikomu přede mnou ještě nepodařilo.

Jak se cítíš, když říkáš, že se to ještě nikomu před tebou nepodařilo? Není to trochu jako zapíchnout jako první vlajku na severní pól?

Ani ne, protože zatím to nemá ve větším měřítku žádné využití. Stále na trhu chybí jisté součástky, které by vývoj urychlily.

Říkáš, že chybí na trhu. To znamená, že někde existují, jen se k nim nedá dostat?

Je to jen otázka peněz. Společnost nemá potřebu vyvíjet je, protože by se mohly uplatnit jen v urychlovači a ne v domácích spotřebičích, které by se pak mohly prodávat. Ozvala se mi sice jedna pražská firma, která by pro mne byla ochotna takovéto součástky vyvinout, ale požadovala za to půl miliónu. To se mi zatím zdá příliš.

A to se neobjevil nikdo, kdo by byl ochoten další výzkum sponzorovat?

Ano, ale zatím jsem vývoj pozastavil. Chci spíš počkat pár let, až se na trhu podobné levnější součástky objeví. Myslím, že je to otázka tak deseti let.

Nemáš strach, že během pozastavení projektu mohou v tvých objevech pokračovat další a objev ti „vyfouknout“?

Trochu ano, ale myslím, že v nejbližších deseti, dvaceti letech to nehrozí. Proto můžu chvíli vyčkávat a pak, až urychlovač zdokonalím, si jej nechám patentovat.

Mluvíš o vlastním patentu. Jaká část tvého projektu jsou již známé teorie a jaká tvé inovace?

Spojil jsem všechny dostupné znalosti o elektromagnetismu a zkonkretizoval je pro tento speciální případ. Promyslel jsem, co je třeba připravit, aby vlastnosti magnetického pole a kinetické energie splnily příslušný účel. Je to docela problematická oblast, kde se setkává vysoké napětí, vysoký proud a realizačně velmi náročné součástky.

Radim Laga s medailí, kterou získal v mezinárodní soutěži I-SWEEEP.

Jak dlouho jsi na projektu vlastně pracoval?

Dva roky teoreticky, kdy jsem sbíral zdroje a sponzory, a dva roky prakticky. Překvapilo mě, jak dobře na mě všichni reagovali. Za šéfy firem přijde šestnáctiletý kluk, který chce peníze, přesto kývli. Když jsem třeba jednal s ředitelem Slováckých strojíren, řekl mi, že mám na představení svého projektu pět minut. Po pěti minutách však zvedl telefon, zavolal sekretářce a odvolal svou další schůzku, aby si mě mohl vyslechnout do konce (smích). Při předváděčce v České zbrojovce se stala i jedna kuriózní věc. Podařilo se mi neplánovaně prostřelit zábranu a zasáhnout papírový model areálu. Naštěstí byla jediná reakce: „Působivé, pane Lago. Až projekt zvětšíte, postavíme vám to meziplanetární dělo.“ (smích) Na předváděčce na ČVUT mi zase učitelé říkali, že bych na tom projektu klidně mohl postavit diplomku. Stačilo by přidat pár vzorečků a můžu mít magisterský titul. Z Pardubické univerzity mě zvali přednášet. A to jsem tehdy neměl ani maturitu.

Za urychlovač jsi kromě uznání kolegů dostal i několik ocenění. Kterého si nejvíc vážíš?

Asi ocenění Česká hlavička 2009. A jak jsem se dozvěděl, vyhrál jsem jej jen tak tak, o jeden bod. Porota měla morální problém ocenit výzkum orientovaný na vývoj zbraně. S tím jsem ostatně narážel při všech soutěžích. Prý by to v médiích nevypadalo dobře. Třeba na celostátním kole Středoškolské odborné činnosti se mě neptali na žádnou otázku k principům projektu, jen na humánní problémy okolo. Bylo na nich vidět, že se jim můj projekt nelíbí, proto jsem asi skončil až druhý. Ono vlastně většinou projekt kritizují hlavně lidi, kteří mu nerozumí. Mojí učitelkou jsem byl dokonce prohlášen za pravicového extremistu, protože jsem si dovolil sestrojit zbraň.

Překvapuje mě, že jsi zmínil Českou hlavičku a ne ocenění z mezinárodní soutěže vědeckých a technických projektů pro středoškoláky I-SWEEEP, která proběhla v USA.

O tu se česká média vůbec nezajímala, daleko větší rozruch byl kolem České hlavičky. A musím přiznat, že mě americká soutěž trochu zklamala. Na porotcích jsem viděl strach z mého projektu, mnozí se mě ani na nic nechtěli ptát. Čekal jsem větší otevřenost. Ale na druhou stranu jsem tam potkal člověka, který se podobnému výzkumu kdysi věnoval a udivilo ho, jakých výsledků jsem dosáhl. To mě povzbudilo.

Sledoval jsi své konkurenty v České hlavičce?

Neměl jsem moc šancí. Hodnocení probíhalo na budově VŠE v salónku a volali si nás postupně, takže nikdo z nás neviděl obhajobu toho druhého. Navíc já jsem byl tehdy docela v úzkých, měl jsem zrovna chřipku a horečku, a přesto jsem musel několik hodin řídit do Prahy, najít prostory, rozumně obhájit svou práci a jet zase domů. A přesto jsem nakonec zvítězil i nad pracemi, které mě porazily v jiných soutěžích.

Pokračování rozhovoru zde.