Slovenští studenti v Brně: 5 největších pomluv

Na začátek přece jen několik čísel: z celkového počtu asi tří set tisíc studentů v České republice je jich přes dvacet tisíc ze zahraničí. Z tohoto čísla pak dvě třetiny tvoří studenti ze Slovenska – to jistě není málo. Zřejmě nepřekvapí, že většina z nich se soustředí v Praze a v Brně. Jen na Masarykově univerzitě bychom našli kolem čtyř tisíc slovenských studentů, největší zájem je o Lékařskou a Filozofickou fakultu. Takový počet lidí už nejde přehlédnout a není divu, že mezi českými studenty začaly kolovat i nepříliš lichotivé výroky o slovenských kolezích. Jak taková klišé vznikají? A co je na nich pravdy? Podívejme se na zoubek pěti nejčastějším pomluvám.

1) „Slovenští studenti jen zabírají místo „našim“!“

Tento argument nepřímo naznačuje, že studenti ze Slovenska pořádají na „naše“ školy doslova nájezdy, aniž by jejich schopnosti odpovídaly požadované kvalitě. Zlí jazykové by si měli v první řadě uvědomit, že stejně jako oni, i slovenští studenti museli složit přijímací zkoušky, na základě kterých byli přijati. Jejich cesta ke studiu byla tedy stejně regulérní.
Dá se samozřejmě opáčit, že Slováci mají vlastní školy, které mohou studovat – z jakého důvodů by tedy měli přebírat místa českým studentům? Zde bychom se měli zamyslet nad tím, že žijeme v demokratické zemi, která umožňuje absolvovat studium každému, kdo je schopen projít přijímacím řízením a následně se vypořádat se studijními nároky. Na studium na vysoké škole nemá člověk absolutní nárok jen proto, že je Čech či Moravan, stejně jako nerozhoduje vyznání, etnická příslušnost nebo třeba velikost nohy. Systém má nastavené určité podmínky, jejichž splnění opravňuje ke studiu, a kdo touto soutěží není schopen projít, nemůže svalovat vinu na úspěšnější jedince.

2) „Na Slovensku prostě nejsou dobré školy…“

Dostanete-li se do diskuse o slovenských studentech na českých vysokých školách, můžete často zaslechnout vysvětlení, že slovenské školy nedosahují kvality těch českých. Nebo ještě hůř: slovenské vysoké školství je v tak mizerném stavu, že čerství maturanti raději houfně utíkají do Česka. To by byla ale jen část pravdy. Slovenské kolegy může (nejen) do Brna táhnout celá řada faktorů. Jedním z nich je například touha studovat v zahraničí a vyzkoušet si něco nového a jiného. Česká republika je v takovém případě příjemná alternativa, ať už kvůli blízkosti mateřského jazyka, nebo pro snadný legislativní průchod takového řešení. Čeští studenti vyjíždějí každý semestr ve velkých počtech na zahraniční studijní pobyty (Erasmus a jiné) a nikomu nepřipadá divné, že by například v Německu či Velké Británii (což jsou tradičně nejoblíbenější země) mělo být Čechů příliš a navíc proto, že jsou u nás špatné školy.
Míša, která studuje Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, přidává ještě jeden důvod: „Když jsem se svých slovenských kolegů ptala, proč šli studovat k nám a ne třeba do Bratislavy, řekli mi, že je to kvůli kvalitě oborů. Některé obory se na Slovensku například nedají studovat vůbec.“ Širší nabídka studijních programů a oborů, která se navíc každým rokem stále navyšuje, je určitě dalším lákadlem pro slovenské studenty, kteří tak mohou studovat přesně to, co chtějí, aniž by museli překonávat velkou jazykovou bariéru. Posledním faktorem, který by mohl v tomto případě rozhodovat, aniž bychom rezignovali na vágní soud o „špatných slovenských školách“, je role prestiže. Diplom z Masarykovy univerzity (nebo pražské Karlovy Univerzity) má – zvláště v některých oborech – velkou váhu a studenty mohou přitahovat i skutečné „kapacity“, které na těchto oborech přednášejí. Pro slovenské univerzity to může být zajímavá výzva.

