Učitelé při on-line výuce musí zvládnout vzdělávat i vlastní děti. Chybí jim osobní kontakt

Děti po celém světě se učí on-line, třídy nahradila obrazovka počítače. Na nový styl výuky si kromě žáků a studentů musí zvykat také učitelé. Zejména ženy kromě výuky svých žáků musí často pomáhat s učením také vlastním dětem, a navíc obstarat domácnost. Skloubit vše dohromady rozhodně není snadné. Jak učitelé vnímají distanční výuku zjišťoval britský deník The Guardian.

Chybějící kontakt se spolužáky

„Jako rodič i učitel jsem byla na druhou vlnu lépe připravená,“ sdělila Amy*, která pracuje jako učitelka na základní škole v Norfolku. Amy má dvě děti, kterým jsou dva roky a pět let. „Během první vlny moje dcera sem tam dostala ze školy pracovní list nebo odkaz na učivo, ale nebylo to konzistentní. Tentokrát mi výuka přijde mnohem lépe zorganizovaná,“ říká Amy.

„Jako učitelka si myslím, že během první vlny jsme studentům neposkytli dostatečné materiály. A myslím, že většina škol by se mnou souhlasila. Měli jsme jen velmi málo času se připravit, nedostali jsme žádné varování předem,“ popsala situaci Amy. „Tentokrát jsme každému studentovi poskytli přístup na internet a přístroje, na nichž se dostane k výukovým materiálům. Výuka má podobu živých či předem nahraných hodin, a práce probíhá on-line.“

Protože její děti jsou mladší než studenti, které učí, dokáže Amy zhodnotit, jakým problémům čelí různé věkové kategorie studentů. „Na prvním stupni je obtížné přimět děti naučit číst a počítat. Nemůžete je prostě posadit a nařídit jim, aby pracovaly samostatně,“ řekla Amy. „Starší děti se do výuky mnohem víc zapojují. V tomhle věku jsou už děti schopné pracovat samostatně, a když mají nějaké problémy, pošlou nám e-mail.“

Amy se obává, že nejhorší pro její studenty a děti je nedostatek sociálních kontaktů. Navzdory tomu nechce, aby školy vláda otevřela předčasně. „Žádný učitel nechce čelit lockdownu. Moje práce je desetkrát snazší, když jsem ve třídě, ale nemyslím si, že bychom měli pospíchat zpátky do škol. Je důležité tu situaci zvládnout správně, abychom ji nemuseli v budoucnu zažít znovu. Pro děti je mnohem obtížnější vrátit se do škol, jen aby je za chvíli zase zavřeli.“

Distanční výuka může zkolabovat

Jinou zkušenost má Andy Calvert, který žije a učí v Leedsu. Andyho syn nedávno oslavil osmé narozeniny. Na rozdíl od Amy se Andy nejvíc bojí o rozvoj vzdělání dětí.

„Učitelé mého syna odvádějí během distanční výuky skvělou práci a i já mám možnost ho naučit některé věci. Jen o tom ale učení není. Lidé se musí učit nové věci spolu. V synově věku jde o týmovou práci. Miluje školu, chce se potkávat s kamarády, a učit se on-line je těžké,“ říká Andy.

„Nemyslím si, že moje práce celou situaci zjednodušuje,“ dodal Andy. „Museli jsme pořídit nový laptop, aby můj syn mohl studovat z domu, a protože pracujeme na plný úvazek, snažíme se zkombinovat práci a domácí výuku. Osmileté dítě jednoduše nemůžete nechat samotné před laptopem, bez ohledu na to, jak dobrý jeho učitel je.“

Calvert řekl, že by rád viděl školy otevřené. A čím dříve, tím lépe. Počet úmrtí na nemoc covid-19 je ale ve Velké Británii příliš vysoký, aby to bylo bezpečné. „Když jsem v březnu dostal koronavirus, denně jsme posílali domů 60 až 70 dětí. Laťku pro distanční výuku jsme nastavili velmi vysoko, ale původní plán byl, že on-line výuka potrvá pouze 25 dní. Pokud lockdown pojede až do května, může to takhle pokračovat? Myslím, že by ten systém mohl zkolabovat.“

Proč je učitelství profese

„Moje žena pracovala jako učitelka i jako ředitelka, a je doma s našimi dětmi. Všechny tři s domácí výukou mají problémy, a jestli profesionální učitelka má problém motivovat děti během domácí výuky, jak to mohou zvládat ostatní rodiče?“ diví se Simon*, který rovněž pracuje jako učitel ve Walesu. „Skutečnost je taková, že učit je velmi těžké. Existuje důvod, proč je učitelství profese.“

Simonovi dělá starosti také stoupající počet dětí, které jsou v důsledku epidemie zranitelné. „Nemůžeme se se studenty potkávat, takže pokud mají problémy, je mnohem těžší si toho všimnout. Pokud nedocházejí do školy, člověk si toho všimne hned, ale kvůli pandemii je nyní zranitelných mnohem víc studentů,“ varuje Simon.

„Na druhém stupni studují jedenáctileté děti, které sotva dokončili první stupeň a potřebují hodně podpory a pevnou strukturu domácí výuky,“ řekl Simon. „Starší studenti mají lepší motivaci k samostatnému studiu, takže je nutné přizpůsobit výuku tomu, jak jsou děti staré. Ale děti, bez ohledu na věk, čelí syndromu vyhoření z neustálého zírání na obrazovku a stýská se jim po spolužácích,“ uzavírá Simon.

*Některá jména v tomto článku byla zaměněna za jiná z důvodu ochrany soukromí.