Studenti ve většině případů netuší, o čem studium na vysoké škole je, říká studijní poradce

Působíte na osmiletém gymnáziu jako studijní poradce. Co vaše práce obnáší a jak se na ni sám musíte připravovat?

Práce výchovného poradce – součástí je i kariérní poradenství – představuje především nesmírnou zodpovědnost. V některých případech mohu být skutečně tou osobou, která má velký podíl na budoucím úspěšném či neúspěšném studiu a následném povolání. Pokud navíc studenty znáte dlouho, tedy až osm let, a máte vzájemně dobré vztahy, tak míra zodpovědnosti ještě roste. Příprava představuje především dlouhodobou a dobrou diagnostiku studentů (pracuji v současnosti na práci zabývající se diagnostickým portfoliem studenta, které by obsahovalo mimo studijních výsledků i celou řadu diagnostických testů zpracovávaných od nástupu studenta po jeho ukončení studia), dále pak dobrou znalost aktuální sítě vysokých škol a studijních oborů. Jsem přesvědčen, že dobrý výchovný – profesní poradce musí být především člověk, kterému studenti důvěřují a mají chuť a náladu s ním své problémy řešit.

Každý rok připravujete nové studenty na výzvy, které je čekají na vysokých školách. S jakými obavami se nejčastěji setkáváte? Považujete je za zbytečné?

Obavu z neznámého a nepoznaného rozhodně nepovažuji za zbytečnou. Podezřelé by bylo, pokud bych obavy ze změny u studentů nezaznamenal. Jde o spojení obav a očekávání nového. Jejich další obavy jsou především z možného nepřijetí na zvolený obor studia a následně z jeho nedostudování.

Podle čeho si studenti nejčastěji vybírají vysokou školu?

Hlavní slovo, v současné době častěji pouze poradní, mají rodiče a blízcí příbuzní. Volba leží na samotných studentech. Někteří vůbec netuší, co by v životě chtěli dělat. Směr a zaměření tak pouze odhadují. Dokladem jsou pohovory, při kterých se zmíní o třech školách zcela rozdílného typu. Kritériem jejich volby povolání je následně společenská prestiž, nebo vidina finančního ohodnocení. V poslední době se ukazuje jako dobrá cesta, když studenti znají někoho, komu důvěřují a ten jim školu doporučí na základě vlastní dobré zkušenosti. Je také stále víc studentů/studentek, kteří se profilují na základě svých zájmů a koníčků již ve druhém, třetím ročníku. Studenti jsou také spokojeni s přípravnými kurzy, které pořádají vysoké školy. Příprava na budoucí studia je potom opravdu dostatečná.

Jaké chyby nejčastěji dělají studenti při přípravě na maturitu a přijímací zkoušky?

Za prvé učí se bez souvislostí typu „všechno vím, ale snad se mě na nic nebudou ptát, nebudou mne přerušovat“. Za druhé – učí se málo ve stylu „to si nevytáhnu“ a za třetí neučí se a říkají si „nějak to dopadne“.

Jak byste ohodnotil informovanost studentů ohledně nároků na vysoké škole?

Pokud na vysoké škole nemají kamarády nebo sourozence, tak ve většině případů vůbec netuší, o čem konkrétně studium na vysoké je. Očekávají větší volnost a svobodu, ale netuší, že je vykoupena zodpovědností a samostatností. Netuší, že nedodržený termín odevzdání zadané práce je skutečně poslední a podobně. Celková informovanost o studijních oborech a programech, přijímacích zkouškách atd. je ale díky internetu mnohem větší a jde více do hloubky – kdo hledá, ten nachází. Pokud ví, co vlastně hledat chce.

Je možné se na nároky vysoké školy připravit už v posledním ročníku střední školy?

Jsem zastáncem toho, že ne možné – ale nutné. Střední škola a gymnázium především jsou přípravou na vysokou. Studenti by proto měli být systematicky připravováni na tuto specifickou náročnost. Může se jednat a vypracovávání prací obdobného typu jako na VŠ – včetně jejich prezentací, dále se může jednat o formu a způsob zkoušení a ověřování znalostí.

Jaký je váš názor na státní maturitu?

Myšlenka výborná, podpora chvalitebná, informovanost dobrá, finanční náročnost dostatečná, realizace nedostatečná. Jak říkáme my ne-angličtináři: „No cement“

Jak by se měli studenti učit? Existují nějaké univerzální rady?

Dobré a univerzální rady jsou drahé a navíc vzácné.

Jaké rady jako studijní poradce nejčastěji udílíte?

Univerzálně dobré, ale udílím je pouze vzácně a zcela zdarma.

Pozorujete za roky svého působení ve školství nějaké zásadní změny, ať už na straně studentů nebo učitelů?

Pozitivní změny jsou zcela určitě ve vzájemných vztazích učitel a žák – nejsou vždy optimální, ale blíží se stále víc partnerství, kooperaci a ne soupeření jako dřív. Protože ale každá škola je jiná, stejně tak učitelé a žáci, nelze toto tvrzení paušalizovat. Negativní změny jsou bohužel také. Větší počet škol bohužel nepřinesl očekávaný konkurenční boj, ale pouze snížení nároků na většině typů škol. Boj o žáka rovná se boj o peníze pro školu. To platí v době „krize“ více než před ní, a tak je mnohdy kvalita nahrazována kvantitou, samozřejmě, že ne bez následků pro všechny zúčastněné.

Co byste si přál do budoucna?

Před časem jsem v e-mailu od známého obdržel následující: „Člověče, když vidím jakej sem inženýr, tak se skoro bojím jít k doktorovi!“ Doufám a věřím, že k naplnění tohoto vtipu v reálném životě nikdy nedojde, a že díky kvalitním studentům bude úroveň a prestiž našich škol stále na vysoké úrovni.