Pět otázek pro… Barbaru Nesvadbovou

Jakou vysokou školu jste studovala a proč jste se pro ni tehdy rozhodla?

Napřed jsem šla na fildu na překladatelství a tlumočnictví. Odmala jsem se učila německy, tak to byl dost přirozený vývoj. Nebo možná jen odložení rozhodnutí. Nedalo se tím nic moc získat. Ani ztratit. Mírně jsem se tam ale otravovala, tak jsem utekla a šla hosteskovat do restaurace Parnas k Sanjivovi Surimu, pak do PR agentury, k Vandě Wolfové do Ogilvy a pak na zkoušky na masovou komunikaci na sociální vědy. Jakýmsi zázrakem mne vzali, tak jsem zůstala.

Co všechno vám dalo studium na vysoké škole z hlediska vaší dnešní profese?

Primárně mne dostalo mezi lidi, kteří se o novinařinu a o psaní zajímají. To bylo myslím nejdůležitější. Vysoká škola humanitního zaměření by asi měla být o výměně informací. Teda myslím. Ale já se moc neučila, takže to může být jen výmluva.

Kdybyste si dnes mohla vybrat znovu, co byste studovala a kde? Volila byste například možnost studia v zahraničí?

Asi to samé a v Praze. Takové to hypotetické co by kdyby nemám moc ráda… A hlavně, zůstat v Praze mi dovolilo být nablízku rodičům, to by mi žádné roky v cizině nahradit neuměly.

Co se vám vybaví, když se někdo zeptá na váš „studentský život“?

Já dlouho nevěděla, co vlastně chci dělat. A vysoká škola mi dala prostor zkoušet. Ale žádný klasický studentský život, takový ten, co znám z knížek, jsem neměla. Prakticky pořád jsem při škole i pracovala – dělala jsem editorku v Cosmopolitanu, výzkumy pro Sanomu a Ringier, talkshow na TV3.

Co byste vzkázala či poradila těm, kdo se chtějí hlásit na obor, který jste studovala vy, popřípadě uvažují o podobné profesionální drá­ze?

Aby četli. Hodně.

Zdroj obrázků: krasnapani.cz