Stužkovací večírek, to je zábava, formality i poděkování

Tak jako se dělí školy podle oborového zaměření, počtu žáků, či úspěšnosti jejich absolventů při přijímacích zkouškách a hledání zaměstnání, lze školy dělit i podle slavení stužkovacího večírku. Škála možností je vskutku pestrá – od slavnostního večera plného společenských šatů, šerp a tanců, až po divoký a nespoutaný večírek. Existují i školy, kde se stužkovací večírek neslaví a studenti čtvrtého ročníku organizují pouze jediný večírek.

Přípravy se obvykle nesou v duchu stresu a nekonečných dohadů nad barvou stužky, šerpy, či trička, nad nápisem na stužkách a v neposlední řadě také nad inteligentností a vhodností některých návrhů. Nakonec však dohady utichnou, menšina se se skřípěným zubů podřídí názoru většiny a den D je za dveřmi. „U nás se chodí na stužkovací večírek zvát tak tři týdny dopředu a ve velkém. Při zvaní jsme se převlékli do kostýmů antických Řeků, napsali jsme si svoji „veršovanou divadelní“ hru a s ní obcházeli učitele a tak je zvali. I pozvánky jsme měli ve stylu antického svitku, který byl zapečetěný voskem s pečetí naší třídy. Samotný stužkovací večírek pak proběhl na jedné horské chatě. Nejdřív jsme se všichni seřadili při světle svíček před učitele. Po proslovu, při kterém všichni brečeli, nás náš maturitní kmotr pasoval mečem do řádu maturantského a třídní nám připnula stužku. U každého zazněla básnička, která měla vystihovat jeho osobu. Za večer jsme si ještě přehráli pár scének, kterými jsme si zavzpomínali na osm let, které jsme spolu strávili, předali jsme třídní profesorce dort a orchidej jako poděkování, a nakonec jsme si pouštěli speciálně připravené video o naší třídě. Zbytek večera byl volný program, takže jsme tančili, nebo se hrálo na kytaru a zpívalo se,“ prozradila Hanka Trčková, jak vypadal jejich stužkovací večírek.

Takzvaný stužkovák však může mít podobu i méně formální. „Pravidlem stužkováku je, že studenti dávají stužky profesorům. Každá třída si připraví program a s tím pak obchází jednotlivé profesory, kteří je učili. Velmi oblíbeným námětem jsou hasiči, záchranáři nebo policisté, protože takovéto převleky a témata umožňují pořádný vpád do třídy, který vyvolá patřičný ohlas především u mladších studentů. Aby profesor získal stužku, musí studentům něco slíbit. Často slibuje, že bude u maturity studentům pomáhat a bude shovívavý k případným chybám. Pokud dotyčný vyučující u maturit nebude, slibuje, že alespoň bude držet palce pro štěstí. Večer se poté sejdou studenti v předem zamluvené restauraci, kde dostanou stužky od svého třídního profesora či profesorky. Další zábava už je potom jen na jejich fantazii,“ řekla Katka Partschová.

Najdou se však i studenti, kteří nad otázkou, jaký byl jejich stužkovací večírek, jen nechápavě zakroutí hlavou. „Stužkovací večírek? Samostatný? To jsme neměli,“ podivila se Míša Wilhelmová. Její slova potvrdila i Lucka Zemanová. „Měli jsem jenom maturitní večírek někdy v lednu. Byl hodně slavnostní. Nejdřív bylo předtančení, pak nám dali stužky. Každá třída měla připravený program – půlnoční překvapení. Naši kluci dělali Poupata od Michala Davida. Taky se házely mince – roztáhli jsme plachtu a naši rodiče a kamarádi, které jsme pozvali, nám házeli peníze, za které jsme se pak opili (smích).“

Ať už bude mít váš stužkovací večírek jakoukoli podobu, věřte, že bude pro vás nezapomenutelným zážitkem, který vám zůstane v paměti navždy. Protože maturant je člověk opravdu jen jednou v životě, tak je potřeba si to užít.