Konzervatoř: SŠ, VOŠ a dřina v jednom

Co je konzervatoř

Konzervatoře poskytují středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou nebo nižší vysokoškolské vzdělání ukončené absolutoriem. U nás mají velmi dlouhou tradici (kořeny některých z nich sahají až k počátku 19. století) a dodnes si zachovávají velmi vysokou prestiž. Specifikum těchto škol spočívá především v jejich úzké profilaci, neboť se zaměřují hlavně na výchovu žáků v umělecké oblasti. Jak uvádí školský zákon, který studiu na konzervatoři vyčlenil zvláštní část, „vzdělávání v konzervatoři rozvíjí znalosti, dovednosti a další schopnosti žáka získané v základním a v základním uměleckém vzdělávání, poskytuje všeobecné vzdělání a připravuje žáky pro výkon náročných uměleckých nebo uměleckých a umělecko-pedagogických činností v oborech hudba, tanec, zpěv a hudebně dramatické umění. Vzdělávání v konzervatoři vytváří dále předpoklady pro plnoprávný osobní a občanský život, pokračování ve vzdělávání a pro výkon pracovní činnosti“. Zmíněné hlavní vzdělávací větve – tedy tanec, hudba, zpěv a dramatické, resp. hudebně dramatické umění – se pak na jednotlivých školách většinou dále dělí na užší specializace (hra na konkrétní nástroj, výuka konkrétního typu tance apod.).

Organizace studia

Studium na konzervatoři bývá obvykle šestileté (u tanečních oborů osmileté), přičemž po čtyřech (v případě osmiletého studia po osmi) letech je možné složit maturitní zkoušku. Na některých školách je tato zkouška povinná, někde pouze dobrovolná (namísto toho se skládají závěrečné komisionální zkoušky z českého jazyka a literatury a dějin oboru). Celé studium se zakončuje absolutoriem a absolventi získávají titul DiS. podobně jako absolventi vysokých odborných škol.

Školné a ubytování

Rejstřík škol MŠMT u nás momentálně eviduje 18 konzervatoří, z nichž naprostá většina jsou příspěvkové organizace (tj. zřizují je organizační složky státu nebo územní samosprávné celky, například kraje či obce), méně jsou zakládány jako školské právnické osoby (což je forma nejčastěji využívaná církevními či soukromými subjekty), společnosti s ručením omezením, jedna je pak obecně prospěšnou společností. Studium je na většině konzervatoří u nás bezplatné a mnohé navíc zajišťují také ubytování (často však pouze studentům do 18 let). To je již samozřejmě zpoplatněno a zpravidla ho studentům poskytují internáty a místní domovy mládeže, s nimiž konzervatoře spolupracují (vlastní domov mládeže zřizuje jen Konzervatoř České Budějovice).

Rozmanitá nabídka

Nabídka konzervatoří v České republice je na svou specifičnost docela široká, stejně jako jejich rozmanitost. Každá škola se totiž snaží udržet si dobrou pověst a často se snaží něčím odlišit od ostatních. Například Konzervatoř Jaroslava Ježka je, jak se uvádí na jejích stránkách, jedinou u nás, která se ve svých hudebně založených programech zaměřuje na výuku jazzu (vedle hudby populární či klasické) a na další formy netradičního umění. Oproti tomu Církevní konzervatoř Opava navazuje na tradici pražské Varhanické školy a pouze zde tak lze studovat konzervatorní studijní obory jako Hra na varhany, Hra na klavír, Sólový zpěv či Řízení sboru. Konzervatoř Brno si zase velmi zakládá nejen na osobě svého zakladatele Leoše Janáčka, ale i na relativně široké nabídce oborů a poměrně vysoké kapacitě několika z nich. Některé školy zase nabízejí třeba možnost studia i v kombinované formě (například Konzervatoř Pardubice, Konzervatoř v Teplicích aj.), které bývá určeno především pro učitele ZUŠ, kteří si doplňují aprobaci, ale i pro další zájemce. Čím se však všechny školy chlubí asi nejvíce, je řada slavných jmen či světově proslulých souborů v jejich absolventské historii. Dosavadní úspěchy a pověst školy, konkrétní náplň studia, ale třeba právě i vybavení školy a v případě dojíždějících i možnosti ubytování by měly patřit mezi hlavní faktory ovlivňující konečnou volbu konzervatoře, na kterou by se chtěli uchazeči nakonec hlásit.

Přijímací řízení

Snaha jednotlivých škol zachovat si dobré jméno musí být logicky spojena s poměrně vysokými nároky, kladenými na uchazeče při přijímacím řízení. Možná proto mívají konzervatoře v očích mladých lidí jistý punc nedosažitelnosti. Obsah zkoušek se různí s konkrétní školou a oborem, ze zákona jsou však vždy „talentové“. Zpravidla se u nich prověřují jak všeobecné znalosti (kupříkladu u hudebních oborů se sledují znalosti hudební nauky, intonace, sluchové předpoklady, smysl pro rytmus apod.), tak zejména praktické dovednosti uchazeče v daném oboru. Na některých školách jsou uchazeči přijímáni pouze na základě jediné talentové zkoušky, jinde jsou přijímací zkoušky naopak dvou i vícekolové. Přihlášky na konzervatoř se většinou podávají na podzim, zkoušky se konají v lednu či začátkem února (ze zákona vyplývá povinnost informovat uchazeče o přijetí či nepřijetí nejpozději do 10. února, neúspěšní uchazeči si tak ještě stihnou podat přihlášku na střední školu). V únoru a v březnu pak probíhají případná doplňující kola.

Uplatnění absolventů

Absolventi konzervatoří se nejčastěji uplatňují jako profesionální umělci v rámci divadelních, hudebních, pěveckých či tanečních těles nebo jako sólisté, ale mohou působit také jako pedagogové a lektoři, kulturní redaktoři či osobní cvičitelé. Velmi často se ale uplatňují také na pomocných pozicích v příbuzných uměleckých oborech, například v oblasti scénografie, návrhářství kostýmů, choreografie, managementu, produkce apod. Po absolvování konzervatoře si lze ale stejně tak doplnit vzdělání v následném vysokoškolském studiu uměleckého nebo pedagogického směru (nejčastěji to bývá AMU, HAMU, JAMU, DAMU, pedagogické fakulty apod.). K tomu, aby mohli absolventi studovat vysokou školu, však musejí mít vykonanou maturitní zkoušku.

Přestup na konzervatoř – jde to?

Přestože obecně platí, že o studium na konzervatoři se mohou ucházet všichni, kdo ukončili základní povinnou docházku, není příliš obvyklé, že by se ke studiu hlásili starší studenti. V umění totiž, stejně jako třeba u sportu, platí heslo „čím dříve začnete, tím lépe“. Mimořádně talentované anebo starší uchazeče však podle údajů na svém webu přijímá kupříkladu Taneční konzervatoř hl. města Prahy, a to na základě úspěšně vykonané talentové zkoušky a rozdílových zkoušek. Podobnou výjimku na svých stránkách potvrzuje například i Taneční centrum Praha, Taneční konzervatoř Ivo Váni-Psoty ad. Tato možnost však bývá otevřena jen opravdu velmi talentovaným uchazečům.

Zdroj:

webové stránky jednotlivých konzervatoří

zákon č. 561/2004 – školský zákon (pdf)

Rejstřík škol a školských zařízení MŠMT