Léto mezi gejzíry

Proč sis vybrala právě Island?

Island jsem si vybrala hlavně kvůli tomu, že jsem chtěla strávit léto u koní. Nikde jinde nenabízeli léto u koní, aniž by u toho člověk musel studovat obor spojený se zemědělstvím. Byla by možnost jet i do Irska, ale to bych musela právě něco takového studovat, jinak by mě ke koním nepustili. A po tolika letech ve stájích už si nedovedu moc představit, že bych strávila léto bez nich.

Kde pracuješ a co tvoje práce obnáší?

Pracuju v hotelu, který nabízí i pronájem koní. Jsou dny, kdy vylezu z postele, navleču se rovnou do rajtek, pomalu ještě s kartáčkem na zuby v puse nasedám na prvního koně a jezdím až do večera. A jsou dny, kdy jezdím třeba jen s jedním nebo se dvěma koňmi, protože jedu až večer s turisty nebo je mě víc potřeba v hotelu. Všechny hotely na Islandu jsou relativně malé – pojmou tak kolem čtyřiceti lidí. Práce je tu různá – ráno nachystám snídaně, předělám pokoje, občas sedím na recepci, je to takový všehodruh. Jsem tu přes agenturu, protože jsem se poprvé sama do ciziny na vlastní pěst bála jet.

Umí Islanďané anglicky? A jací vlastně jsou?

Islanďané mluví anglicky, ať už hůř nebo líp, ale mluví. A ti starší mají většinou dost otřesný přízvuk. Ale obecně jsou moc fajn. Líbí se mi způsob, jakým žijí a jak se chovají k ostatním. Jsou hrozně velkorysí. Když například zjistili, že jezdím na koni, přivezli mi sem koně, který mi víc vyhovoval. Jsou prostě milí, vstřícní a féroví – za každou odpracovanou hodinu navíc tu dostávám o to víc zaplaceno. Taky jsem tu začala běhat a skoro vždycky, když tu běžím po silnici, stane se mi, že mi tu někdo zastaví a zeptá se mě, jestli nechci někam svézt, abych nemusela běžet tak daleko.

Co bylo v začátcích nejtěžší?

Těžké bylo zvyknout si na místní režim. Pracuju čtyři hodiny, pak mám padla a pak jdu do práce zase večer, takže to bývá občas náročné. Ale nejtěžší pro mě byly začátky s koňmi. Islanďani totiž jezdí úplně jinak a i se jinak chovají ke koním. Třeba se tu vůbec nepoužívá bič, ale na druhou stranu se taky nepoužívá žádná ochrana na nohy, aby si je nezlomili. Nicméně, než jsem se přizpůsobila, chvíli to trvalo. Docela těžké bylo i zvyknout si, že člověk musí automaticky ráno po probuzení mluvit hned anglicky.

Jsi na Islandu od června do září. Plánuješ celou dobu pracovat, nebo budeš i cestovat?

Budu celou dobu pracovat, protože tu mám během týdne volné dny, kdy můžu cestovat. Island není tak velký jako třeba Amerika, takže se dá projet za relativně krátkou dobu. Není problém si tu půjčit auto. Teď tu třeba máme i Monstertrack. To byla pro mě vlastně ze začátku taky výzva, když mě začali vysílat na nákupy v džípu. Nejsem zrovna skvělý řidič a to jsem měla jet v džípu s automatem. Ještě mi bylo párkát řečeno, abych to nebrala klasickou cestou, ale zkratkou, že je tam sice potok, ale s džípem to zvládnu.

Jaká místa na Islandu už jsi navštívila a jaká plánuješ navštívit?

Zatím jsem projela jižní část Islandu – kolem té sopky Eyjafjallajökullu, která vybuchla v roce 2010, je spousta vodopádů. Navštívila jsem spoustu míst s papuchalkama. Ze včerejška mám výborný zážitek, jedem mě dokonce poštípal, což byla moje blbost, protože jsem se za ním pokoušela vylézt na skály a pak jsem ho chtěla podrbat. Ale myslím, že mi to za to stálo. Ještě bych chtěla navštívit fjordy, protože jsem na fjordu nikdy nebyla a je to navíc nejdelší fjord v Evropě, taky jeden národní park a přírodní lázně, sledovat velryby a vylézt na ledovec.

To zní jako super plán na zbytek léta. Máš nějaký dobrodružný zážitek nebo kuriózní příhodu z předchozích cest mimo štípnutí papuchalkem?

Jednou jsem zapomněla něco nakoupit a řekli mi, ať pro to dojedu. Ale já jsem v ten den měla jezdit ještě dalších pět koní a nějak mi to časově nepasovalo, tak jsem se rozhodla, že do nejbližšího města pojedu na koni. Bylo to asi dvacet kilometrů. Vzala jsem tři a každých deset kilometrů jsem dva střídala a jednoho jsem si nechala, že na něm povleču nákup. Je to docela vtipné, když zaparkuješ tři koně před samoobsluhou a jdeš si jen tak nakoupit. A zvlášť když je necháš za značkou „zákaz stání“. A srandovní bylo, že Islanďani na mě koukali jako na blba – „co to ta holka dělá, ta je nějaká divná“. A turisti na mě naopak koukali jako na echt Islanďanku.

Pracuješ i s dalšími mladými lidmi z jiných zemí?

Pracuju jen s mou německou spolubydlící, které je dvacet, teprve se hlásí na vysokou školu a nikdo jiný tu není. V okolí jsou další studenti a občas se jezdíme navštěvovat. V jednom větším hotelu poblíž totiž pracuje víc lidí, s nimi se občas vídám.

Čím ti bude tato zkušenost prospěšná, ať už pro tvé budoucí zaměstnání nebo pro tvůj osobní život?

V budoucím povolání moc ne, vzhledem k tomu, že chci být novinář, ale minimálně je to tu zajímavé z pohledu médií. Mají tu vlastně jen čtyři noviny a jeden z nich je Farmář a život, zřejmě místo Ženy a život. Určitě ale pobyt tady prospěje mojí angličtině, je to velmi tvrdá škola, naučit se vycházet úplně se všemi. A největší zkušenost bude s koňmi a taky s řízením auta. Prostě jsem se musela naučit zaparkovat sama, aniž by mi někdo ukazoval, kolik místa mi kde zbývá.

Jsi ráda, že jsi do toho šla?

Po měsíci a půl musím zatím říct, že jo. Líbí se mi tady a celkově jsem ráda, že na léto nezůstávám jen v Čechách.