Psycholog radí, jak zvládnout svatý týden

* 1. Znát se. Zrekapitulovat si, které postupy se v minulosti při studiu osvědčily. Mám nějaké rituály, kterými se vyburcuji k dobrému výkonu, kterými dlouhodobě podporuji svou výdrž a vůli, kterými dosahuji relaxace a regenerace? Pak bych nehledal na poslední chvíli žádné jiné, používal bych těch osvědčených. (Klidně i na základě písemného soupisu.)

• **2. Myslet na to, čeho chci dosáhnout. ** Zkouška je jen stupínkem na cestě k něčemu vyššímu. Někdy je v záplavě povinností a ve stresu lehké zapomenout, jaký je vlastně cíl toho všeho. Myslím, že takový olympijský maratonec musí mít představu cíle v hlavě po celou dobu závodu, aby překonal všechno to utrpení. Měl bych mít také stále na paměti, že zřejmě nedělám vše jen kvůli vnějším odměnám a trestům, ale na základě vlastního rozhodnutí. Je to MÁ VOLBA.
• 3. Znát svůj paměťový a studijní typ a maximálně využívat jeho výhody. Preferujete vizuální materiál? Malujte si schémata, představujte si pojmy jako obrázky. Jste spíše auditivní typ? Učte se nahlas, poslouchejte se, zkoumejte, s čím se pojmy rýmují. Preferujete řešení problémů, máte dobrou prostorovou představivost? Kombinujte pojmy, představujte si je ve vztazích, zkoušejte s nimi v pomyslném světě manipulovat.
• 4. Závažná zkouška je stresor. Učení může být stresující. Může být spojeno s dílčími neúspěchy a sebeodříkáním, které mohou společně vybudit řadu různých negativních emocí. Zklamání, podrážděnost, zlost, netrpělivost, úzkost a další. Přiznejte si je. Lépe se pak s nimi zachází. Pokuste se je nějak uvolnit. Dobrým objektem pro uvolnění nahromaděné energie může být boxovací pytel. Ale určitě si najdete VLASTNÍ užitečný a přirozený způsob, jak na to. Procházka? Jogging? Složení hromady uhlí? Hodina v technorytmu? Vypovídání, svěření se skupině přátel? Poplakání, vyzuření před někým, komu zcela důvěřuji? „Neduste“ je v sobě.
• 5. Pečlivě vybrat místo, kde se učíme. Výzkumy naznačují, že by k efektnímu učení nemělo být využito zásadně odlišné od prostředí, v němž budu zkoušen. Jde o tzv. „vliv kontextu“. Samozřejmě se asi nemohu učit ve školní třídě, ale příroda, atraktivní, exotické prostředí nebo prostředí plné pestrých proměnlivých podnětů také nebudou tím pravým. Pokud však o sobě víte, že potřebujete jen a jen svůj milý útulný pokojíček plný ozdob, které jste sám/sama vytvářel/a, neměňte ho. Možná jste se přitom přistihl/a, že si při učení představujete, že jste ve zkušební místnosti před komisí – pro někoho to může být užitečná strategie posilující soustředění a redukující úzkost.
• 6. Využít co největšího množství tzv. paměťových vodítek.

Mohu se text naučit nazpaměť a může to jednorázově stačit. Pro kvalitní a trvalé zapamatování je však nezbytné pochopení a nejlépe propracování látky z více různých úhlů. Pokud např. budu hledat v přístupech autorů, o nichž se učím, aktivně vyhledávat shody a rozdíly v jejich pohledech na určitou problematiku, sám se pokusím sestavit vlastní kategorie témat, o nichž hovoří, a navíc si vytvořím třeba vlastní subjektivní „hitparádu“, podle toho, jaký mám k autorům vztah, vytvořím si tím hustou síť osobních vodítek, tj. „směrovek“, které mě pak kdykoliv navedou k žádoucímu cíli i po drobném „naťuknutí“ tématu budu schopen se plynule „pohybovat“ na různých úrovních tématu. Světoví rekordmani v paměťových soutěžích si nikdy nepamatují dlouhé řady písmen, čísel či karet samotných. Vždy si je „překódují“ do vlastního vnitřního jazyka a symbolů, kterým rozumí jen oni. Používají i tzv. „metodu loci“, která spočívá v tom, že si představuji objekty k určené k zapamatování v nějakém imaginárním světě / prostoru, jakoby to byly reálné objekty a pak tímto prostorem „procházejí“. Převádějí tedy vše na prožitek a jiný typ zapamatování (využívají mj. tzv. autobiografickou paměť). Obecně tedy platí, že to, co je vlastní – aktivně záměrně vytvořené, se obtížněji zapomíná. Užitečné jsou pro leckoho i různé mnemotechnické pomůcky v podobě zkratek vytvořených z počátečních písmen pojmů, jmen apod. Tento způsob bych však doporučoval spíše u nesouvislých výč­tů.

• 7. Udržovat motivaci. Kromě výše uvedeného mám ještě na mysli užitečný stav „mírného napětí“, který provází učení. Některé výzkumy v psychologii prokázaly, že po dokončení úkolu zapomínáme detaily z jeho průběhu snáze. Zjednodušeně: známe to např. ze situace, kdy si pamatujeme tel. číslo jen do chvíle, než ho vyťukáme do telefonu. Pak ho okamžitě zapomeneme. Proto, čistě pro dobrý pocit, nedoporučuji příliš si už před zkouškou zcela oddychnout se slovy: „Chválabohu už všechno umím“.
• 8. Zajistit si podporu okolí. Mít domluveno, na koho se obrátit v případě, že narazím na něco, čemu nerozumím. Kdo mě může v případě potřeby přezkoušet, kdo za mě po potřebnou dobu zaskočí v jiných povinnostech, dopřeje mi luxus pravidelného přísunu jídla, pití a ovoce. Mít poblíž člověka, který mě vystrčí ze dveří, až před zkouškou prohlásím, že nikam za nic na světě nejdu, kdo mi bude příští hodiny držet palce… Nejdůležitější je výsledný pocit, že na TO nejsem sám. A ten je nenahraditelný. A vězte, že v případě takové pomoci pak v případě úspěchu na sebe nebudete o nic méně hrdí.