Zdravotní sestrou v Saudské Arábii

Kdy a jak se zrodila myšlenka pracovat v Saudské Arábii?

Na vysoké škole jsem v odborném časopise Sestra zahlédla reklamu agentury, která zprostředkovává práci zdravotníků v zahraničí. Prohlédla jsem si informace na webu a celkem mě to zaujalo. V agentuře jsem se zaregistrovala s tím, že se ozvu, až dokončím studium a poté až budu mít požadované dva roky praxe. Doporučili mi praxi po škole směřovat do oboru dětské kardiochirurgie. Tento obor je prý v Saudské Arábii nejžádanější. Po dokončení vysoké jsem tedy nastoupila do Motola na dětské kardiocentrum JIP. Nikdy jsem ale nevěřila, že bych skutečně odjela. I tak byla práce v kardiocentru úžasná a výjimečná. Po nějaké době moje kolegyně zmínila tu samou agenturu, přemýšlela, že by po dvou letech praxe odjela do Arábie. Nechala jsem ji v tom a věci začínaly mít dost konkrétní rozměry. V září 2009 jsem nastoupila do Motola a v září 2011 už jsem seděla v letadle a vůbec nevěděla, co mě čeká.

Z jakého důvodu je v Saudské Arábii nedostatek zdravotních sester?

Nedostatek zdravotních sester je všude, nezáleží na zemi. Saudská Arábie si ale může dovolit zdravotní sestry zaplatit. Proto se nás hodně rozhodne sem odjet. Je lepší dělat tu samou dřinu za čtyřnásobný plat. Peníze táhnou.

Pracovala jsi na obdobném oddělení i v České republice, můžeš porovnat s nemocnicí v Rijádu? Můžeš popsat náročnost práce?

Doma jsem pracovala na dost intenzivním a výjimečném oddělení. To, co zažívám tady, je ale nesrovnatelné. Je tu obrovský výskyt vrozených vad a deformit. Takhle nemocné děti jsem nikdy neviděla. Některé diagnózy se vyskytují pouze v Saudské Arábii. Žádné oddělení doma by mě na práci tady nepřipravilo. Systém péče je rozdílný, postupuje se především podle amerických standardů a směrnic. Vše je výborně zorganizované. Zaškolovaní nových zaměstnanců probíhá rychle a efektivně.

Kultura v Saudské Arábii je silně ovlivněna islámem. Omezují tě v něčem striktní náboženská pravidla? V čem jsou zásadní rozdíly oproti Evropě?

Islám musím respektovat celý den, jen co vystrčím paty z areálu ubytovny. Modlitba je pětkrát denně, vše se zavře, úřady, banky, obchody. V pátek v poledne je modlitba z nějakého důvodu důležitější. Naše oddělení se celé na hodinu vyprázdní, odejdou všichni lékaři a všechny mužské arabské sestry. Trochu nepříjemné je mít v práci za parťáka muslimského kolegu. Ozve se volání k modlitbě, on odejde a já se mu musím starat o pacienta, během denní směny třikrát. Také je tu absolutní zákaz alkoholu a drog. Ženy nesmí na ulici kouřit. Nesmíme se bavit s cizími muži, to se toleruje pouze v areálu nemocnice. Nesmíme mít nikde viditelné náboženské symboly, kromě islámu. Vše je tu jinak. Rok máme 1433, řídí se tu podle lunárního kalendáře. Víkend je ve čtvrtek a pátek, na to si nikdy nezvyknu (smích). Islám je všudypřítomný. Celý den se řídí jen podle něj. Brzy zažiji svůj první Ramadan. To jsem zvědavá, jak to zvládnu. Místní se budou celý měsíc přes den postit, budou jíst jen přes noc. Pro mě bude platit přísná konzumace čehokoliv na veřejnosti, ani žvýkat se nesmí, abych jim nepřipomínala, že oni jíst nesmí. Vše bude přes den zavřené, případně otevřené jen krátce. Jsem zvědavá, kde budu v práci svačit (smích).

Co oblékání na veřejnosti, v soukromí a v práci?

Do práce chodíme v bílé uniformě. Halena a kalhoty jsou volné a dlouhé. Na ubytovně můžeme chodit, jak chceme. Mimo areál ubytovny musím chodit pouze v abáje (plášť zakrývající postavu). Vlasy si zahalovat nemusím, ale šátek mám pořád u sebe. Občas potkám náboženskou policii a vlasy si musím zahalit. Arabským ženám není vidět ani kousíček kůže. I v práci máme arabské sestry. Trvalo mi docela dlouho, než jsem je od sebe začala rozeznávat. Řídila jsem se podle bot, ale občas si vzaly jiné a já byla zas na začátku. Teď už je všechny bezpečně poznám, jen jednou jsem je viděla odhalené a byl to šok. Vypadaly nakonec úplně jinak, než jsem si je představovala.

Kontrolují ti třeba došlou poštu?

Pravidelně mi z domova chodí pošta, občas sice přijde rozdělaná, ale nikdy nic nezmizelo. Ani cenzura neproběhla. Párkrát se stalo, že dopis vůbec nepřisel, myslím si ale, že se spíš při takové dálce ztratil. Dopis z domova jde přibližně tři týdny. Jinak je cenzura všude. Modelky v obchodech mají rozmazané tváře. Časopisy jsou celé oblepené bílým papírem. V obchodech nejsou zkušební kabinky. Není vhodné se v krámě svlékat, musíte si oblečení vyzkoušet doma a pak si ho jít vyměnit.

Nikola přebírá ocenění pro zaměstnance měsíce

Nejen kultura, ale i počasí je naprosto rozdílné. Jak se vyrovnáváš s pouštním podnebím?

Nejsem příznivcem tropických veder, bohatě se spokojím s naším českým létem. Přes den je skoro celý rok přes čtyřicet pět stupňů a v noci přes třicet. Naštěstí je všude klimatizace. Teplo je to suché, takže se dá vydržet. Na jaře občas sprchlo, ale hlavně byla každý den písečná bouře. Což je dost nepříjemné, není vidět na krok, vše je schované pod vrstvou prachu. Po cestě do práce musím nosit roušku. Jaro tu trvalo přibližně měsíc a teď už bude celý rok zas jen teplo.

Jak s odstupem času vzpomínáš na vysokou školu a studium oboru zdravotní sestra?

Roky na vysoké byly úžasné. Oproti starostem, které mám nyní, to byla sranda. Měla jsem štěstí na výbornou partu. Byli jsme první ročník, který začal v Liberci studovat na sestru, takže jsme to měli dost výjimečné. Těžké, ale krásné. Všem, kteří vážně přemýšlejí o profesi zdravotní sestry, vysokou školu doporučuji. Získáte tři roky zkušeností a jistoty navíc. I na výplatě se to pak projeví.

Máš nějaký návod pro sestry, jež by se chtěly vydat stejnou cestou?

Hlavně vydržet. V Čechách fungují dvě soukromé agentury, které pomáhají zdravotníkům zařídit práci na Středním východě. Je to dost zdlouhavé a náročné vyřídit všechny papíry, začátek byl neskutečně obtížný, ale vydržela jsem a určitě nelituji. Opět jsem si vybrala velice intenzivní oddělení, ale zkušenost k nezaplacení. Mým hlavním důvodem byly a pořád jsou peníze. K tomu se ale přidává spousty dalších věcí, neopakovatelné zážitky, jiná kultura, zlepšení odborných znalostí, angličtiny, neskutečné možnosti cestování. Takže hodně štěstí.

Foto: domácí archiv