S dítětem k maturitě

Otěhotněla, když jí bylo šestnáct let. V té době byla v prvním ročníku gymnázia a patřila k premiantům třídy. Zatímco její spolužáci si vychutnávali první závany svobody, ona se už musela rozhodovat nejen o budoucnosti své, ale i o budoucnosti svého dítěte. Dnes má Zuzana Manišová krásnou zdravou čtyřletou holčičku a když si s ní zrovna nehraje, připravuje se k maturitě.

„Když se spolužáci na střední dozvěděli, že jsem těhotná, byl to pro ně opravdu šok, hrozně jsem se bála, že se na mě budou dívat skrze prsty,“ začíná své vyprávění dnes už dvacetiletá studentka oktávy. Své těhotenství se před nimi snažila tajit až do sedmého měsíce. Vše vyšlo najevo na začátku druháku. „Nakonec mě překvapila jejich reakce, přicházeli si jenom pohladit břicho,“ vzpomíná mladá maminka na dobu před dvěmi lety. Protože střední školu a miminko by dohromady skloubit nešlo, Zuzana se okamžitě rozhodla, že na rok přeruší studium. Ani na chvíli však svého kroku nelitovala, takže zatímco její spolužáci psali písemky, byli zkoušeni u tabule, Zuzana měla prázdniny. Tak alespoň toto období příprav na příchod miminka nazývá ona. „Byla to pro mě velká změna, ostatní chodili do školy a já je pozorovala, ale nějak mi to nechybělo. V té době jsem byla ráda, že se unesu,“ vzpomíná teď už s úsměvem na ty dva měsíce před porodem. Z porodu strach neměla a jak Zuzana dodává, ani jí to nepřipadalo, že by měla mít dítě. Nakonec se jí narodila zdravá holčička Natálka. „Není krásnější pocit, než poprvé držet své dítě. Byla taková malinká, stočená v klubíčku – pravý opak dneška,“ usmívá se Zuzka a pohledem se obrací na svou dcerku, která obléká panenky uprostřed pokoje.

A pak to začalo. Rodičovské povinnosti, krmení, koupání, uspávání a ve volné chvíli krátký odpočinek. Každodenní koloběh. Do školy zavítala, jen když si chodila pro peníze, z kterých musela Natálku uživit. „Na ty školní návštěvy jsem se vždycky těšila. S Natálkou jsem si zvykla na domácí stereotyp. Dřív jsem ale byla zvyklá být pořád mezi lidmi, takže se mi stýskalo, potřebovala jsem povzbudit nebo i podpořit a hlavně přijít na nové myšlenky,“ vzpomíná Zuzka.

Rok uběhl jako voda a Zuzana stála před závažným rozhodnutím. Vrátit se do školy, nebo zůstat ještě doma? Nakonec se rozhodla se školou ještě rok počkat. „Natálka měla jedenáct měsíců, navíc začala chodit a mluvit a já si uvědomila, že když se vrátím do školy, tak přijdu o to nejkrásnější. To je ta doba, kdy tě mimčo potřebuje nejvíc. To mě vedlo k tomu, že jsem požádala ještě o další rok přerušení.“ Dnes toho Zuzana v žádném případě nelituje.

I přes to, že málokdo v jejím okolí věřil tomu, že se ještě někdy do školy vrátí, Zuzana po dvou letech opět usedla do školních lavic. Začala tam, kde skončila – tedy ve druhém ročníku gymnázia. Návrat do školy však jednoduchý nebyl. Zvlášť pokud máte doma dvouleté dítě, které potřebuje vaši péči. „Každý den jsem vstávala o půl šesté ráno, nachystala věci, snídani, vzbudila Natálku, odvedla jsem ji do školky. Já poté spěchala do školy. Po škole jsem vyzvedla Natálku, odpoledne jsem se jí musela věnovat a při tom jsem se ještě snažila učit. Ale na učení jsem se nemohla soustředit, protože Natálka pořád vyžadovala pozornost. Usínala kolem osmé večer, takže jsem se denně učívala do půlnoci i déle,“ popisuje mladá maminka svůj obyčejný školní den. Přesto se jí podařilo vrátit se do starých premiantských kolejí – na vysvědčení mívá pravidelně vyznamenání. „Dokonce se mi stává, že mě učitelé dávají ostatním studentům za vzor. Jsem ráda, že mou snahu dokážou ocenit,“ říká upřímně Zuzka.

Teď v květnu má Zuzana před sebou maturitu a přijímačky na vysokou školu. K maturitě se připravuje poctivě. Jak říká, snaží se učit v každé volné chvilce, třeba i cestou autobusem, jen aby si nahnala čas. Za své maturitní předměty si vybrala kromě češtiny a němčiny ještě biologii a chemii, což zrovna nejsou nejjednodušší předměty. „Mým snem bylo studovat medicínu, ten se ale s Natálkou rozplynul, proto jsem se rozhodla pro učitelství prvního stupně, které jde studovat dálkově,“ prozrazuje své plány Zuzka a dodává, že by si co nejdřív po maturitě chtěla najít práci.

Zuzka doufá, že to nejhorší má už v životě za sebou a že ji potkají v budoucnosti hezké věci. Sama přiznává, že toto období patří k těm nejnáročnějším, protože kromě Natálky se musí intenzivně věnovat přípravě na maturitu a přijímačky. „Je to obrovský nápor, mám strach, že maturitu nezvládnu, že se to nestihnu naučit,“ přiznává Zuzka. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Pokud se jí však zeptám na to ´dobré´, tak musí chvíli přemýšlet. „Řeknu Ti, co mě za ty roky nejvíc potěšilo. Například to, že si Natálka zvykla na školku, že jsem měla na pololetí po návratu do školy vyznamenání a zejména ten pocit, že se dokážu postarat sama o sebe a i o malou, že dokážu se životem bojovat.“

A jestli by v životě měnila? Na to Zuzana nikdy nemyslela. „Asi to mělo přijít a přišlo to. Jsem ráda, že to všechno dobře dopadlo! Když se podívám na Natálku, tak bych v žádném případě neměnila. A ani sem nad tím nikdy takhle neuvažovala. Slova maminko, mám Tě moc ráda, jsou teď pro mě ta nejkrásnější slova na světě…“ uzavírá Zuzka své vyprávění.