Praxe je o tisíc světelných let jinde, než co učí teorie

Studovat vysokou školu neznamená jen přípravu na budoucí povolání. O tom, že ve dvaceti šesti letech všechno nekončí a že studium vysoké školy se hodí i pro lepší uplatnění v profesi, kterou děláte, se dočtete v rozhovoru s paní Miloslavou Albrechtovou (49).

Kde a v jaké funkci pracujete? Učím na základní škole pro děti s lehkou mentální dysfunkcí ve Staré Boleslavi jako speciální pedagog. Pracuji tu už čtyři roky.

Chvíli po nastoupení do práce jste se rozhodla jít studovat vysokou školu. Proč? Baví mě pracovat s dětmi. Takže bych u této práce ráda zůstala. Do školy jsem tedy šla proto, abych si zvýšila kvalifikaci a abych s dětmi mohla pracovat. Dříve jsem byla nekvalifikovaná.

Jakou vysokou školu a jaký obor jste si zvolila? Nastoupila jsem na univerzitu Jana Amose Komenského, obor Speciální pedagogika. Chtěla jsem si dát přihlášku i na Pedagogickou fakultu UK, ale ten rok, co jsem se hlásila, byly povinné přijímací zkoušky z tělesné výchovy. To mě v mém věku už odradilo, tak jsem zvolila soukromou školu. Tento rok v září budu dělat bakalářskou zkoušku a pak chci nastoupit na magisterské studium. Školu studuji dálkově.

Jak studium probíhá? Je to jen spousta teorie, nebo máte i nějaké povinné praxe nebo cokoli, co by vám přineslo praktické zkušenosti? V bakalářském studiu máme povinnou 14-ti denní praxi, kterou musíme splnit, abychom mohli ke státnicím. Velkým přínosem pro mě také je, že díky škole se dostanu k mnoha literárním zdrojům, ke kterým bych se jinak nedostala. Pomáhá vám něco z toho, co jste se ve škole naučila, i v práci? Ano, pomáhá mi to při diagnostice poruch dětí, které učím.

A naopak, řekla byste, že něco ze zkušeností, které jste získala praxí, vám pomáhají při studiu? Mám pocit, že praxe je o tisíc světelných let jinde než ideál ze školních parametrů a rozhodnutí státních úředníků dělaných od stolu. Sama ze své zkušenosti vím, že se na jeden problém nahlíží jinak v teorii a jinak v praxi.