Poruchy učení: jak na ně na střední škole?

12. 5. 2010 | Rady maturantům

Nová metodika na světě

Při diagnostice specifických poruch učení u středoškoláků se do nedávné doby postupovalo stejnými metodami jako u žáků základní školy. Časem se ale ukázalo, že tento postup nebyl nejvhodnější. „Myslíme si, že například výkony ve čtení jsme posuzovali špatně, protože jsme nebrali úvahu, že i starší žáci se pořád zlepšují, takže to co jsme pokládali za kompenzovaný výkon, se ukázalo, že zdaleka kompenzované není,“ říká PhDr. Jarmila Burešová, psycholožka brněnské pedagogicko-psychologické poradny. Tým PhDr. Pavly Cimlerové ze středočeské pedagogicko-psychologické poradny proto přišel s metodikou uzpůsobenou na míru středním školám. „Tato baterie využila některé osvědčené zkoušky používané pro mladší věk a vytvořily se normy pro středoškoláky,“ vysvětluje Burešová.

Úprava diagnostiky

Nová metodika se využívá při diagnostikování poruch. Ať již základní či střední škola, vždy se prověřují základní funkce z oblasti vnímání podílející se na školních dovednostech – zrakové a sluchové vnímání, grafomotorika a vizuomotorika a vlastní činnost čtení a psaní. „Metody jsou obdobné a ukázalo se, že některé zachycují lépe obtíže ve starším věku,“ dodává Burešová, „některé zkoušky čtení jsou použity i ve zkoušce pro středoškoláky, navíc je přidán i text pro tiché čtení, což je dobrý nápad.“ Mimo jiné se ukázalo, že některé oslabené schopnosti se rychleji vykompenzují a jiné obtíže naopak přetrvávají. „Zůstává například problém v oblasti sluchu pro řeč, tedy sluchové analýzy a syntézy, fonologického uvědomování neboli manipulování s hláskami v mysli,“ uvádí Burešová.

Přístup středních škol

Informovanost o specifických poruchách učení vzlíná i směrem k pedagogům středních škol. Burešová zde chválí přípravu státních maturit ve vztahu k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami: „Na tomto udělaly kus dobré práce, začaly na tyto věci poukazovat a rozhodlo se, že se k poruchám u maturity bude přihlížet a že v tom musí být určitý systém.“ Střední školy teď mají po ruce určitá pravidla, jak s žáky pracovat. „Zohlednění potřebná během studia, by se měla uplatnit i u maturity, škola by je měla uzpůsobit, podle toho, co žák skutečně potřebuje během celého studia. Nemělo by to být tak, že si na poslední chvíli dojdete pro potvrzení, protože potřebujete delší čas na psaní,“ popisuje Burešová. Zkrátka a dobře počítá se s dlouhodobou systematickou prací. „Také jde hlavně o to, nehledat jak přistihnout žáka, že něco neumí, ale spíše mu umožnit ukázat, že něco umí,“ přidává ještě Burešová.

Hlavním faktorem je čas

Jak konkrétně ulehčit žákům s poruchami učení ve středoškolském prostředí? „Na střední škole jsou základní dovednosti čtení, psaní a počítání navozené a komplikace z části vykompenzované. Chyby se projeví, když je žák nucen do většího tempa nebo je ve stresu. To se dá ovlivnit, jen když se upraví podmínky – má-li více času na práci,“ odpovídá Burešová. V praxi to pak znamená prodloužit dobu práce, nebo dát několik minut předem na přípravu, ať už před ústním nebo písemným zkoušením. Učitel také může pomoci s organizací práce, uváděním instrukcí ve více krocích. Dělá-li žákovi problémy psaní, mohou mu učitelé poskytnout zápisky, které by si nestihl poznamenat, vytištěné. „Hlavní je dát čas a myslet na to všude, kde se s textem pracuje, tedy nejenom v češtině, ale třeba i ve fyzice u zadání úloh,“ zdůrazňuje Burešová. Pomoct může také snaha zapojit více smyslů – pomocí audioučebnic, filmů doplňujících povinnou četbu, zvýrazňování textu pomocí barevných fixů či učení pomocí kartiček.

Pomoct může zapojení více smyslů, např. prostřednictvím audioučebnic, filmů doplňujících povinnou četbu, zvýrazňování textu či učení pomocí kartiček (foto: Stock.XCHNG)

Na jakou jít střední školu?

Někdy můžeme zaslechnout názor, že na gymnázium či střední odbornou školu dítě s poruchou učení nepatří. „Každá škola chce svoje. Na školu, kde hlavní zaměření jde přes matematiku a fyziku, by asi neměl chodit člověk s dyskalkulií, i když někdy to jde, pokud má pouze dílčí obtíže. Výběr studia je hrozně důležitý,“ komentuje to Burešová. Má-li žák nadání a je dysgrafik, nic mu nebrání jít na gymnázium, třeba matematicky zaměřené. Stačí jen vybírat školu, kde může uplatnit své přednosti. Krom toho je šance zohlednění poruchy učení jak u přijímaček tak při samotném studiu dnes již poměrně velká.

K maturitě beze strachu

Podle pravidel nové státní maturity se zároveň s přihláškou ke zkoušce dospělosti bude podávat i žádost o uzpůsobení podmínek. „Žádost doloží žáci vyplněným protokolem na základě vyšetření. V žádosti se uvedou doporučení z poradny, včetně chyb, které by měly být u maturity tolerovány,“ přibližuje Burešová. U zkoušky samotné se maturant může dočkat delšího časového limitu nebo povolení různých kompenzačních pomůcek – od speciálního psacího náčiní, zvýrazňovačů po slovníky nebo notebook. „Měly by to být ale ty, které už žák používal během studia,“ zdůrazňuje Burešová a dodává, že i kdyby se státní maturity nakonec nekonaly, měla by se práce s žáky se specifickými poruchami učení ubírat tímto směrem.

Cesta na vysokou

Může student z poruchou učení zdárně absolvovat i školu vysokou? „Záleží na tom, jak to má s celkovým nadáním a intelektem a jak je porucha závažná. Rozhodně je porucha učení velkou zátěží na práci s texty – jednak na zpracování i na vlastní tvorbu textů. Záleží, jak kdo se k tomu postaví a jaký si vybere obor. Čas od času se k nám naši bývalí klienti vrací i na vysoké škole, pokud potřebují nějakou podporu. Většinou se potýkají s cizími jazyky, s češtinou už se nějak poperou, ale s cizími jazyky je to těžší. Tady by ještě potřebovali nějakou pomoc,“ říká Burešová.

Hlavně se nevzdávat

Pokud je porucha závažnější, bude to pro studenty vždy těžší. Ale záleží i na vůli. „Reedukační metody zahrnují cvičení zaměřená na konkrétní oblasti. Rozhodne-li se člověk s tím pohnout, dají se najít metody na cvičení, kterými lze problémy protrénovávat,“ poznamenává Burešová. A pokračuje: „U poruch učení je zásadní věc, aby jedinec přijal za své, že porucha není omluvenka, ale důvod více pracovat. Přistoupí-li k tomu takto, problém zvládne a také se vycvičí v řešení obtížných situací. Potom je velmi zdatný. Někde jsem četla, že některé velké americké firmy při výběru manažerů dávají přednost těm, kteří mají nějaké „dys“, protože vědí, že pokud takový člověk vystudovat, umí se potýkat s obtížemi.“