Literatura doby husitské

Koncem 14.st. vyvrcholila v Evropě moc církve, ale zároveň se začíná projevovat její krize navenek, např. dvojpapežstvím. Krize v církvi je odrazem širšího krizového procesu v celé tehdejší feudální společnosti. Také v Čechách byla církev hosp. nejsilnější feudální mocí. Na poč. 15.st. vlastnila skoro polovinu půdy. Její nesmírné bohatství vedlo často k rozmařilému životu církevních hodnostářů a vyvolávalo závist a nenávist jiných společenských vrstev.

Současně se začínají projevovat snahy po nápravě, vznikají díla a také lidové náboženské sekty požadující návrat k prvokřesťanským ideálům a chudobě církve. Kritika církevních zlořádů vycházela i některých univerzit, mezi nimiž postupně pražská univerzita získala vedoucí postavení.

Roste význam Bible, která byla považována za nejvyšší autoritu a v jejím textu se často hledala odpověď na způsob uspořádání vztahů mezi lidmi. Ve druhé pol. 14.st. byl pořízen úplný překlad Bible do češtiny, čímž se dostává i širším lidovým vrstvám významná ideologická zbraň.

Snaha o reformu církve v Čechách úzce souvisí s činností profesora pražské univerzity Mistra Jana Husa, a proto období, které bezprostředně následovalo, nazýváme obdobím husitským nebo obdobím husitského revolučního hnutí.

Zájem o bibli byl podporován i činností tzv. Husových předchůdců , což byli myslitelé a kazatelé, kteří se snažili samostatně promýšlet možnost nápravy společnosti na náboženském podkladě. Mezi ně patří např. Matěj z Janova, Konrád Waldhauser a zejména Tomáš Štítný ze Štítného a Jan Milíč z Kroměříže, který se ve svých kázáních obracel k českému publiku, především k chudině. Milíčovi žáci vytvořili v Praze středisko českého kazatelství v Betlémské kapli s jejíž stavbou bylo započato r. 1391.

Jan Hus

(1371 – 6. 7. 1415) – nejvýznamnější představitel hus.období

… narodil se v Husinci u Prachatic. Vystudoval artistickou fakultu, na níž dosáhl hodnosti mistra svobodných umění, potom bohosloví a r. 1400 byl a vysvěcen na kněze. Působil jako univerzitní profesor a po vydání Dekretu kutnohorského r. 1409 byl zvolen rektorem univerzity. Od roku 1402 kázal v kapli Betlémské. Poté co začal vystupovat ostřeji, zesílily proti němu útoky církve. Spor mezi Husem a jeho odpůrci vyvrcholil, když Hus vystoupil proti kramaření s odpustky. Papež vyhlásil nad Husem klatbu spojenou s interdiktem a věřícím bylo pod pohrůžkou trestu zakázáno stýkat se s kacířem. Hus opustil Prahu. Žil nejprve na Kozím Hrádku a posléze odešel na hrad Krakovec. Tam psal svá česká díla a kázal venkovskému lidu. R. 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své učení obhájil v Kostnici, kde byl však odsouzen koncilem jako kacíř a 6. července 1415 byl upálen na hranici.

Dílo:

• latinské spisy: nejvýznamnější
• De orthogaphia ( O pravopise českém) – Husovo autorství je pochybné, navrhuje v něm zjednodušení českého pravopisu (odstranil spřežky, zavedl diakritická znaménka)
• De ecclesia ( O církvi ) – Hus dokazuje, že příslušníkem církve je pouze ten, kdo nespáchal těžký hřích a že hlavou církve je sám Kristus. Tím odůvodnil, že křesťan není povinen poslouchat papeže, jestliže jeho nařízení jsou v rozporu s Biblí.

České spisy:

• Knížky o svatokupectví – odsuzuje v ní způsoby, jakými církev získává své bohatství, zejména obsazování církevních úřadů za peníze a brání poplatků za náboženské úkony
• Výklad Viery, Desatera a Páteře – v nich Hus uvažuje o otázkách mravního života a upozorňuje, že pravý křesťan má pro pravdu obětovat i život.
• Postila – tj. výklad svatých čtení nedělních, na psal ho Hus, když mu bylo znemožněno kázat
• Dcerka – učí ženy správnému životu

Hus je rovněž autorem latinských a českých listů, z nichž nejvýznamnější jsou ty z období kostnického, které zahrnují listy ryze osobní i listy, jimiž se Hus obracel k celému národu.

LITERATURA HUSITSKÉHO OBDOBÍ

K předním organizátorům hus. hnutí patří geniální vůdce husitských vojsk Jan Žižka z Trocnova, patrně autor Vojenského řádu – zákoníku husitských vojsk.

Rozvinul se lidový zpěv, převážně náboženského původu, ale s politickým a sociální obsahem. Mnoho husitských písní se dochovalo ve zpěvníku Jistebnický kancionál – obsahuje nejslavnější husitský chorál Kdož sú Boží bojovníci a píseň Povstaň, povstaň veliké město pražské.

Kancionál (z lat. cancio = zpěv) – sborník duchovních zpěvů, v dnešním smyslu sbírka duchovních písní při bohoslužbách. U nás sehrály i významnou kulturní úlohu.

K umělecky nejvyspělejším dílům patří skladby Budišínského rukopisu s jednotlivými částmi Žaloba Koruny české, Prorok Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou, v nichž je obhajován husitský program.

K hlavním zásluhám husitského hnutí patří zlidovění kultury, poskytnutí vzdělání ženám, zpřístupnění Bible, počeštění měst a vzrůst významu češtiny.

Naopak důsledkem porážky husitského hnutí bylo utužení poddanství a vymknutí se z evropského kulturního vývoje – lit. se stává na dlouhou dobu hlavně náboženskou.

OBDOBÍ POLIPANSKÉ (POHUSITSKÉ)

V polipanské době (od 1/2 30.let 15.stol. – konec 60.let 15.stol.), kdy se za vlády Jiřího z Poděbrad upevňovala monarchie, literatura už nemohla zasahovat do revolučních bojů, a tak místo bojové písně nastupovala literární polemika a později se také hojně objevovala literatura zábavná. V lit. tvorbě tohoto období s nejvýrazněji uplatňuje Petr Chelčický.

Petr Chelčický (asi 1390 – 1460) Pocházel z chudší zemanské rodiny z Chelčic u Vodňan. Vzděláním byl samouk, psal výhradně česky. Ve spisu O trojím lidu řeč zastává myšlenku rovnosti všech lidí. Ve spisu O boji duchovním odmítl i spravedlivou válku, připustil jen duchovní boj s ďáblem.¨

Jeho názory na církev a společnost jsou nejobšírněji vyjádřeny v Postile – úvahách psaných ve formě kázání, a v Siet viery, kde sítí rozumí církev a pravou křesťanskou nauku, jejíž pomocí se lidé vytahují z hříchu.

Jednota bratrská: …v polovině 15.st. vznikla Jednota bratrská jako společenství lidí pokoušejících se žít podle zásad Petra Chelčického. Členové této společnosti se nazývají bratřími a sestrami a ze jediné pravidlo života považovali Bibli, zdůrazňovali mravnost, význam tělesné práce a pěstovali lidový zpěv.

V r. 1467 ustanovili svou zvláštní církev, jejímž hlavním organizátorem byl Řehoř Krejčí. Byla zpočátku pronásledována jak husity, tak katolíky. Později byly v Jednotě bratrské probojovány zdravější názory na vzdělání, začaly se zakládat koly a v 16.st. se stala JB nejdůležitější nositelkou kultury v našich zemích.