Radim Laga: I „náctiletý“ může zatřást vědou (druhá část)

První část rozhovoru si můžete přečíst zde.

Většinu ocenění jsi dostal v době, kdy ti bylo čerstvých devatenáct. První vědeckou práci jsi však napsal už v jedenácti. Čeho se týkala?

Vyvinul jsem pozemní tlakové čidlo. Věnoval jsem se tomu, co všechno lze sestavit z rozmontované vyhozené pračky. Vzal jsem z ní čidlo, které reaguje na množství vody a upravil ho tak, aby dokázal reagovat na tlak vzduchu, když kolem projde člověk. Bylo to vlastně takové čidlo na poplašné zařízení.

Jak ses k fyzice vůbec dostal?

Starší brácha dělal amatérskou elektroniku, takže jsem mu koukal přes rameno, když opravoval radiopřijímače, a v šesti letech jsem už sám sestavoval blikače na kolo a sirény… chudáci sousedi. Přibral jsem k tomu pak programování a trochu matematiky a fyziky, což je ve výsledku solidní základ. Ve čtrnácti jsem se poprvé dočetl o principu této magnetické zbraně a hloubal jsem nad tím, jak ho vylepšit.

Radim Laga a jeho „dítě“ – elektromagnetický pulsní urychlovač.

Čím to, že tě zaujala zrovna zbraň?

Toužil jsem ovládnout galaxii (smích). Pointa je v tom, že současné zbraně lidstvu moc nedostačují.

Jak to? Člověka nebo celé město vyhladí spolehlivě.

To ano, ale představme si, že na nás letí nějaký obří asteroid. Na jeho zničení sice můžeme použít atomové zbraně, ale otázka je, jak je na něj dopravit. Raketami? Možná, ale to je velmi nákladné a složité. Pokud se o podobném tělese dozvíme tři dny předem, nemáme šanci. Kdežto s elektromagne­tickým urychlovačem můžeme okamžitě reagovat přímo ze Země. Je třeba jen postavit tuto zbraň v obřím měřítku. Projektily, které by střílela, jsou už jen levné kusy oceli. Mou původní ideou bylo postavit orbitální satelit, který by urychlovač nesl. Na oběžné dráze je minimální gravitace i tření, takže by u vystřelených nábojů nebyly tak velké ztráty rychlosti průchodem zemskou atmosférou. Náraz by byl tak obrovský, že by i malinký projektil rozštěpil asteroid na miniaturní částečky pro Zemi de facto neškodné. Pro to je ale třeba zásadně zmenšit rozměry zbraně a zvýšit její účinnost. Ale jak jsem naznačoval, podle mě je to jen otázka času.

Necítíš na svých bedrech určitou odpovědnost za to, že lidstvu vkládáš do rukou další zneužitelnou zbraň hromadného ničení?

Já to beru spíš z pohledu vědeckého pokroku, o který se snažím. Použití mých inovací už bude na ostatních a na jejich zodpovědnosti.

Jak by ses cítil, kdyby – hypoteticky – při třetí světové válce použili tebou zdokonaleného urychlovače podobně jako Američané použili atomové pumy v Hirošimě a Nagasaki?

No, to je těžká otázka. Obávám se, že bych na ni byl schopen odpovědět, až kdyby se to opravdu stalo.

Doufejme tedy, že nebude šance odpovědět.

Koneckonců Einstein říkal, že neví, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.

Cituješ Einsteina. Jak moc se celkově zajímáš o světové fyziky?

Mými vzory jsou Nikola Tesla a Richard Feynman. Zvláště Feynman fyziku prožíval velmi vášnivě. Když v roce 1986 shořel raketoplán Challenger pár sekund po startu, seděl ve vyšetřovací komisi. Na tiskové konferenci se ho pak novináři ptali na příčinu katastrofy. Ukázal malé gumové těsnění a řekl: „Když se tato součástka ochladí, zkřehne a nedá se s ní hýbat.“ Názorně součástku pomačkal, vhodil do vychlazené limonády, zamíchal a vytáhl kousek, který nešlo nijak tvarovat. Krásná a jednoduchá demonstrace fyziky. Líbilo se mi, jak jednoduše a hravě dokázal podat fyzikální principy a také jeho radost z poznání. A Tesla byl zase Feynmanovým opakem, snažil se být společensky prospěšný technologickému pokroku. Líbí se mi kombinace obou fyziků.

Máš s nimi něco společného?

S Feynmanem mám asi společné dětství, oba jsme neustále něco spravovali sousedům a kamarádům. Feynman svůj život popisuje v knize „To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane“, kterou vřele doporučuji. S Teslou sdílím stejný zápal pro vědecký pokrok.

Čteš i beletrii?

Ne, nebaví mě. Čtu spíš odborné texty z mého oboru. Jezdím po různých konferencích a tak se setkávám s lidmi, s nimiž si vyměňujeme informace a typy na články.

Letos jsi odmaturoval. Kam směřují tvé další kroky?

Do Prahy na ČVUT na obor kybernetika a robotika.

Není to příliš skromný cíl na to, jakých úspěchů jsi dosáhl?

No, je sice pravda, že mi na mezinárodním kole I-SWEEEP nabízeli stipendium na jedné texaské univerzitě, ale já momentálně do zahraničí nechci. V rámci republiky je ČVUT nejlepší a navíc tam mám díky mým dosavadním zkušenostem mezi studenty i doktorandy spoustu přátel. Jsem na studium docela zvědavý. Poslední tři roky jsem měl díky mému projektu individuální plán, takže po letech zase začnu chodit do školy. Bude to nezvyk.