Pět otázek pro… Ivana Pinkavu

15. 12. 2009 | Stojí za přečtení

Po většinu své profesní kariéry působí Ivan Pinkava jako umělec na volné noze, i když například v letech 2005 až 2007 jste se s ním mohli setkat také na pražské VŠUP, kde vedl ateliér fotografie. Pro velkou část jeho prací je typické zvláštní černobílé ladění a nezřídka i jejich mírně chmurné vyznění. Stěžejními motivy jeho snímků pak bývají nejčastěji lidé, ať už zachycení jako individuality se svými vlastními osudy, nebo čistě jako fyzické objekty. V poslední době se též hodně věnuje nefigurativní fotografii, která se ovšem přímo vztahuje k paralelní figurativní části jeho tvorby. Fotografie Ivana Pinkavy mají zastoupení v mnoha domácích, ale i světových veřejných sbírkách.

Jakou vysokou školu jste studoval a proč jste se pro ni tehdy rozhodl? Filmovou a televizní fakultu AMU, obor Umělecká fotografie. Volba to byla jednoduchá, jelikož tehdy to byla jediná vysoká škola v Čechách zaměřená na fotografii. Vedlejší motivací byl také fakt, že to byl jeden z mála způsobů, jak po skončení školy existovat na volné noze.

Co všechno vám dalo studium na vysoké škole z hlediska vaší dnešní profese? Z hlediska dnešní profese je to samozřejmě v mnohém již docela vzdálené, neboť se značně posunuly technologie. Ale samotné studium mi umožnilo se konfrontovat s náročným konkurenčním prostředím, které je velmi kritické a nekompromisní, ale také kreativní a inspirující. Také období studia odložilo reálný život s pragmatickými otázkami a dovolilo tehdy čtyři roky se hledat a zcela nezávisle a bez odpovědnosti si zkoušet všechno možné. To považuji za velmi důležité pro každého mladého člověka.

„Byl to jeden z mála způsobů, jak po skončení školy existovat na volné noze,“ vzpomíná Ivan Pinkava (foto: archiv Ivana Pinkavy)

Kdybyste si dnes mohl vybrat znovu, co byste studoval a kde? Samozřejmě tehdejší nemožnost vycestovat během školy někam do zahraničí je nikdy již nezacelitelný dluh, který nám dal snad jediné: naučil nás maximálně využívat každé informační skuliny, uvědomovat si, že většina objevivších se příležitostí se skoro nikdy nevrátí a tak podobně. Na druhou stranu jsme byli vystaveni podivnému nekritickému vnímání každé stopy čehokoli informačně svobodného, co jsme někde zachytili, jelikož to bylo skoro vždy nakonec zajímavější než zdejší chorobná zatuchlina. Kdybych se mohl rozhodovat pro studium nyní, v dnešních podmínkách, určitě bych se rozhodoval pro školu s komplexnějším humanitním vzděláním a fotografii bych si asi „střihnul“ jako vedlejšák. Pokud ovšem fotografii vůbec. Ve skutečnosti moc nevěřím, že z vás nějaká škola může vychovat umělce, pokud to už předem není nějak vlastní vaší přirozenosti. Pedagog na umělecké výtvarné škole je pro studenta především někým, kdo mu může pomoci urychlit proces dozrání, nalézt jeho skutečný potenciál, zájem a podobně. Vlastně si dnes myslím, že při opravdovém zájmu o tento obor není nutně právě fotografické vzdělání nezbytné. Naopak jiné vzdělání může váš potenciál coby fotografa značně rozšířit. Zde asi hodně záleží na tom, co přesně vás z fotografie zajímá, jelikož samozřejmě se můžete zacílit mnoha různými směry. Pro některá z možných zaměření, pokud toto má student v sobě ujasněné a je dostatečně pracovitý, skutečně není potřeba dle mne trávit studiem fotografie například dlouhých šest let. Osobně by mne více zajímalo využít část této doby k nakouknutí do zcela jiného, vzdálenějšího světa vzdělání, který by mi později pomohl lépe intelektuálně uchopit vlastní práci. Osobně by mne dnes zajímala třeba religionistika a nebo antropologie.

Co se vám vybaví, když se někdo zeptá na váš „studentský život“? Skvělí přátelé, vesměs ovšem mimo radius školy. Období poslední romantiky, kdy ještě černá byla černá a bílá se nazývala bílou. Kdy bylo mnohem snazší vědět, s kým se nikdy nestýkat a kvůli komu i čemu třeba podstupovat riziko vyhazovu ze školy a podobně. Skvělá zkušenost ve velmi neskvělé době.

** Co byste vzkázal či poradil těm, kdo se chtějí hlásit na obor, který jste studoval vy, popřípadě uvažují o podobné profesionální dráze? ** Ať si velmi ujasní, co od školy chtějí z hlediska své budoucnosti a zda jim to tato škola může vyplnit. Zda se budou schopni uživit právě takovým zaměřením, o kterém sní, a uvažují-li o dráze „umělce“, zda opravdu jsou ochotni tomu uzpůsobit svůj život více, než si nyní představují. Opravdu jen velmi malému množství snílků se to totiž podaří a přitom uspějí vesměs jen ti snílci. Ale nikoli všichni. Statisticky spíše skoro nikdo. Umělecké školy dnes v Čechách každoročně chrlí nové a nové fotografické absolventy. Zdá se mi, že v nesmyslném počtu. Pro mnoho z budoucích absolventů v oboru fotografie nebude jistě vůbec jednoduché se uplatnit, a budou zřejmě složitě hledat naplňující povolání.

Jizva (foto: Ivan Pinkava)

Salome (foto: Ivan Pinkava)