Martina K., Berlín: I kdyby se tu chtěl člověk válet, tak to nedokáže

Proč ses rozhodla odjet v rámci Erasmu právě do Německa? Měla jsem ještě možnost jít studovat do Itálie, ale němčinu umím daleko líp než italštinu a chtěla jsem v zahraničí psát diplomku, takže vyhrálo Německo.

Jak proběhl tvůj přestup z české univerzity na německou? Potřebovala jsem pouze výpis známek z „fildy“ z Prahy a podat si oficiální přihlášku ke studiu. Nedělají se tu klasické přijímací zkoušky, všechno záleží na maturitním vysvědčení. Poplatky za studium tu zatím nejsou, v podstatě jen takový příspěvek, asi 250 Euro, ale z toho si člověk víceméně uhradí průkazku na dopravu a taky přispěje na menzu.

Problém trošku byl, že v Čechách jsem studovala magisterské studium, v jehož rámci jsem měla jen postupovou, ale ne bakalářskou zkoušku, takže jsem tu musela začít znovu bakalářský program. Abych ale neztratila tolik let, snažím se teď dělat dva studijní roky najednou. Problém je, že u nás je hodně předmětů ukončeno zápočtem a tady mi uznali jen ty, které končily zkouškou a byly ohodnoceny nějakou známkou. V Praze se to snažím ještě dodělat, ale prioritou je určitě to studium tady, protože je více orientováno na praxi, člověk si opravdu vyzkouší, jak to zaměstnání vypadá a získá kontakty.

V čem se podle tvého názoru liší studium germanistiky v Německu a Česku? Liší se poměrně dost, největší rozdíl je v tom, že během studia je v Německu nutné absolvovat stáž v oboru. Taková stáž je neplacená a student si ji musí zajistit sám, někdy je časově velice náročná, ale po dokončení studia se vám nikdy nestane, že vám u žádosti o práci chybí praxe. Větší důraz je tu dáván na diskutování a přednášení referátů. Výhodou je, že se zbavíte zábran vyjádřit svůj názor. Na druhou stranu se někdy může stát, že celý seminář tvoří jen referáty studentů a profesor se tak téměř nedostane ke slovu. Což také nepovažuji za nejlepší, neboť i velice dobrý referát nemůže nahradit přednášení profesora. V Praze je také kladen mnohem větší důraz na učení se nazpaměť – člověk se musí na zkoušku nabiflovat třeba i 400stránková skripta. V Německu je student zkoušen většinou jen z toho, co bylo probráno na semináři, a to během posledního týdne v semestru. Zkouškové období je tu využíváno hlavně na psaní seminárních prací – těmi je tu zakončen téměř každý seminář, a tak jich musíte někdy sepsat i pět.

A co studentský život? Moje zkušenost je taková, že se oproti Česku liší hodně, ale možná je ti o tím, že zatímco v Praze jsem bydlela s bratrem, tady jsem ve společném bytě s několika dalšími studenty. Oproti Praze tu toho dělám strašně moc, třeba už jen nabídka sportů na škole je mnohem širší – od surfování, jízdy na koni přes pádlování až po jízdu na plachetnicích. Člověk je v Berlíně hodně podporovaný v tom, aby byl aktivní – třeba nabídka jazykových kurzů je výborná. Tady člověk i kdyby se chtěl válet, tak to nedokáže…

Jak se ti líbí Berlín? Já mám Berlín strašně ráda, ale myslím si, že to je město, do kterého se zamiluješ až na druhý pohled. Ono si hodně lidí řekne, že Berlín, to je Alexanderplatz a Fernsehturm. Pro mě je ale daleko hodnotnější než památky, když si to město v klidu projdeš a třeba se jenom projedeš metrem a vidíš ty různé zastávky a slyšíš ty malé příběhy, co se tam odehrávají. Navíc tu mám pořád pocit, že je to hrozně uvolněné a relaxační město, zatímco v Praze pořád proudí lidi, někam spěchají. Pořád se tu něco děje, lidi jsou spontánní a kreativní – jednou jsem třeba šla domů, a najednou na plácku před naším domem slyším akordeon a krásnou francouzskou hudbu – někdo tam tancoval tango, jen tak, přímo na ulici! Je zvláštní, že spousta věcí, co lze dělat v Praze, by mě tam dělat nenapadlo, a tady je to úplně přirozené, začala jsem tu třeba tancovat salsu.