Na brigádu do USA: Tři měsíce plavčíkem v Texasu

Zuzana Švajgrová, jedenadvacetiletá studentka Univerzity Palackého, se rozhodla spojit práci s cestováním, a díky absolvování několika kurzů se jí v Americe podařilo získat zajímavou a kvalifikovanou brigádu. Pokud byste i vy rádi zkusili něco podobného, můžete zkusit vyjet do zahraničí třeba přes program Work&Travel.

Máš za sebou zkušenost se zahraniční brigádou. O co přesně šlo?

Pracovala jsem jako plavčík v USA, přesněji řečeno v Houstonu, v Texasu.

Jaká byla náplň práce? Musela jsi někdy doopravdy zachraňovat životy?

Náplň práce byla starost o bazén, naše bazény byly totiž malé, jen pro určité sousedské komunity, kde je na bazéně jen pár plavčíků, většinou dva či tři, kteří bazén čistí, kartáčují, vysávají, dohlíží na pořádek a samozřejmě na bezpečnost návštěvníků – prostě sedí na standu (taková ta židle nad vodou) a když se něco přihodí tak musí zasáhnout. Zachraňovat životy – no, nějaké dramata se stávají velmi zřídka, jednou mi začala malá holčička uprostřed bazénu polykat andělíčky, tedy mizela pod vodou a plácala se tam, takže jsem pro ni skočila a vytáhla ji ven, ale to bylo vše. Pak jsem taky lepila rozbitá kolena, zastavovala krev z nosu a podobně, což je většinou celkem běžné. Ovšem znalosti a dovednosti jak v případě potřeby život zachránit musí plavčík mít a nesmí brát na lehkou váhu – přece jen, co kdyby?

Jak se člověk k takové brigádě dostane? Musíš mít ty správné kontakty, nebo je to dostupné pro každého, koho to láká?

Dostupné to je, jen se o tom musí lidé dozvědět. Spolužačka kamarádky takhle loni vyjela a byla nadšená, takže si kamarádka řekla že to zkusí taky a rozšířila to i mezi další známé. Zrovna na plavčíka si musí člověk udělat kurz – záchranné techniky ve vodě, první pomoc, resuscitace, bazénová chemie… Ale pak dostane zajímavou, kvalifikovanější práci. Stačí se obrátit na agenturu, která toto zprostředkovává a zajistí kurz, najde zaměstnavatele, pomůže s vízem a podobně.

Bydlení sis zařizovala sama, nebo vám je zprostředkovali?

Původně jsme měli být bydlení zajištěné zaměstnavatelem, ale s tím byla trochu potíž, naše company byla velmi neorganizovaná, nakonec jsme si bydlení hledali sami přes internet, domluvili jsme se skupina lidí, kteří jeli na stejné místo a pronajali si apartmán. Což nás nakonec vyšlo v přepočtu levněji, než kdyby nám bydlení zařídil zaměstnavatel.

Jak to bylo s výdělkem? Musela jsi ještě něco doplácet, nebo sis nějaké peníze odvezla i domů?

Velmi záleží na zaměstnavateli. Jak jsem říkala, my jsme měli celkem smůlu (i když hrozné to nebylo), společnost nabrala příliš plavčíků, takže jsme neměli občas ani čtyřicet hodin týdně a přesčasy skoro žádné, přičemž právě na přesčasech si člověk vydělá, běžný plat je na pokrytí nákladů. My si tedy na nějaký čas našli druhou práci, taky jako plavčíci, jen u jiné firmy, kde byli všichni velmi milí a vstřícní a na cestování si tak trochu přivydělali.

Co ti ta zkušenost dala? Doporučila bys něco takového i ostatním?

Určitě doporučila, tím myslím prostě vyjet někam do zahraničí na delší dobu. Člověk se velmi osamostatní, naučí se řešit spoustu věcí, vylepší jazyk, pozná nové přátele… Rozhodně jsem nelitovala.

Měla jsi čas i trochu cestovat, nebo to byla hlavně práce? Jaké máš hlavní dojmy z Ameriky?

Tři měsíce jsme pracovali a deset dnů cestovali, takže hlavně práce, ale zaletěla jsem si do San Francisca a Yosemitu a zrovna těchto pár dní bylo naprosto nádherných a nezapomenutelných. Dojmy z USA jsou takové, že je to především velká země, kde každý stát je trochu jiný, takže nemohu plošně soudit a zevšeobecňovat. V San Franciscu bych mohla klidně žít, protože je to svobodné a krásné město, pořád prodchnuté minulostí beat generation a hippies, Texas mi až na liberální Austin moc nesedl, je až moc americký, tedy spousta aut, žádná hromadná doprava, nikdo nechodí pěšky, všude vlají vlajky a cítila jsem se dosti svázaně a nesvobodně. Na druhou stranu, všude najdete pár velice přátelských a úžasných lidí, ať už v Texasu či v Kalifornii. A třeba usměvavé ochotné prodavačky v obchodech mi v Čechách velmi chybí, stejně jako usměvaví ochotní kolemjdoucí, kteří sami od sebe poradí…

Chtěla bys jet na tuhle nebo na jinou zahraniční brigádu znovu?

Na tuhle brigádu už ne, i když ne proto že by byla špatná, naopak, válet se u bazénu pod palmami a sluncem a brát za to deset dolarů na hodinu je příjemné, jen bych zase chtěla vidět nějakou úplně jinou zemi a zkusit úplně jinou práci. Takže do zahraničí bych jela rozhodně znovu a všem to doporučuji. Stačí jen roztáhnout křídla a vyletět z hnízda k obzoru.

Zdroj fotografií: Zuzana Švajgrová