Střílení je perfektní relax, říká student Lukáš

Často nejdříve promluví, a až poté přemýšlí o tom, co vyslovil. Pak se ozve jeho nenapodobitelný smích a hlášku rychle odsoudí:„To tam nepiš, za to by mě vyhodili.“ Lukáš, dvacetiletý student Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity, se málokdy nudí.

Má spoustu koníčků: jezdí rád na vodu, vede malý dorost Církve bratrské, sází se kdekoli a o cokoli, jeho největším miláčkem je však Tuťínek. Tak nazývá svou vzduchovku. „Ale nejdůležitější je samozřejmě moje přítelkyně,“ dodává vážným tónem. Když mluví o zálibách a vypravuje historky, někdy nelze poznat, zda si dělá legraci nebo říká pravdu.

Jak se vyvíjel tvůj vztah ke střílení? Od malička mě to fascinovalo. Otec mi půjčil vzduchovku, ale já už měl dávno svoji vlastní – lepší (smích). Byl to můj hlavní koníček. Ale byl jsem ještě malý kluk, takže jsem neměl tolik možností.

Co to znamená, že jsi neměl tolik možností? Nebyl jsem ještě plnoletý, nemohl jsem zbraně nabývat ani je používat.

Mnoho lidí vnímá zbraně jako nebezpečné nástroje, střílení se bojí. Co ti tato záliba přináší? Je to perfektní relax. Nevnímáš nic jiného než terč a mířidla. Když jsem naštvaný, střílím rychle a místo terče vidím obličej člověka, který mě rozzlobil. Zabíjení taky není špatné (škodolibě se zasměje).

Kde využiješ svou vzduchovku? S mým Ťutínkem se nic pořádného dělat nedá. Ale až se finančně vzchopím, koupím si brokovou a kulovou dlouhou zbraň, s kterou budu chodit na lov.

A co budeš chodit lovit? To je ten problém. Vždycky potřebuješ povolení k lovu. Ale pak všechno, co se nabídne.

Studuješ Lesnicko-dřevařskou fakultu MZLU. Jak ses rozhodl pro tuto školu? Abych byl upřímný, lákaly mě zbraně, a proto jsem uvažoval o policejní akademii či lesárně. Dostal jsem se na tu druhou, ale zjistil jsem, že na ní bohužel žádné zbraně nejsou.

Zajímalo by mě, jak se může tvá vášeň ke střelbě pojit s posláním myslivce? Víš, kolik je na lesárně vrahů zvířat? (smích) Ne vážně, je to smutný, ale bohužel je to tak.

Co člověk potřebuje k tomu, aby mohl začít střílet? Téměř nic, jen balík peněz. Pokud chcete pušku legálně pořídit, potřebujete zbrojní průkaz. Pro jeho obdržení musíte projít zkouškami, které se liší podle skupiny zbraní. Ve zbrojním průkaze může být pět různých kategorií: A – sběratelské zbraně, B – sportovní, C – lovecké, D – pro výkon povolání, E – pro osobní ochranu. Ale na všechny se dělá test, praktická zkouška a musíte mít potvrzení od lékaře. Pro skupinu C je vyžadován také lovecký lístek.

„Lepší holku už nepotkám“

Na začátku rozhovoru jsi prozradil, že zbraň byla tvým hlavním koníčkem. Proč jsi použil minulý čas? Vzduchovku v poslední době začala vytlačovat má přítelkyně. Dostal jsem dokonce ultimátum. Má slečna to nemůže vystát, nemá to ráda. Ale je pravda, že si také občas zastřílí.

Jak jste se seznámili? Byl jsem opilý a v klubu jsem upadl na volnou židli u jejich stolu. Nicméně to byla jen záminka, protože se mi líbila celý večer.

A co si o tobě myslela ona? Vzhledem k tomu, že jsem jí na první schůzce říkal, jak jsem zplynoval 140 strašilek, co si asi mohla říkat…že jsem jedinečnej (výbuch smíchu).

Jak to pokračovalo po první schůzce? Scházeli jsme se pravidelně a často, ale chodit jsme spolu začali až po roce a půl.

To je zajímavé, hodně kluků by asi nevydrželo. To je pravda, ale já jsem si byl jistý, že lepší holku už nepotkám.

Voda a sázení – koníčky „na život a na smrt“

Máš nějaký silný zážitek z poslední doby? Málem jsem se utopil na vodě. Cvakli jsme se na jezu a já jsem zůstal ve válci.

Co se ti v té chvíli honilo hlavou? Věděl jsem, že to může být moje poslední chvilka a říkal jsem si, že je to nefér. Že jsem ještě spoustu věcí nezažil a věděl jsem, že s tím nic nenadělám. Třikrát jsem se ve válci zatočil, naštěstí mě to pak vyplivlo, ale byla to hrozná bezmoc.

A co se dělo dál? Doplazil jsem se na břeh a tři minuty jsem to rozdýchával a děkoval Bohu, že jsem to přežil.

Odradilo tě to od další vody? Částečně ano, další jezy už jsme pak nesjížděli. (Chvilku se zamyslí.) Ale příště asi pojedu znovu.

Máš ještě nějaký další koníček? Hrozně rád se sázím. Všude, s kdekým, o kdeco a většinou vyhrávám (okamžitě se vsází s kamarádem u stolu).

Prozradil bys sázku, na kterou nejraději vzpomínáš? Jednoznačně sázka o mém zhubnutí. Na tom jsem si pěkně nahrabal – patnáct láhví tvrdého alkoholu.

V čem sázka spočívala? Za tři měsíce jsem musel zhubnout patnáct kilo. Z pětadevadesáti kilo jsem se musel dostat na osmdesát.

Sázku jsi vyhrál. Jak jsi to dokázal? Tři poslední týdny jsem vůbec nejedl. Abych nepřeháněl – dal jsem si jeden suchý rohlík denně. Pak jsem vyloženě kolaboval. Kvůli mé chamtivosti a nenažranosti jsem navíc uzavřel další sázku, že den před vážením budu vážit o čtyři kila víc. Použil jsem takovou fintu – ráno, těsně před prvním vážením, jsem naráz vypil čtyři litry vody. Byl to celkem hnus, ale dal jsem to. Nicméně mi pak praskla cévka v oku, když jsem se z přednášky nemohl dostat na záchod. Druhý den jsem měl kýžených osmdesát kilo a vyhrál obě sázky.

Jak myslíš, že by měl mladý člověk strávit studentský život na vysoké škole? Měl by si to užít, pokud nemá vyhlídky, že to bude lepší. Já je mám.