Travní lyžování? To je styl mého života, říká Zuzana Gardavská

Když se řekne lyžování na trávě, každý z nás má nějakou mlhavou představu o tom, co to asi je. Málokdo ale ví, že Česká republika má několikanásobnou mistryni světa v travním lyžování, která sbírá jednu medaili za druhou. A při tom ještě zvládá studovat vysokou školu. O tom, jak jde vrcholový sport skloubit se školou jsme si povídali se Zuzkou Gardavskou, sedminásobnou mistryní světa v juniorech a mistryní světa mezi dospělými.

Travní lyžování je u nás v České republice dost neobvyklý sport. Jak ses k němu vůbec dostala? I když je tento sport v ČR stále ještě dost neobvyklý, je nás asi sto nadšenců, kteří tento sport provozujeme. Je to sport, který je v Evropě docela rozšířený, ale třeba v asijských zemích, jako je Japonsko, jde o masový sport. Hodně se taky provozuje v Íránu. Já sem se k tomuto sportu dostala tak před dvanácti lety. Do té doby jsem jezdila na zimních lyžích, pak jsme potkali známého, který nám nabídl, ať to zkusíme. My to zkusili a už v tom jedeme celá rodina.

Takže se věnuješ jenom letnímu lyžování? V zimě nezávodíš? V zimě lyžuji spíše jenom tak pro zábavu nebo v rámci tréninku.

Zvládáš při tom i studium. Jak jde skloubit vrcholový sport s vysokou školou? Jediné, co neznám, je volný čas. Tento rok jsem navíc v páťáku, takže to zvládám celkem těžce. Diplomku už dopisuji, zkoušky mám hotové, chybí mi jenom jeden zápočet, takže doufám, že už to nějak zvládnu.

Na střední škole to muselo být daleko těžší, při pevně daném rozvrhu. Naopak. Podle mě to bylo daleko jednodušší. Střední školu jsem studovala v Opavě, takže jsem to všechno měla u ruky, školu, tréninky. Dopoledne jsem byla ve škole, odpoledne jsem pak měla vyhrazené pro tréninky. Navíc mým trenérem je můj taťka, takže jsem ho tam měla k dispozici. O to to bylo jednodušší. Tady v Brně je to ztížené tréninkovými podmínkami. I když je tady poblíž Brna svah, kde se dá jezdit, není tak dobrý, jako svah u nás. A nemám tady žádného trenéra.

Přemýšlela jsi nad tím, že bys školu třeba vzdala a věnovala se pouze lyžování? To ani ne. Spíš jsem si říkala, že kdybych měla nějaké problémy, tak ji rozvolním. Ale žádné problémy se nikdy nevyskytly. Když už jsem došla do páťáku, tak už to nějak dodělám.

Sezóna vám začíná v dubnu, to znamená, že musíš mimo závody zvládnout taky zkouškové. Jak to řešíš? Během sezóny máme každý víkend nějakou akci, takže během zkouškového vždy vynechám nějaký závod nebo méně důležité soustředění. A zaměřím se na zkoušky, abych je co nejdřív udělala. Klidně i míň kvalitně, ale důležité je mít je hotové.

Studuješ stavební fakultu na VUT v Brně. Člověk by ale spíš čekal, že budeš studentkou fakulty sportovních studií. Proč ses rozhodla pro „stavárnu“? Pro VUT jsem se rozhodla hlavně kvůli problémům se zády, nemohla bych asi dělat gymnastiku. V budoucnosti bych se chtěla věnovat sportu, ale i přesto člověk musí mít něco, co může provozovat i ve starším věku. A navíc, když jsem se rozhodovala, co budu dělat po střední, tak si všichni dávali přihlášku na stavební fakultu, tak jsem si ji dala taky.

Co plánuješ, až skončíš školu? Budeš se věnovat jenom lyžování? Ve škole bych chtěla ještě pokračovat. Chtěla bych jít na doktorandské studium, protože jsem si vědoma toho, že kdybych nastoupila do práce, tak to bude velký problém – skloubit to s lyžováním, protože těch výjezdů, závodů a tréninků je opravdu hodně. Takže bych tři roky ráda ještě studovala a věnovala se sportu a pak se uvidí.

Říká se, že sport vede k trvalé invaliditě. Už ses někdy nějak vážně zranila? Tak úrazy si projde asi každý sportovec. Já jsem si třeba před třemi lety nejdříve zlomila na několikrát klíční kost, pak jsem taky měla problémy s kolenem. Přetrhala jsem si několik vazů v jednom koleně, což znamenalo na jednu sezónu stop se sportem, takže jsem se mohla naplno věnovat škole. Ještě loňská sezóna tím byla poznamenaná, měla jsem trošku problémy s kondičkou, ale doufám, že letos jsem to už dohnala.

** Jak se udržuješ ve formě? Máš i nějaké diety nebo omezení?** Žádné diety nemám. Formu si udržuji především cvičením, snažím se každý den něco dělat. Třeba si jdu zaběhat, každý druhý den mám kondiční tréninky v tělocvičně, snažím se jezdit na kole, na bruslích. Každý den alespoň hodinu věnuji nějakým aktivitám. A doufám, že až skončí škola, tak toho budu dělat ještě mnohem víc.

Za těch dvanáct let jsi posbírala řadu medailí. Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch? Za svůj první velký úspěch považuji, když jsem se v sedmnácti stala juniorskou mistryní světa. To byl jeden z prvních větších úspěchů pro naši republiku. Ale ten největší úspěch byl, když jsem se za pár let stala mistryní světa dospělých. Toho si opravdu cením a ráda bych to ještě někdy zopakovala.

Musela ses něčeho vzdát, aby ses mohla věnovat lyžování? Protože lyžuji už hrozně dlouho, tak ani nevím, čemu jinému bych se věnovala. Ani si neuvědomuji, že bych se musela něčeho vzdát. Navíc tréninky probíhají různými způsoby, nejsou zaměřeny jen na to lyžování, takže se věnuji i jiným sportům, které mě baví. Teda kromě běhání, to dělám spíše z donucení.

** Co pro tebe lyžování znamená?** Jednou na to budu vzpomínat jako na část svého mládí a součást svého života. Chtěla bych se mu věnovat i později, třeba jako trenér. Pro mě je lyžování životní styl. Je to neoddělitelná součást mého života. Je tam skvělý kolektiv lidí a procestujeme kus světa. Když je člověk dobrý, tak jezdí po závodech po celé Evropě a dostane se i dál do světa. Ale především mě baví sport a ta radost z pohybu.

Travní lyžování je sport, který se k nám dostal v devadesátých letech. Na rozdíl od zimního lyžování se provozuje od dubna do října. V podstatě se dá lyžovat na jakémkoliv travnatém svahu. Měly z něj být odstraněny kameny a další věci, které by mohly být pro lyžaře nebezpečné. Výbava je stejná jako u zimního lyžování, rozdíl je pouze v lyžích. Ty jsou založeny na principu nekonečného pásu, můžete si to představit jako takový malý tank. Jsou taky podstatně kratší než zimní lyže. Technika sjezdu je podobná jako u alpského lyžování.