Pět otázek pro… Erazima Koháka

Jakou vysokou školu jste studoval a proč jste se pro ni tehdy rozhodl?

Studoval jsem první cyklus na Colgate University ve státě New York, druhý cyklus na Yale Graduate Schoul. Pro studium ve Spojených státech jsem se nerozhodl: komunistický puč rozhodl za mě. Byli jsme poúnoroví uprchlíci, do USA jsme se dostali jako zemědělští dělníci. Colgate University jsem volil, protože mi dala stipendium na školné a protože ve vsi byla Benzína, kde jsem mohl v noci pracovat a ve dne chodit na přednášky. Na druhý cyklus jsem v celonárodní soutěži vyhrál jedno z padesáti čtyřletých stipendií Danforth, se kterým jsem mohl studovat kdekoliv. Yale v New Haven a Harvard v Bostonu byly tehdy dvě nejlepší vysoké školy v Americe, volil jsem Yale, protože tam jsem mohl studovat tradiční filosofii a teologii, zatím co Harvard byl zaměřený úzce na anglický logický positivismus. Tyto obory jsem volil, protože jsem chtěl být užitečný své zemi, až se jednou vrátím, a předpokládal jsem, že teology a filosofy komunisté moc vychovávat nebudou. Nemýlil jsem se.

Co Vám dalo studium na vysoké škole z hlediska Vaší dnešní profese?

Dalo mi mé celoživotní povolání – celý život jsem byl vším životem filosof a vysokoškolský učitel filosofie. Ve svém oboru jsem se mohl stát uznávaným (americkým) spisovatelem – a po návratu po Listopadu možnost uplatnit se v obou kapacitách ve své vlasti jako český pedagog a spisovatel. Myslím, že jsem mohl přispět k obnově národa jak svou učitelskou prací, tak svými knihami a publicistikou. Za obojí vděčím svému vzdělání.

Kdybyste si mohl vybrat dnes znovu, co byste studoval a kde? Volil byste např. možnost studia v zahraničí?

Znovu bych studoval filosofii, tentokrát na FF UK. Vynasnažil bych se však, abych mohl strávit po roce v anglicky, francouzsky a německy hovořící zemi kvůli jazykové přípravě. Doktorát a habilitaci bych však udělal v Česku, zaměřil bych se na českou filosofii.

Co se vám vybaví, když se řekne „studentský život“?

Tvrdá dřina, stálý nedostatek spánku, častý nedostatek jídla – a nesmírné vzrušení z obzorů, které mi studium otevíralo, snad nejvýrazněji setkání s tehdy nově vydanou Husserlovou knihou Die Krisis der europäischen Wissenschaften a s Tillichovou The Courage to Be.

Co byste vzkázal těm, kteří se chtějí hlásit na obor, který jste studoval vy, popř. uvažují o podobné profesionální drá­ze?

Od studia filosofie a od kantořiny, což je zásadně jediný způsob, jak si jako filosof vydělat na živobytí, určitě neočekávejte moc a slávu, bohatství a krásné ženy (potažmo muže). Realističtější je očekávat nižší než průměrnou spotřební úroveň, dovolenou spíš na Lipnu než na Havaji, byt na sídlišti spíš než vilu v podnikatelském příměstí. Ne, dodnes nemám auto – a netoužím po něm. To je ta druhá stránka: realističtější je očekávat, že vám toto všechno bude šum-a-fuk jedno, protože vám bude záležet na docela jiných věcech, jako je přátelství, radost z mladých lidí, dobrodružství myšlení a také životní naplnění z vědomí, že děláte něco důležitého, že to děláte dobře a že ti, na nichž vám záleží, si toho váží. Jen veliký pozor při volbě manžela/ky – musí to být někdo, kdo se na život dívá stejně jako vy.