Pomlouváme Čechy „iba tak v hokeji“, říká dosavadní král Majálesu Peter Topor

Peter Topor je studentem Fakulty financí a účetnictví, obor Finance a oceňovaní podniku. Letos je ve 4. ročníku. Zeptáte-li se na jeho záliby, zjistíte, že kromě toho, že mu loni byla propůjčena královská majálesová koruna, je to vcelku normální kluk – baví ho fitness, plavání, auta a dokonce prý i škola.

Co tě podnítilo k tomu jet za studii do Prahy?

Bola to hlavne úroveň vzdelania na VŠE a samotné mesto Praha.

Jak ses o VŠE, respektive o její úrovni dozvěděl?

O VŠE som sa dozvedel od jedného môjho kamaráta, ktorý vyštudoval fakultu Finance a ucetnictví, a tým mi dal impulz na to, aby som išiel študovať na VSE. Ďalej, ako už som povedal, ma strašne lákalo spoznať samotné mesto Praha. Podľa môjho názoru toto mesto ponúka veľmi dobre možnosti pre študentov ako v študijnej, zábavnej a pracovnej oblasti.

Jak rychle ses s novým prostředím sžil? A je něco, co tě na českém vysokoškolském systému překvapilo nebo ještě stále překvapuje?

Neprekvapilo ma nič extra. Je to podobný vysokoškolský systém ako u nás na Slovensku.

Jak obtížné pro tebe bylo zvyknout si na to, že nezřídka náročná látka je při přednáškách vyučována právě v češtině?

S češtinou som nemal problém. Skúsenosť s češtinou som nadobudol sledovaním filmov a českým dabingom a neskôr aj čítaním rôznych portálov s českým jazykom. Od mala som sa stretával s češtinou, takže mi nerobila problémy na VSE. Rozprávam slovensky, pretože si myslím, že je trochu smiešne, keď sa snažím „mluvit“ česky. Ale keď musím, tak sa snažím rozprávať česky.

I když se u nás přístup ke slovenským studentům řídí bilaterální smlouvou, která Slovákům oproti jiným cizincům zaručuje určité úlevy, setkal ses někdy s nutností skládat zkoušku nebo splnit nějaký úkol výhradně v češtině?

Tieto zmluvy nám zabezpečujú, aby sme používali aj slovenčinu. Väčšina profesorov s tým nemá vôbec problém. I tak som musel napísať zopár prác v češtine, ale záverečné skúšky som skladal v mojom rodnom jazyku.

V současné době v České republice studuje více než dvacet pět tisíc Slováků. Pohybuješ se ty sám více mezi nimi, nebo pro tebe tvá či jejich národnost nehraje žádnou roli?

Áno, pohybujem sa väčšinou pri Slovákoch, ale mam aj veľa kamarátov z Čiech. Tým, že sme dosť blízke krajiny, tak si nemyslím, že sú až také veľké rozdiely medzi nami.

Pomlouváte občas Čechy nebo něco, co vám na životě v České republice připadá nesmyslné?

Tak iba v hokeji (smích).

V posledních letech se tu a tam objevují diskuze o tom, že počty slovenských studentů u nás jsou stále vyšší. Napadá tě, proč to tak je?

Podľa môjho názoru je to najmä pre dobrú úroveň vysokých škôl v CR a ich prístupu k študentom. Úroveň ekonomických vysokých škôl je podľa mňa na Slovensku dosť nízka, čo mi je aj trochu ľúto. U nás skôr prevažuje produkovanie veľkého množstva študentov ako produkovanie kvalitných študentov.

Jaké povinnosti byly spjaté s tvojí funkcí krále Majálesu během roku?

Povinnosti nie sú žiadne, skôr je to dobrovoľné. Ale snažil som sa pomáhať študentom pri organizovaní rôznych študentských party a školských akcií.

Co vše ti tvé „kralování“ dalo – a nebo i vzalo?

Dalo mi to možno trochu popularity a získania nových kontaktov zo spoločenského a študijného života. Ale podľa môjho názoru som ostal stále obyčajný študent, aj keď som vyhral.

Předáš svůj titul rád dál?

Tak je to pocta iba na jeden rok, takže je to povinnosť predať ďalej tento titul. Dúfam, že titul kráľa Majálesu obháji VŠE.

Hodláš se po studiích vrátit zpět na Slovensko, nebo se chceš usadit v České republice?

To ešte neviem povedať, kde skončím. Ešte nemám jasný smer, kde budem.

Foto: archiv Petera Topora