Rekvalifikační kurzy: jistotu nenabídnou, naději ano

9. 5. 2010 | Studentský život

Možná je to aktuálními, a ne zrovna příznivými, trendy na trhu práce, možná stále znatelnější nabídkou kurzů a možná obojím, že se o rekvalifikačních kurzech v poslední době píše a mluví stále častěji. Z těchto zkazek přitom tento způsob vzdělávání většinou vychází jako jedna z možností, jak zdárně vyřešit situaci nezaměstnaných. To mu samozřejmě upřít nelze, nicméně kdyby vše bylo tak jednoduché, slovo nezaměstnanost by dávno zaujímalo místo jen ve slovníku archaismů. Pojďme si tedy nyní vzít rekvalifikační kurzy trochu pod lupu.

Pro začátečníky i pokročilé

Rekvalifikační kurzy, někdy ve zkratce označované jako rekvalifikace, mají zájemcům poskytovat především možnost rozšíření, obnovení či prohloubení jejich dosavadních znalostí a dovedností. Odbornou kvalifikaci však mohou nabídnout dokonce i úplným začátečníkům v daném oboru. Jejich absolvováním účastník obdrží tzv. osvědčení o rekvalifikaci s celostátní platností, případně osvědčení o účasti v akreditovaném vzdělávacím programu.

Nabídka kurzů

Paleta kurzů je dnes opravdu velmi pestrá. Nejčastěji se zaměřují na vzdělávání v oblasti managementu (management firem, komunikační dovednosti apod.), obchodu a ekonomiky (např. kurzy obchodu a prodejních dovedností, logistiky, účetnictví apod.),** HR a personalistiky, práva** či třeba IT a počítačů (programování, správa sítí, grafika aj.). Nechybí samozřejmě ani ty, které se zaměřují na sektor služeb a řemesel či na oblast vzdělávání (například pedagogické minimum, andragogika, lektor cizích jazyků aj.) a sportu (trenérství, masáže, kurzy plavčíka, lektorství outdoorových aktivit ad.).
Délka rekvalifikačních kurzů se pohybuje od jednodenních kurzů po ty, které obsáhnou až 300 hodin výuky. Lze je navštěvovat buď o víkendech, nebo i několikrát během týdne (druhý případ je zpravidla určen nezaměstnaným lidem).

Kdo se může přihlásit

Rekvalifikační kurzy může navštěvovat prakticky každý, kdo je schopen zaplatit kurzovné (o jeho výši viz dále) a kdo před zápisem splní základní podmínky uvedené u každého kurzu. Vedle předpokládaného zájmu o obor to nejčastěji bývá jistá úroveň dosaženého vzdělání (zpravidla středoškolského) a zdravotní způsobilost. U administrativně či manažersky zaměřených pozic to dále mohou být například základy práce s počítačem (netýká se kurzů pro začátečníky). U kurzů připravujících k vykonávání vyšších či úzce specializovaných pozic (např. správce operačních systémů, počítačová grafika apod.) už se předpokládají také určité zkušenosti s daným oborem.
Jinak ale u většiny kurzů nezáleží na tom, jaký obor zájemce o rekvalifikaci předtím vystudoval, nebo jakou má praxi. Na kurzu nehtové modeláže a manikúry se tak klidně mohou vedle sebe vzdělávat vyučená kuchařka a prodejce automobilů.

Organizátoři kurzů

Provozovatelem rekvalifikačních kurzů se mohou dle zákona o zaměstnanosti stát pouze zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem podle zákona o zaměstnanosti, dále škola v rámci oboru vzdělání, který má zapsaný v rejstříku škol a školských zařízení, vysoká škola s akreditovaným studijním programem a nebo zařízení se vzdělávacím programem podle zvláštního předpisu. Pouze první uvedené zařízení může vydávat osvědčení o rekvalifikaci s celostátní platností.

