Studentská strava – ať žije instant?

O studentském jídelníčku kolují různé zvěsti – od svědectví o pojídání psích konzerv až po stížnosti rodičů na vydřiduchy, kteří doma víkend co víkend plení ledničku. Jak je to doopravdy? Co vás na VŠ čeká na talíři? Co čekat od menzy? Přinášíme vám exkluzivní vhled do žaludků našich vysokoškoláků.

Co si budeme povídat, prvních pár týdnů na VŠ bývá trošku šok. Na koleji kolikrát není ani rychlovarná konvice, koření si hned zkraje přiveze málokdo. A ty společné kuchyňky! Některé prvačky se přiznaly, že radši žužlají celý týden chleba, než by vstoupily do této třinácté komnaty. Pravda je, že o hygieně se v těchto prostorách dá mluvit málokdy – stěny pocákané olejem, mikrovlnka (pokud se na celém ubytovacím zařízení vůbec nějaká nachází) zapatlaná o čehosi a podivný, charakteristický odér…brr. Kam se jen poděla útulná kuchyně maminky? Na druhou stranu je společná kolejní kuchyňka ideálním místem pro seznámení – během vaření se proberou tipy na písemky i chystané koncerty v oblíbených klubech.

Velmi příjemnou záležitostí jsou společné večeře, čili organizovaná obžerství. Každý něco donese a vznikne roztodivný mišmaš. Někdy se třeba udělá kotel špaget, jindy toasty nebo pizza. Poklábosí se, něco se popije, a hned je veseleji.

Pokud nejsou žádné peníze (málokdo význam tohoto spojení plně pochopí před nastoupením na studia), nezbývá, než z toho mála, co se na pokoji nachází, něco zkusit vykouzlit. Jednou z nejlevnějších surovin jsou brambory – jí se tedy na sto způsobů. Maturanti, radši si oprašte recept na bramboráky! Oblibě se těší i americké brambory, brambory na loupačku apod. Nebo takový květák! Smažený, dušený, vařený,.. Mnozí z nás jsou ale zapřísáhlými nekuchaři. Takoví jedinci jsou pak odkázáni na slitování spolubydlících nebo na instant. Stávají se z nich hotoví přeborníci – podle vůně hravě poznají bezmasé kuře na paprice, kari rýži i vepřovou polévku bez vepře (ale zato s pepřem).

Případným útočištěm je i menza – tedy typ studentské jídelny. Tam je většinou výběr několika jídel na objednávku plus nějaké ty minutky (smažák, hranolky, hamburger). Cena se točí kolem 25–30 Kč za hlavní jídlo, salát za 5 Kč, polévka asi 4 Kč. Zdarma bývá k dispozici voda na pití. Jídla se vydávají v době oběda, někde i večeře. Během mých návštěv tohoto zařízení jsem vypozorovala zajímavý jev – i kluci, zapřísáhlí masožravci – si tu překvapivě často pomlaskávají nad pokrmy ze sojového masa. Vysvětlení je nasnadě – je to ten nejlevnější oběd, co se dá v menze pořídit. (Dobře, možná je podceňuji a oni prostě jen dbají o své zdraví.) Pro lepší představu zkuste proklikat třeba www.skm.muni.cz.

Pro ty malinko movitější se nabízí ještě jedna možnost – stále roste počet restaurací, které nabízejí polední menu. A mnozí studenti na to slyší. Jídlo bývá chutnější a je ho víc než v menze. Cena kolem 50 Kč je únosná. Někdy je v tom i polévka nebo pití. Platit se navíc dá stravenkami.

Zkrátka, studentská strava může být velmi zajímavá zkušenost. Ač to není vždycky delikátní, rozhodně je to škola pro život.