Kateřina Dušková
Literatura doby husitské
Koncem 14.st. vyvrcholila v Evropě moc církve, ale zároveň se začíná projevovat její krize navenek, např. dvojpapežstvím. Krize v církvi je odrazem širšího krizového procesu v celé tehdejší feudální společnosti. Také v Čechách byla církev hosp. nejsilnější feudální mocí. Na poč. 15.st. vlastnila skoro polovinu půdy. Její nesmírné bohatství vedlo často k rozmařilému životu církevních hodnostářů a vyvolávalo závist a […]
číst víceLiterární vývoj od 9. do 13. století
V 9.st. se ve všech zemích neobyčejně urychlil rozvoj středověkých literatur. Příčiny nacházíme v růstu významu Byzantské říše a také v křesťanské misi Konstantina a Metoděje. Dochází ke stěhování národů a následně k vzniku nových feudálních státních celků. K jejich upevnění přispívalo zejména křesťanství. Dochází k vzniku 2 oblastí křesťanského světa: západní (latinská vzdělanost) – centrum Řím východní (řecká a byzantská vzdělanost) – centrum Cařihrad. […]
číst vícePrůkopníci kritického realismu v české próze a dramatu
Počátky kritického realismu v české lit. spadají do 30.let 19.st. a k jejich rozmachu dochází během dalších 30–50 let. Hlavními představiteli byli Karel Havlíček Borovský a Božena Němcová. Karel Havlíček Borovský (1821–1856) Narodil se v Borové. gymnázium vystudoval v německém Brodě (dnes Hav.Brod), kde se s rodinou přestěhoval. V Praze vystudoval filozofii a poté vstoupil do kněžského semináře – ze semináře vyloučen – […]
číst víceKlasicismus a osvícenství
KLASICISMUS (2.pol.17.st. – 18.st.) Umělecký styl, který byl reakcí na baroko, vyznává rozum, pravidla a řád. Krásu spatřuje v pravdě a zobrazování podle přírody.Kolébkou klasicismu byla Francie – klasicismus (z lat. classicus = vynikající, vzorový, dokonalý). Lit. byla rozdělena na vysokou a nízkou, oddělena tragičnost od komičnosti. K vysokým žánrům patřila v poezii – óda, epos; v dramatu – tragédie; měly zobrazovat život vysokých […]
číst víceHumor a satira v české literatuře
Satira vyjadřuje živý, kritický a útočný vztah k současnému životu. Satira je krátký literární útvar, který zesměšňuje vládu, hospodářskou situaci, sociální poměry. Satira je dílo jakékoliv druhové formy, která odráží autorův výsměšný a odmítavý poměr ke skutečnosti. Studentská ( vagantská ) poezie Podkoní a žák – sociální satira, veršovaná skladba ve formě dialogu panský služebník a chudý […]
číst víceGenerace buřičů
V 90. letech se rodí revoltující postoj umělců, navazují na francouzskou dekadenci, objevuje se krajní individualismus – odmítají tradice, konvence. 1894 A. Procházka aj. Karásek ze Lvovic zakládají časopis Moderní revue, kolem něj skupina umělců. Na počátku 20. st. nastupující nová generace, která vychází jak z moderny, tak z lumírovců, nebyla tak kritická vůči starší generaci. Patří sem: Dyk, Šrámek, Neumann, Mahen, […]
číst víceFrancouzská meziválečná próza
1. POLOVINA 20. STOLETÍ prozaická skupina navazuje na tradice románu 19. století, kde hlavní představitelé byli Balzac, Zola snaží se zachytit moderní dobu, zejména v oblasti psychologie postav mnoho životopisných románů proud existencionalismus v čele s Proustem proud levicových autorů Henri Barbusse účastnil se 1. svět. války proslavil se knihou příběhů: Oheň je velmi populární, je psána formou deníku hlavní hrdinové jsou vojáci zachycuje […]
číst víceLiteratura a fantazie
Osnova: FANTAZIE V MINULOSTI Máhábháráta; Leukianos ze Samosaty Jules Verne Lewis Carroll Terry Pratchett J.R.R. Tolkien x A. Sapkowski A. Huxley x Karin Boyeová x G. Orwell x Ray Bradbury A.C. Clarke Do této otázky bych zařadila dva asi nejvýraznější žánry jež si pohrávají s fantazií a to Science-fiction a Fantasy. Abych je nějak přiblížila : citát […]
číst víceEvropská středověká literatura
od rozpadu Římské říše do nástupu renesančních hnutí středověká literatura se dělí na: raný středověk- (bohoslužebné a literární jazyky jsou latina, řečtina, staroslověnština) vyspělý středověk- (literatura v národních jazycích) největší vliv na středověkou kulturu mělo křesťanství, které určuje víru, morálku a názory na umění vznikají alegorická díla – vystupují zde ztělesněné vlastnosti. Důležitější byla forma než obsah a […]
číst víceDrama 1. poloviny 20. století
vliv moderního světového dramatu dramatická tvorba dosáhla velkého rozsahu Po vrcholném období v 80. a 90.letech 19.století vzrostl opět význam divadla za první světové války. Působily tu dva velcí režiséři: Jaroslav Kvapil (1885–1950) Díla: Princezna Pampeliška Rusalka (libreto k Dvořákově opeře) český divadelní režisér, dramatik a básník (Padající hvězdy, Růžový keř); manžel H. Kvapilové. Od 1900 režisér, dramaturg a od […]
číst více
