Vysokou? Nebo vyšší odbornou?

Struktura studia

VŠ: Vysokoškolské studium je, až na drobné odlišnosti, rozčleněno do několika stupňů. Začíná malými krůčky ve tří až čtyřletém bakalářském studiu, pokračuje přes dvouleté magisterské a ústí ve velmi odborné doktorské studium. Každý školní rok je rozdělen do dvou semestrů, pololetí a konec roku je ukončeno zkouškovým obdobím, jež rozhoduje, zda obnos získaných vědomostí postačuje pro studentovo setrvání v univerzitních lavicích. Výuka může být rozložena do celého dne včetně večerních hodin. Studenti si v různé míře dle oborů a fakult mohou rozvrh uzpůsobovat k obrazu svému. Úspěšní absolventi odchází ze školy s obhájenou bakalářskou, diplomovou či disertační prací a se splněnou státní závěrečnou zkouškou. Nejčastěji lze studovat v prezenční či kombinované formě.

VOŠ: Oproti tomu je studium „vošky“ nestrukturované v délce tří až čtyř let. Studium je svým způsobem hybridní – na jednu stranu připomíná pevně daným rozvrhem od pondělí do pátku organizaci střední školy, na stranu druhou se snaží přiblížit stylu vysokoškolské výuky rozlišováním přednášek, seminářů a cvičení, zaváděním volitelných předmětů a také aplikací kreditového systému. Jistou podobnost nalezneme také začleněním zkouškového období do harmonogramu roku. Specifický je důraz na praktické dovednosti, více než na akademické teoretizování a vědecké bádání. Tomu odpovídá odborná praxe jako neoddělitelná součást studia. A na konci toho všeho čeká vytrvalé absolutorium. Jde o zkoušku z odborných předmětů, cizího jazyka a taktéž obhajoby absolventské práce. Studium je též dostupné v prezenční i kombinované for­mě.

Co se platí?

VŠ: Veřejné a státní vysoké školy vás nic stát nebudou. Alespoň co se týče školného. Debata o jeho zavedení sice tu a tam prosakuje do českých mediálních plátků, ale prozatím je návštěva veřejných VŠ zdarma. Veškeré náklady jsou tak koncentrovány v ubytování, stravě a samozřejmě pořizování studijních materiálů. Na soukromých VŠ je to písnička jiná – školné šplhá i do desetitisíců za rok.

VOŠ: Tady je situace odlišná, ale nepříliš. Školnému se nevyhnete, různá je však jeho výše a to podle toho, kdo je zřizovatelem školy. Je-li jím stát, poplatek se pohybuje okolo třech tisíc za rok, je-li však škola soukromá, školné se pohybuje mezi 15 až 30 tisíci korun.

Jak jsou na tom obory?

Máte-li strach, že kvůli většinové orientaci maturantů na studium vysokoškolské, utrpěl rozptyl oborů vyšších odborných škol, pak vězte, že ve skutečnosti se bát nemusíte. Vošky nabízí přes 170 různých oborů v letošním školním roce a to v oblastech srovnatelných s vysokými školami. Nejčastěji se vošky zaobírají obory ekonomickými, technickými a pedagogickými, případně zdravotnickými. Na své si ovšem přijdou i zájemci o humanitní, umělecké, zemědelské, teologické a potravinářské studium nebo studium hotelnictví a cestovního ruchu. Vyhledat si vyšší odbornou školu podle zaměření můžete například zde.

Hodnota zkratek před jménem

Co pro absolventy VOŠ představuje značnou nevýhodu, je mírné nedocenění získaného neakademického titulu DiS. (diplomovaný specialista) oproti akademickému titulu Bc. (bakalář). To v důsledku může vést k nižším nástupním platům či zvýhodnění vysokoškolských absolventů při pracovních pohovorech. Netřeba však házet flintu do žita, schopný člověk se uplatní vždy a navíc některé vošky na základě spolupráce s vysokými školami umožňují poměrně hladký přechod do bakalářského studia. Pro ucelení informace jen dodejme, že absolventi magisterského vysokoškolského studia získávají titul Mgr.(magistr) případně Ing. (inženýr) a doktorští studenti Ph.D. (doktor – uváděný za jménem).

Vysokou? Nebo vyšší odbornou? (foto: Stock.XCHNG)

Z jedné školy na druhou

A teď jedna dobrá zpráva pro ty, co uvažují nad vyšší odbornou školou jako záchrannou možností při nepřijetí na vysokou. Podle zákona o vysokých školách mohou VŠ stanovit pro absolventy „vošek“ zvláštní podmínky přijímacího řízení a také uznávat ukončené předměty. Řada vyšších odborných škol navíc spolupracuje přímo s konkretími vysokými školami a uzavírá dohody o tom, které předměty VŠ studentům může uznat a jak rychle si mohou dokončit bakalaře. Jiné VOŠ zase nabízejí souběžné studium na partnerské VŠ. Pomalu zde tak dochází k sbližování vysokoškolského a vyššího odborného studia.

Otázka kvality

Co se týče informací o kvalitě vysokých škol, rozhodně jejich nedostatkem netrpíme. Média rok co rok sestavují různé žeříčky VŠ z různých hledisek. Hodnotit kvalitu taky můžeme podle vědecké a publikační činnosti. Kritérium, které lze brát v potaz, je také zaměstnanost absolventů, jež je ovšem výrazně ovlivněna i konkrétním zaměřením oboru. O absolventské zaměstnanosti můžeme uvažovat i na vyšších odborných školách. Po čem dalším ale pátrat? Prvním znamením, že se díváte na dobrou VOŠ je certifikát kvality programu EVOS, který v minulosti školám udělovala komise odborníků ze školství a praxe. Pohledat se dá rovněž na stránkách České školní inspekce. A k nezaplacení jsou samozřejmě autentické zkušenosti vašich kamarádů studentů, ať už jde o vysokou či vyšší odbornou školu.

Studentský názor

„Zásadní rozdíl mezi VOŠ a VŠ bych osobně viděl v přístupu. Na VOŠ vás ještě ve většině věcí „vedou za ručičku“ a říkají, co dělat a jak to dělat, kdežto na VŠ je to často právě naopak – tady je rybník, tady plavky, tady kopanec do zadku a dělej, co umíš, zvláště při dálkovém studiu. Co bych ale na studiu na VOŠ vyzvedl, je odbornost a zevrubná průprava v praktických předmětech, plus dobrá možnost využití školou nabízené praxe na velkém množství nabízených / předem domluvených míst hned od prvních ročníků, což často bývá na VŠ problém i v ročníku třetím. Pokud bych to měl shrnout do jedné věty, vyšší odborná škola je takový datadisk střední školy, VŠ už je potom zcela nová hra s novou grafikou a do té doby neviděným příběhem.“ Pavel Sečkář, 25 let, v současnosti kombinované studium ESF MU (dříve VOŠ knihovnických, informačních a sociálních služeb Brno a PdF MU)

Zdroje: www.ssvs.cz