3) „Slováci si neváží toho, co je české, jen zneužívají naší benevolence!“

O nutnosti projít přijímacím řízení jsme si už řekli. V čem by tedy ono zneužívání mělo spočívat? Znamená to snad, že české školy nastavují pro slovenské studenty jiné podmínky? Ano, je pravdou, že české vysoké školy o studenty ze Slovenska stojí stále více. Svědčí o tom například reklamní kampaně na Slovensku nebo vstřícný krok Masarykovy univerzity, která umožňuje skládat přijímací zkoušky i v Bratislavě nebo Žilině. To ale znamená jen jedno: české vysoké školy konečně pochopily, že jsou pro slovenské studenty atraktivní, a rády těm nejlepším nabídnou místo na své půdě. Záleží už pak jen na uchazečích, zda jsou ochotni se adekvátně připravit a přesvědčit o svých kvalitách. To je opět stejný princip přirozené konkurence, který už jsme zmiňovali.
Posoudit, zda si Slováci váží toho, že u nás mohou studovat, je skutečně ošemetné. Za prvé nejde o nějakou zvláštní výsadu: české školy jsou otevřeny všem zahraničním studentům, pro mnohé je ale většinou základní komplikací český jazyk. Adekvátní počet kurzů v anglickém jazyce kupříkladu stále chybí. Na druhou stranu se můžeme zamyslet nad otázkou, zda si sami čeští studenti dostatečně váží možnosti studovat kvalitní české vysoké školy, aniž by museli platit školné. Zvláště v souvislosti s nedávnými aférami kolem podvodů s tituly a diplomovými pracemi je toto téma aktuální.

4) „Slovákům se u nás nadržuje, nemusí toho dělat tolik…“

Je to pozoruhodné, ale i s takovým názorem se můžete setkat: aby se neřeklo, že jsou slovenští studenti u nás diskriminování, vyučující jim neměří jiným metrem a sem tam přimhouří oči nad nějakým nedostatkem. Otázka objektivního hodnocení u zkoušek bude asi otevřené téma, dokud budou vysoké školy existovat. Každý student se zřejmě někdy setkal s tím, že se zkoušející špatně vyspal nebo si na někoho jednoduše zasedl. I akademici jsou jenom lidé. Navíc zvláště studenti, kteří byli u zkoušky neúspěšní, s oblibou hledají důvody svého selhání. Každá odlišnost – například národnostní – se pak přímo nabízí. Míša upozorňuje, že výborné výsledky slovenských studentů mohou mít počátek i jinde: „Obecně mi přijde, ale je to jen laický pocit, že tím, že jsou v jiné zemi a musí si u nás jakoby znovu-vytvářet vlastní identitu, mají větší tendenci se té škole věnovat a mít lepší prospěch, protože cítí asi jakousi zodpovědnost vůči nálepce Slovák a nikdo z nich nechce, abychom získali dojem, že nejen, že je to chudší země, ale že jsou tam taky hloupější studenti…Nechtějí podporovat taková ta klišé.“
Větší studijní odhodlání může být také vynucené okolnostmi: studium je pro slovenské studenty na českých školách paradoxně spíše těžší. Ačkoliv češtině většinou rozumí bez problémů, přece jen je to pro ně cizí jazyk, z něhož si určité pojmy či obraty musí neustále překládat. Při psaní prací či přednášení prezentací pak mohou váhat nad tím, jaký výraz vlastně použít, aby zůstali věrni svému jazyku a přitom se nevyjadřovali neodborně. Někteří pak raději sáhnou k vyjadřování v českém jazyce, což je dvojnásobně náročné.

5) „Slováci svým chováním sami podporují vlastní špatnou pověst“

Jsou příliš hluční, temperamentní, nepořádní, neuctiví…a desítky dalších „charakteristik“, které se objeví pokaždé, kdy je třeba vymezit se vůči někomu, kdo je pro člověka jiný, odlišný. U mnohých lidí by vás ani nenapadlo je takto posuzovat; ve chvíli, kdy se něčím liší, si ale snadno všimneme, co nám vadí. Stejně jako u všech jiných případů, ale každé zobecnění zavání nebezpečnou xenofobií.
Samozřejmě se najdou i jedinci, kteří si pod sebou takzvaně podřezávají větev. Iva, absolventka Fakulty informatiky na MU, zmiňuje takový případ: „Jen mi vadí, když Slovák, který pracuje nebo studuje v Čechách, nadává na Čechy a všechno české považuje za horší než slovenské. Člověk s takovým přístupem by měl podle mého názoru raději zůstat doma. Naštěstí jsem takových lidí potkala jen několik málo.“ Kéž by i předpojatých studentů na všech frontách ubylo.

Přečtěte si také:

Výzkum vztahů mezi Čechy a Slováky: jak si rozumíme?

Slovenští studenti v ČR: aktuální trendy

Foto: Stock.XCHNG