Co studovat: veřejnou, nebo soukromou VŠ?

Soukromých vysokých škol je podle seznamu ministerstva školství a tělovýchovy v Česku přibližně dvakrát víc než veřejných. Studovat na nich můžete nejrůznější obory od ekonomie a podnikání přes cizí jazyky, právo, mezinárodní vztahy až po marketing nebo kriminalistiku. Jak si ale mezi veřejnou a soukromou školou vybrat? Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Poplatky za studium

Zatímco veřejné školství je stále ještě zdarma, soukromou školu si musíte zaplatit. Pokud na veřejné vysoké škole stihnete vystudovat za čtyři roky bakalářský a za další tři magisterský program, nic neplatíte. Naopak na soukromé vysoké škole budete od počátku platit za každý semestr nemalou částku, která se snadno vyšplhá do desetitisíců.

Mnohé soukromé školy ale nabízejí motivační programy pro pilné studenty – za dobré studijní výsledky dostanete slevu, nebo studujete dokonce zdarma. Naopak pokud studium prodlužujete, opakujete zkoušku nebo zkrátka máte „něco extra“, počítejte s dalšími poplatky.

Průběh studia

Soukromé školy často zaměstnávají víc externích vyučujících, lidí z praxe, zajišťují pro své studenty víc stáží a víc je učí praktickým dovednostem. Veřejné vysoké školy oproti tomu zůstávají teoretičtější a akademičtější. Pokud ale porovnáte jména přednášejících na veřejných a soukromých školách, zjistíte, že často působí titíž lidé v obou větvích vysokého školství.

Ne všechny obory, které se vyučují na školách veřejných, můžete vystudovat na českých školách soukromých. Například chcete-li se stát lékařem, musíte zvolit veřejnou školu. Naopak některé obory ale nabízejí jen školy soukromé. Například Katka si ke studiu práv na Univerzitě Karlově přibrala ještě řízení lidských zdrojů na Univerzitě Jana Ámose Komenského.

„Na UJAKu jsem studovala v kombinovaném studiu. To znamená, že většina lidí tam byla už starších, kteří si potřebovali doplnit vzděláni kvůli práci. Asi i proto vyučující nečekali žádnou velkou záplavu teoretických znalostí, spíš zkoumali ty praktické věci. To se podle mě dost liší od denního studia, kde byli především lidé, kteří nebyli schopni dostudovat veřejnou vysokou školu. UJAK je pro tyhle typy studentů ideální, protože alespoň můj obor opravdu nebyl náročný. Je ale těžké to hodnotit ve srovnání se studiem práv na UK, kde je úroveň diametrálně odlišná. Pro někoho, kdo má čerstvou zkušenosti se studiem na poměrně těžké veřejné vysoké škole, je náročnost soukromé školy opravdu nízká. Naopak pro čtyřicátníky, kteří začínají studovat třeba po více než dvaceti letech, to je těžké dost.“

Individuální programy

Na soukromé vysoké škole jednají vyučující se studenty jinak, než na škole veřejné. Jednak proto, že to jsou často už lidé starší, s praxí, mnohdy známá jména v oboru, nebo lidé, kteří si chtějí rozšířit znalosti nebo potřebují další vzdělání k výkonu praxe. Jednak proto, že studenti jsou vlastně klienty školy – zatímco veřejné školy jsou financovány ze státního rozpočtu, soukromé získávají finanční prostředky od svých studentů.

Na soukromých školách tak bývá benevolentnější přístup k docházce, flexibilnější data a časy zápočtů či zkoušek nebo víc možností sestavit si individuální rozvrh.

„Individuální programy myslím fungovaly v rámci denního studia celkem běžně. Výuka v kombinovaném studiu probíhala dva dny v měsíci. Docházka se dělala a pak ten, kdo chodil, měl výhody – například u zápočtu bod navíc, nemusel psát nějakou seminárku a podobně. Ale myslím, že vyloženě povinná účast nebyla na ničem, respektive to šlo vždy nějak řešit,“ přibližuje Katka. „Nemám zkušenost s prodlužováním ani se zkracováním studia. Vzhledem k tomu, že jsem se na většinu zkoušek učila jen den nebo dva, tak žádné prodlužování opravdu nebylo třeba. Vím ale, že všechno šlo, když si to člověk zaplatil. Například já za každou žádost o uznání předmětů z UK platila dvě stě korun.“

Závěrečná státní zkouška

Studium na veřejné i soukromé škole se ukončuje státní zkouškou. Podle Katky se i tady projevil – alespoň v jejím případě – rozdílný přístup ke studentům: „Státnice na právnické fakultě jsou asi hodně svérázné a liší se od jiných škol, kde, jak doufám, není potápění studentů zcela běžnou záležitostí. Na UJAKu to bylo celkem příjemné popovídání, chovali se k nám slušně jako k sobě rovným, což pro mě byl šok po některých zkušenostech z UK.“

Uplatnění absolventů

Absolventi soukromých škol mají většinou výhodu v rozsáhlejší praxi a vzdělání v „západnějším“ stylu. Možná neznají definice a nečetli tolik odborné literatury jako studenti škol veřejných, znají ale lépe například praktické fungování daného oboru. Na druhou stranu se v České republice, kde je koncentrace soukromých škol velmi vysoká, stále drží otazník týkající se kvality jejich výuky. Diskuse o tom, že „titul má dnes už každý“ proto neutichají.

Výhodami soukromé vysoké školy jsou tedy „zajímavější“ vyučující, víc volného času či vstřícnější přístup ke studentům. Naopak největší nevýhodou je pro většinu vysokoškoláků finanční náročnost studia a nedůvěra některých zaměstnavatelů k úrovni znalostí ze soukromé školy. Při rozhodování byste tedy měli zvážit své časové a finanční možnosti i to, co od absolvování vysoké školy očekáváte.

Zdroj ilustrací: freeimages.com