Studentská hnutí I

Není hnutí jako hnutí. Viditelný útlum studentských hnutí, o kterém píši v úvodu prvního příspěvku má zřejmě i legislativní důvod. Konkrétně paragraf dvě, odstavec deset Zákona o vysokých školách…

Zní: „Na vysokých školách je nepřípustné zakládat a organizovat činnost politických stran a hnutí.“Případné postihy za porušení zákona jsou v kompetenci školy. Co je a co není politické, toť otázka! Vždyť jakákoli iniciativa obracející se na společnost je zasahováním do věcí veřejných – a tedy politickým činem. Apolitičnost akademické půdy je pro jedny zdravá, pro druhé je to nežádoucí pozůstatek porevoluční snahy očistit školy od vlivu SSM.

V cizině je praxe různá. Podle jednoho z odpůrců zákona předsedy sdružení Mladí sociální demokraté Jana Hanáka je například v Rakousku akademická správa škol řízena zcela dle politické příslušnosti. Mladý konzervativec Petr Sokol dodává, že mládežnické politické organizace dominující zahraničním akademickým senátům mají na některých univerzitách pro svou činnost vyhrazeny zvláštní místnosti. Otázka je, jak vidno, složitá. Vyhnout se politice v akademických kruzích je již z definice vysokých škol jako prostor pro nezávislou tvorbu, výměnu a artikulaci názorů nemožné. Při pomyšlení, že by se tahanice a taškařice politické scény přímo promítaly do chodu těchto institucí však mrazí v zádech.

A jak s tím souvisí studentská hnutí? Ta přicházejí zkrátka. Jejich činnost je tímto zákonem omezena na konkrétní činy bez politického zarámování. Má tak pouze lokální dosah a není téměř vidět (alespoň ne v médiích). Naproti tomu činy často lépe odráží myšlenky (i ty politické). Z ekologické, kulturní, sociální a jiné iniciativy se totiž dá mnohdy vyčíst víc než z desítek bodů předvolebního programu.

Zdroj: www.ihned.cz, stránky MŠMT.