Správné citování není jen slušnost, ale i zákonná povinnost

Asi málokterý student je tak inteligentní a sečtělý, že by dokázal zpracovat jakékoli zadání na odbornější téma bez pomoci související literatury či jiných zdrojů. Většina z nás proto sahá po knihách, případně brouzdá na stránkách internetu, aby nalezla vše potřebné. Pokud však ve své práci, ať už seminární nebo diplomové, využíváme myšlenku jiného autora, musíme tuto skutečnost vždy uvést.

Proč citovat?

Správné uvádění svého zdroje má hned několik důvodů, proto si zmiňme alespoň ty nejdůležitější:

• uvést svůj zdroj je morální: každý autor, který zveřejní svou vlastní myšlenku a zpřístupní ji veřejnosti, na ni má morální právo a jako takové má být také pojímáno. Zřejmě nikomu by se nelíbilo, že svou myšlenku nalezl v práci podepsané někým zcela cizím, aniž by v ní našel své jméno.
• uvést zdroj je dáno zákonem: problematikou citací se zabývá i autorské právo, konkrétně zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském (autorský zákon), který v odd. 3, § 31 věnovaného citacím, říká, že „do práva autorského nezasahuje ten, kdo a) cituje ve svém díle v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů, b) zařadí do svého samostatného díla vědeckého, kritického, odborného nebo do díla určeného k vyučovacím účelům, pro objasnění jeho obsahu, drobná celá zveřejněná díla, c) užije zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím či k jiným vzdělávacím účelům; vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.“

  Vzhledem k tomu, že povinnost uvádět zdroje je zakotvena v zákoně, může její nedodržení vést i k odpovídajícím postihům.

• uvést zdroj nás může chránit před obviněním z nesprávných informací: přestože nás použití cizí myšlenky nevyvazuje ze záměru ji využít, nikdo nás nemůže nařknout, že naše myšlenka je chybná – chybná by v tomto případě byla myšlenka našeho zdroje, a další debata se tak může točit jen kolem toho, proč tomu tak je. Náš zdroj musí být pochopitelně důvěryhodný.
• uvedení zdroje pomáhá čtenářům našeho textu k lepší orientaci, neboť si díky němu mohou dohledat původní informace, vysledovat jejich kontext a dočíst se i další podrobnosti o daném tématu, jimiž jsme se my sami už ve své práci nezabývali.
• citováním jiných zdrojů dokazujeme, že umíme pracovat s literaturou a máme přehled v dosud vydaných pracích na námi zpracovávané téma. Zároveň o těchto dalších zdrojích předáváme informaci i čtenářům našeho textu.

Několik pravidel správné citace

• zdroj musíme uvést jak v případě doslovné citace (za využití uvozovek), tak i v případě citace nepřímé (volné převzetí myšlenky, parafráze)
• zdroj našich informací uvádíme nejen při využívání tištěných publikací, ale též (věrohodných) internetových zdrojů, médií, přednášek, e-mailové komunikace apod.; náš zdroj by měl být vždy primární, tj. měli bychom využívat dílo samotného autora myšlenky, nikoli někoho, kdo již jeho myšlenku jednou převzal
• způsob zápisu citace musí být v celé naší práci jednotný, aby nenarušoval přehlednost a logiku celého textu
• při citování musíme vždy dodržovat oficiální citační normy – v České republice se nejčastěji využívají mezinárodní normy ISO 690 a ISO 690–2, ale existuje i celá řada dalších

Užitečné odkazy

Na internetu nalezneme celou řadu webových stránek a portálů věnovaných postupům správné citace. Dobrý přehled poskytuje například Petr Boldiš na svém webu www.boldis.cz, podrobné informace pak poskytují také stránky www.infogram.cz. Výhradně citaci se věnují také stránky www.citace.com, ale i celá řada dalších. Zásady správného citování však najdete také na stránkách všech vysokých škol a univerzit.

Zdroj foto: Stock.XCHNG