ANKETA: On-line výuka studentům nevyhovuje. Tráví hodiny u počítače a ztrácí motivaci

Už podruhé v rozmezí několika málo měsíců jsou v celém Česku zavřené školy. Kvůli druhé vlně pandemie koronaviru se vysokoškoláci od 12. října vzdělávají on-line, pražští studenti museli na distanční výuku přejít dokonce o tři týdny dříve. Během jarního lockdownu provedla Akademie věd společně s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy průzkum, v rámci kterého obě instituce zjišťovaly, jak se studenti s uzavřením škol vypořádávají. Z průzkumu mimo jiné vyplynulo, že množství času, který vysokoškoláci věnovali samostudiu, vzrostlo průměrně o 7,8 hodiny. Situace, ve které se studenti ocitli, vedla také k nárůstu stresu. Míra pociťovaného stresu však závisela na tom, jak škola stihla na situaci zareagovat a do jaké míry zvládla nahradit prezenční výuku tou on-line.

Jak po jarní zkušenosti studenti zvládají druhou vlnu pandemie? To jsme zjišťovali v anketě mezi studenty pražských VŠ i budoucími vysokoškoláky. Ptali jsme se jich, jak jim vyhovuje distanční výuka, kolik jim nyní studium zabírá času a zda mají nějakou osvědčenou metodu, jak se namotivovat ke studiu v domácím prostředí.

Vít, 25 let, student matematiky na Matematickou fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a vysokoškolský pedagog 1. ročníku logiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy

Největší pozitivum u distanční výuky je rozvrhnutí času dle libosti (na MFF se prakticky u všech přednášek dělá záznam). Můžu si tak přednášku zastavit a zamyslet se. Naopak největší negativum je absence sociálního kontaktu, který je důležitý pro motivaci. V domácím prostředí je také snadné se rozptýlit, i termíny jsou volnější, proto je dle mého názoru největší překážkou sebekontrola. Ačkoli je oproti minulému semestru on-line výuka lépe zvládnutá, stále jsou tu některé výjimky u některých předmětů. Společně s rozptýlením v domácím prostředí pak studium zabírá více času.

Z pohledu vyučujícího považuji za největší problém absenci zpětné vazby, mluvím jen hodinu a půl do obrazovky a nevidím výrazy ve tvářích, abych odhadnul, jestli mému výkladu rozumí. Další nesnází jsou časové prodlevy, které nastávají, když mají studenti vzájemně spolupracovat nebo komunikovat se mnou. U prvních ročníků mi touto cestou přijde těžké naladit studenty na způsob myšlení a práce používaný na vysoké škole.

Zatím jsem nenašel žádný zázračný trik, jak zvládnout situaci, ale dobré je se snažit o organizovanost – rozplánovat si povinnosti na konkrétní dny a snažit si udržet si „úroveň“ (převlékat se z pyžama, mýt se, cvičit). Dobré je taky vyhledat sociální kontakt obecně a se spolužáky konkrétně, i když jen on-line cestou.

Tomáš, 23 let, student soukromé architektonické vysoké školy ARCHIP

Distanční výuka úplně ztrácí smysl. Jediná kladná věc je, že člověk netráví čas cestou do školy. Člověk ztratí veškeré návyky a on-line komunikace mezi žáky a učiteli je neefektivní. Proto mi také zabírá studium více času. Zároveň ale jde studium hrozně snadno odfláknout, protože není způsob, jak zamezit opisování při testech.

Iva, 21 let, studentka Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy

Přestože mi on-line výuka spíš nevyhovuje, nespornou výhodou je vstávání pět minut před začátkem přednášky. Nebo možnost pustit si přednášku ze záznamu.

Studium mi rozhodně zabírá víc času, protěže si každý přednášející myslí, že distanční výuka je jaksi neomezená. Přeci máme být doma a nic lepšího, než jejich předmět na práci nemáme. Například mám předmět, který má trvat 80 minut, ale náš učitel z toho dělá přednášku i na čtyři hodiny a následně z toho chce napsat reflexi, což mi zabere klidně i půl týdne. Zanedbávám pak ostatní předměty.

Pro zvládnutí situace je podle mě nutné si udělat seznam úkolů na každý den a poctivě se odměňovat za každý splněný úkol, protože člověk jinak nemá motivaci úkoly ze seznamu plnit. A ještě teda doporučuji si pouštět přednášky hned, protože pak už si je člověk nikdy nepustí.

Anna, 21 let, studentka oboru Divadelní věda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy

Distanční výuka mi nevyhovuje, ale jsem ráda alespoň za ni. Jako největší zápor vnímám nutnost trávit přespříliš času na počítači. Denně mám přes počítač několik hovorů a bolí mě z toho hlava a mám problémy se soustředěním. Další zápor pro mě je, že jsem závislá na kvalitě techniky – mého notebooku. Zápisky si píšu na počítači a překlikávat mezi on-line přednáškou a Wordem je někdy chaotické, navíc můj počítač už je starý a zpomalený. Můj studijní obor stojí a padá na četbě, a jelikož jsou zavřené knihovny, četba na počítači mi zabere taky několik hodin týdně. Jako plus vnímám to, že cca polovina pedagogů svoje přednášky nahrává a mohu si je zpětně pustit a použít je k učení při zkouškovém období.

Ačkoli kvalita výuky se oproti minulém semestru založeném hlavně na samostudiu hodně zlepšila, mám problémy se soustředit – jsem doma a myšlenky mi lítají k domácím činnostem nebo spánku. Pohyb mezi učebnami a cesta do školy mi hodně chybí, člověk si při nich pročistí hlavu.

Co mi při studiu pomáhá, je mít doma pořádek. Když se kolem mě nabízí příliš mnoho potřebných domácích činností (jako třeba úklid), tak mám tendence se do nich pouštět, protože mě lákají víc než sedět u počítače. Taky mi při studiu pomáhá mít na on-line výuku připravenou velkou konvici se zeleným čajem. Při on-line hovorech je vždy lepší mít zapnutou kameru. Když je zapnutá, mám pocit, že mě můžou všichni kontrolovat, jak moc dávám pozorovat a soudit, když se budu věnovat jiným věcem.

Magdaléna, 18 let, studentka maturitního ročníku gymnázia Postupická v Praze

Distanční výuka je výrazně horší než docházení do školy. Moje škola mi to ale vůbec neusnadňuje – výuka probíhá podle rozvrhu, to znamená, že musím být u počítače šest hodin na on-line hodiny, což je vyčerpávající. A další tři nebo čtyři hodiny sedím nad zadanými úkoly, takže už nemám vůbec chuť se připravovat k maturitě. Radši bych ocenila více zadané práce od vyučujících právě na úkor on-line hodin. Mou největší motivací je složit maturitu a dostat se na vysokou školu, ale obecně je pro mě celá situace spíš demotivující.