Kariérové poradenství může pomoci i dospělým

Kariérové poradenství dospělých u nás má sice již dlouhou tradici, ale nejde zdaleka o oficiální termín. Jeho status ani praktický provoz nejsou nikde právně ani strukturálně zakotveny, takže se zpravidla odehrává v intencích soukromých organizací či sdružení. Základem pro jejich vznik bývá často vědomí toho, jak obtížné může být pro někoho, kdo například po několika letech strávených na stejné pozici ztratí práci, hledání nového uplatnění.
Celý systém poradenství je však velmi roztříštěný. „Stát se v tomto chová macešsky, podobně jako je tomu u vzdělávání dospělých. Tedy: poraď si sám, jak umíš, jsi přece dospělý. Sice existují poradny na úřadech práce, známé jsou také občanské poradny, poradenství poskytují školy, některé vzdělávací instituce pro své klienty a firmy pro své zaměstnance. Ale kdy, kam a s jakým problémem jít? To netuší mnohdy ani velmi vzdělaní lidé – i proto je systém a jeho následná komunikace tolik zásadní,“ komentuje obecnou rozpolcenost stávající podoby kariérního poradenství u nás i Tomáš Langer, viceprezident a výkonný ředitel Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR. „Přitom se stačí podívat za hranice a nalezneme řadu příkladů dobré práce: sítě poradenských zařízení vzájemně kooperujících, informujících se a předávajících si klienty podle jejich potřeby,“ dodává.

Důležitý je důraz na sebevzdělávání

Nicméně už jen z povahy věci: jakákoli instituce zabývající se poradenstvím přináší své ovoce – a oblasti vzdělávání se to týká neméně. „Kvalitně odvedené poradenství může zamezit tomu, k čemu nyní běžně dochází, totiž že většina absolventů různých stupňů škol odchází pracovat do oblastí mimo původně studovaný obor. U dospělých je situace podobná, neboť s původní kvalifikací si již téměř nikdo nevystačí po celý život. Je tedy třeba neustále rozvíjet své znalosti a dovednosti v souladu s rozvojem oboru,“ podotýká Langer.

Důvody pro další vzdělávání? Třeba tlak zaměstnavatelů

O radu odborníků na kariérové poradenství často žádají i lidé, kteří sice už nějaký čas pracují, ale mají pocit, že se výběrem svého studia minuli s představou o svém budoucím povolání. Ovšem ve chvíli, kdy se rozhodnou pro změnu, zjistí, že jaksi už „ztratili nit“ a současná nabídka oborů nebo systém studia je pro ně nesrozumitelná. Základem pro rozhodnutí znovu se vzdělávat však mohou být i zcela jiné, ne zcela vnitřně vedené pohnutky. „Typickým důvodem pro návrat do školy je nátlak ze strany zaměstnavatele. V nemálo profesích dochází k postupnému zvyšování požadavků na kvalifikaci pracovníků – kde dříve stačila maturita, je třeba magisterské vzdělání, kde stačil diplomovaný specialista, potřeba je titul bakaláře,“ říká Langer.

Nabídka je široká

Na zmíněné požadavky ze strany zaměstnavatelů pružně reaguje i nabídka studia. Rozšiřují se možnosti tzv. celoživotního učení i univerzit třetího věku, a také možnost studovat kombinovaně či distančně je stále běžnějším jevem. Současně roste i struktura rekvalifikačních kurzů, které kopírují trendy nově vznikajících oborů činnosti. Jenže nabídka už je tak rozmanitá, že, jak podotýká i Langer, zvolit nové povolání a k němu správnou rekvalifikaci nemusí být bez odborné rady vždy snadné a odborné poradenství pak v této situaci může hrát nemalou roli. To dnes poskytuje celá řada komerčních i neziskových firem a organizací.

Zdroj foto: Stock.XCHNG