Přemýšlím, jak nás viděli naši učitelé, říká mladá učitelka

Podle čeho sis vybírala vysokou školu? Byla Ostravská univerzita automaticky tvojí volbou, nebo jsi chtěla původně jít jinam? Měla jsem ještě další dvě přihlášky na vysokou, ale obě v podstatě na stejný obor. Chtěla jsem jít dělat filosofii a historii do Olomouce, i když nevím co bych dneska s touto kombinací dělala, protože to nebyl učitelský obor.

Proč ses nakonec rozhodla pro učitelství – od filozofie je to docela skok? Chtěla jsem studovat společenské vědy a tohle mi prostě zbylo, ale nelituji.

Bylo studium na náročné? Měli jste nějakou vyloženě „vyhazovací“ zkoušku? Hodně náročný byl dějepis. Na občance ani na pajdáku přímo vyhazovací zkoušky nebyly, ale na dějepise ano.

Vzpomeneš si na nějakou zkoušku, která tě strašila i v noci? Který předmět bys označila za nejtěžší a který za nejlehčí? Těch strašáků bylo víc, na občance to byla souborná zkouška z filosofie, z toho měli hrůzu všichni. Ale o mnohem horší to bylo na dějepise, tam jsem měla největší strach z Obecných dějin I. a Obecných dějin II., to byly právě ty vyhazovací zkoušky, a já je musela opakovat. Nejlehčí byl asi pajdák všeobecně, a na občance pro mě byly nejlehčí dějiny ve dvacátém století, i když teď nevím, jak přesně se ten předmět jmenoval.

Bavilo tě studium? Ano. Bavily mě některé přednášky, kdybych měla mluvit konkrétněji, tak přednášky u pana docenta Pavlíčka, u paní profesorky Pavelčíkové a u paní docentky Grácové. Všichni v podstatě učí dějiny ve dvacátém století, i když docent Pavlíček to učí na katedře občanské výchovy. Otravovaly mě některé požadavky na katedře historie. Hlavně mě štvalo to, že jsme tam studovali s odbornými historiky, ti měli v podstatě jen historii a my jsme k tomu měli ještě pajdák a další obor, ale požadavky na nás byly stejné, hlavně co se týká zkoušek a povinné četby u některých vyučujících.

Jak je to s docházkou na přednášky? Jak poctivě chodí do školy budoucí učitelé? Já jsem chodila velice poctivě, ono to ani jinak nešlo, protože k většině předmětů jsme neměli žádná skripta a je víc než jasné, že učitelé se pak u zkoušek zaměřují na to, co říkali na přednáškách, takže se vyplatilo tam chodit a vyslechnout si to.

Jaký byl váš vztah k učitelům? Na dějepise to byli většinou starší lidé, takže silné autority. Na občance to bylo trochu jiné, tam byli učitelé vůči nám více vstřícnější, ale hlavní problém byl asi tento: dělala jsem pajdák, občanku, dějepis, na pajdáku nás neměli moc v lásce proto, že studujeme dějepis (a oni se nepohodli s katedrou historie) a na dějepise nás zase neuznávali právě kvůli tomu, že jsme „jenom učitelé“, takže nám zbyla už jen ta katedra občanky. I když ne všichni na dějepise se na nás dívali takhle, tak to tam prostě bylo cítit.

Měla jsi možnost při studiu absolvovat i praxi? Jak dlouho trvala? Jaký byl první pracovní den ve škole? Měli jsme praxi už ve třetím ročníku, ale to jsme chodili v podstatě jen na náslechy, takže jsme seděli vzadu a sledovali jak učit, a pak jsme si každý odučili jednu hodinu. Souvislou praxi jsem měla až v posledním ročníku, bylo to myslím na pět týdnů. První den před tabulí byl hodně nervózní.

A co děti? Nevyužívaly nervozity slečny učitelky? Na souvislé praxi si to nedovolili, protože to tam vzadu seděla jejich učitelka.

Jak je zvládáš teď? Jak kdy. Jsou třídy, kde to je hodně náročné, ale většinou to je v pohodě. Nejvíc nervózní jsem byla ze třídnictví. Když mi řekli, že budu mít s děckama první čtyři hodiny, tak jsem nevěděla, co tam s nimi budu tak dlouho dělat.

Ustála jsi ty první hodiny? Jak spolu vycházíte? Nakonec jsem to ustála, volili jsme samosprávu, vyřizovali různé věci, takže to tak akorát vyšlo. Ve třídě mám devatenáct dětí, občas jsou docela divocí, ale myslím, že s nimi vycházím dobře. Občas mě jen napadá jestli jsme byli taky takoví, a jestli nás naše třídní taky viděla tak, jako teď vidím já je.

Kde dneska pracuješ? Učím na První základní škole v Krnově, mám plný úvazek a v podstatě jsem jediná aprobovaná učitelka dějepisu a občanky na škole. Kromě toho jsem třídní šesté třídy.

Bylo těžké najít po škole práci? Tohle byla spíš velká náhoda, posílala jsem e-maily na různé školy a pak jsem i zkoušela volat, a když jsem zavolala na tuhle základku, tak mi řekli, že jim právě odchází učitelka dějepisu, a že se mám přijít představit. Šla jsem tam a druhý den už volali, že mě berou.

Kolik času strávíš přípravou na hodiny? Přípravy si dělám většinou doma večer, hlavně si píšu, co z toho, co je v knížce, děckám zapíšu do sešitu. To, jakou formou to odučím, se často rozhoduji až podle situace ve třídě. Většinou je to tak, že jedna příprava mi zabere půl hodiny až hodinu. Naštěstí ale učím paralelní třídy, takže když to tak vezmu, tak musím mít týdně osm příprav do dějepisu a tři do občanky.

**Bylo ti vysokoškolské studium užitečné? Využíváš některé vědomosti v praxi? Co naopak ti přišlo, že ses učila zbytečně, že jsi v praxi zatím nevyužila? ** Zbytečná byla půlka předmětů na občance, protože jsme to spíš brali takovou formou, jakou se to učí na střední, dělali jsme filosofii, sociologii, a o tom není v občance ani zmínka. Ale na druhou stranu jsem díky tomu získala větší přehled a dala si více věcí do souvislosti. Dějepis využívám prakticky pořád, i když v hodně jednodušší formě.

Co bys poradila studentům, kteří o studiu uvažují? Že si to musí pořádně rozmyslet, protože než se dostanou na praxi, tak už je dost pozdě si říct, že to není to pravé ořechové.