Rozhovor: Metoda cesty největšího odporu

Pavlo, měla jsi na střední nějaký vysněný obor či školu? A jak to nakonec dopadlo ve skutečnosti? Na jakou vysokou jsi se dostala? Na gymnáziu jsem tíhla především k biologii, chemii, matematice a fyzice. Původně jsem uvažovala o medicíně nebo fyzioterapii. Nakonec jsem po ročním studiu angličtiny šla na MU, Fakultu sportovních studií, obor Regenerace a výživa ve sportu.

Co se ti na této škole líbilo a co jsi naopak nemohla vystát? Fakulta byla v začátcích a obor byl toho roku první rok v běhu. Byli jsme tedy první studenti tohoto oboru. I přes veškerou snahu se na některé chyby přijde, až když je vše v běhu. Být „pokusným králíkem“ je trochu nevděčné, už bych si nezvolila nový obor. Navíc fakulta sídlila na začátku v různých pronajatých prostorech a operovala na různých sportovištích, takže jsme na různé předměty a sporty v rámci dne cestovali po celém Brně. Výuka byla hodně roztáhnutá do celého dne. Až po téměř dvou letech získala fakulta vlastní prostory v Komárově a téměř veškerá výuka probíhala tam. Nicméně studium mě bavilo, jako každého, kdo se zabývá svým koníčkem. Vyučující byli vstřícní a snažili se spíše o osobní přístup. Oceňovala jsem zejména, že většina zkoušek byla ústní. Zní to možná zvláštně, ale připraví to studenty na to, že budou muset někde veřejně stát a mluvit. Předvést a obhájit své znalosti. To anonymní test neumožňuje. Vím, že jsem v drtivé menšině, ale jsem zastáncem ústních zkoušek, mnohé vám to dá.

**Na této škole jsi však nezůstala, za jak dlouho jsi odešla a nelitovala jsi toho někdy? ** Bohužel, i přes veškeré sliby a snahu, fakulta nezískala (a pokud vím ani doposud) akreditaci na magisterské studium. Obor tedy skončil po třech letech bakalářskou státní zkouškou.

**Myslíš, že sis odtamtud odnesla něco, co ti dodnes pomáhá nebo co můžeš v situacích, které tě potkávají, použít? ** Z oblasti sportu jsem si odnesla mnohé do profesního i soukromého života. Nějakou dobu mě sport živil, pracovala jsem jako trenér a také jako sportovní masér. Pro soukromé sportovní aktivity nepochybně dodnes čerpám ze znalostí získaných za studií, ze sportovní medicíny, výživy atd. Nejen pro sebe, sportu se věnuji jen rekreačně, ale také pro mé okolí, které ke mně občas chodí „pro radu“.

Co následovalo potom? Práce nebo jiné studium? Vždy mě sport bavil a i do budoucna je pro mě nedílnou součástí života, ale věděla jsem, že se jím asi nebudu chtít a také nebudu moci živit déle než do aktivního věku nebo prvních zdravotních potíží. Už před státnicemi na MU jsem uvažovala, zda se pustit do získávání praxe nebo se znovu pustit do studia jiného oboru. Ještě jsem se cítila plná energie na studium a myslela jsem si, že praxi si mohu možná budovat i při studiu. Nicméně jsem si asi tenkrát nedokázala představit, co to představuje – dalších pět let studia. Avšak jít rovnou na plný úvazek do práce se mi také nechtělo, chtěla jsem si rozšířit obzory možná i z jiného oboru, abych měla i jiné možnosti než jen sport. Nakonec tedy zvítězilo studium a já se rozhodla podle bláznivé metody „cesty největšího odporu“.

Jak ses rozhodovala při výběru další školy? Rozhodla jsem se pro studium Manažerské informatiky na VUT v Brně. Po studiu sportu jsem uvažovala, co bych mohla potenciálnímu zaměstnavateli z jiné než sportovní oblasti nabídnout. Byla jsem počítačový analfabet, ekonomickým vzděláním (vyjma toho gymnaziálního) nedotčená. Tedy volila jsem obor, který na těchto oblastech stál, protože jsem věřila, že to mě donutí se v této oblasti zorientovat. Pravda, ze sportu do IT a managementu, trochu neobvyklý krok, možná. Ale byla to výzva, a ty mě od nepaměti lákaly.

Když obě svá studia porovnáš, v čem si myslíš, že je to současné výhodnější? Nevím, zda je výhodnější, ale určitě mi dává širší škálu možností na budoucí uplatnění. Obor stojí na řízení IT, ekonomice podniku, managementu a řízení podniku. Oblast sportu a zejména trenérství a výživy je velmi specifický obor, který člověka trochu „škatulkuje“. Na druhou stranu už to není moje srdcová záležitost, takže to studium je občas těžší. Myšleno tak, že pokud člověka studium konkrétního oboru skutečně baví, jde mu to téměř samo. Alespoň já jsem ten pocit na Fakultě sportovních studií měla.

U studia i pracuješ. Můžeš nám svou práci trochu přiblížit? Nakolik je blízká tvému studijnímu oboru? Už od začátku studií jsem pracovala na lehce zkrácený úvazek v reklamní agentuře. Nyní pracuji ve společnosti zabývající se soukromou leteckou dopravou jako Sales a Marketing Manager. Vzhledem k tomu, že ekonomické obory na VUT jsou orientovány do soukromého sektoru, musím říci, že ze svého studia čerpám. Zejména z již zmíněného managementu, ekonomiky podniku, personálního managementu, ale i třeba účetnictví. Nepochybně také z oblasti IT. Jsme relativně malá společnost, kde je typické, že některé osoby zastávají více funkcí. Stejně tak já se starám i o oblast IT naší společnosti.

Zvládat práci a k tomu studovat je dost náročné na čas i na fyzické a psychické síly. Jak to zvládáš? Na to se sama sebe občas také ptám. Je to náročné, to je pravda. Ale je to také relativně nárazové, jiné v průběhu semestru, jiné ve zkouškovém období. Práce se studiem, resp. studium s prací dohromady, vyžaduje hodně sebedisciplíny a cílevědomosti. Musíte vědět, co chcete a co jste ochotni pro to udělat a co obětovat. Nepochybně to ale vyžaduje dobré plánování, zejména volného času. Nejhorší na tomto způsobu je, že čas hrozně rychle běží. Než se rozkoukáte, skončí semestr, zkouškové je hektické, a najednou je půl roku pryč. A další semestr za dveřmi…

Máš nějaký plán, co uděláš, až ti připíší před jméno „Ing.“? Upřímně, vezmu si dvoutýdenní dovolenou. Nějak mám v této oblasti poslední roky resty. A budu si tam číst knížku, ne skripta. Potom si splním cíle, které stále odkládám na neurčito, na dobu „až tohle dodělám, tak …“. Víc se začnu zabývat počítačovou grafikou a pokusím se znovu oprášit svoji němčinu. Momentálně se snažím udržet si angličtinu na dobré úrovni a dále ji zlepšovat, věnuji se ruštině, která se mi hodí v práci. Ale mám ráda jazyky a tak bych ráda rozšířila své znalosti. A budu více času trávit se svým psem, rodinou a přáteli.

Děkujeme za rozhovor.