Některé rekvalifikační kurzy se zaměřují i na zvýšení počítačové gramotnosti (foto: Stock.XCHNG)

Cena rekvalifikačních kurzů

Vzhledem k tomu, že kurzy jsou nabízeny v různých délkách o různém obsahu, liší se i jejich cena. U víkendových kurzů se jedná zpravidla o výdaje nepřekračující 5.000 korun, s délkou kurzu se pak zvyšují. Výjimkou přitom nejsou ani kurzy přesahující částku 30.000 korun. Na ceně se kromě délky kurzu odráží také jeho kvalita (již mohou indikovat například lektoři jednotlivých hodin), úroveň pokročilosti kurzu, míra jeho specializace a částečně i jistá exkluzivita, s níž je obecně daný obor spojován.
V případě kurzů určených zaměstnancům mohou být rekvalifikační kurzy hrazeny zaměstnavatelem, jinak ale s podporou na proplacení části či celého kurzovného z dotací či jiných zdrojů moc nepočítejte – jejich úhrada je většinou čistě na vás. Výjimkou však mohou být například kurzy zprostředkované úřady práce.

Na rekvalifikační kurz přes úřad

Rekvalifikačních kurzů často využívají i ti, kdo jsou registrováni na úřadu práce a komu se ani přes snahu úřadu dlouhodobě nedaří najít uplatnění v oboru, pro který jsou kvalifikováni (případně nemají kvalifikaci žádnou). V tomto případě hradí uchazečům o zaměstnání účast na rekvalifikačním kurzu právě úřad práce, a to buď zčásti, nebo zcela. Ovšem nemusí jim ho také proplatit vůbec – to, zda daný kurz uhradí, je totiž plně v kompetenci úřadu.
Větší šanci na uhrazení kurzovného mají zpravidla uchazeči, kteří se chtějí rekvalifikovat v oboru, který studovali nebo který před ztrátou zaměstnání již praktikovali. Proplacení kurzu se často mohou dočkat i ti, kdo zvolí „obecněji“ zaměřený kurz, například základy práce s počítačem apod. Takové ovšem zase většinou nepředstavují jistotu zisku zaměstnání.
K tomu, aby uchazečům o zaměstnání úřad práce kurz proplatil, je zapotřebí splnit několik podmínek. Svou nejzásadnější roli v nich hraje ochota a schopnost pracovat v oboru, v němž se chce uchazeč o práci kvalifikovat.
Podrobnější informace o rekvalifikačních kurzech zajišťovaných úřady práce najdete například na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV).

Jak kurz vybírat

Při volbě kurzu je třeba si především rozmyslet, proč chcete kurz navštěvovat a zda vám úsilí, čas i finance vynaložené na jeho absolvování opravdu zajistí to, co od něj vyžadujete. Kurz samozřejmě můžete pojmout jako hobby, ale uvažovat byste o něm měli spíše z hlediska vašeho budoucího nebo aktuálního zaměstnání. Měli byste si tedy přesně definovat, o jakou pozici byste se chtěli v budoucnu ucházet nebo jakou oblast vaší současné činnosti byste potřebovali prohloubit či vylepšit. Konkrétní kurz volte především tak, aby co nejvíce odpovídal vaší znalostní a dovednostní úrovni a také vašim ambicím – neměli byste se přitom ani podhodnotit, ani nadhodnotit.
V současné době lze vybírat z nepřeberné škály kurzů, které organizuje řada institucí a firem. A jak už to tak bývá, ne všechny mohou nabídnout srovnatelnou kvalitu. O organizátorovi kurzu si proto raději předem zjistěte vše potřebné, stejně jako o lektorech, kteří vás budou školit. Pátrejte v internetových fórech a v ohlasech na tyto kurzy, ptejte se známých, kteří kurz absolvovali, zajímejte se o reference apod.
Při rozhodování o tom, kolik chcete za kurz dát, není vhodné vždy sáhnout automaticky po těch nejlevnějších. Vždy si proto nejprve zjistěte, jaký je podrobný plán kurzu, srovnávejte mezi různými nabídkami a teprve pak se ujistěte, že nabízený obsah kurzu je přesně tím, za co chcete vynaložit své finance. Myslete na to, že investovaná částka se jednou může mnohonásobně vrátit třeba právě díky správně zvolenému kurzu. Před samotnou platbou si také ověřte, zda kurzovné zahrnuje například i náklady na učební materiály, či zda bude naopak nutné počítat s nějakými (a pokud ano, jakými) výdaji navíc.
Dalším parametrem, podle něhož lze kurz vybírat, by měl být i celkový počet přijímaných účastníků kurzu (optimální skupinou bývá deset až dvanáct studentů), dále to, zda je možné si nějak nahradit hodinu, jíž jste se nemohli zúčastnit, zda existuje možnost individuálních konzultací apod.