Je maturita opravdu zkouškou dospělosti?

Rituály přechodu dříve a dnes

Proměnu, jakou lidská osobnost prochází kolem dvacátého roku, pozorovaly již starověké národy. Nebylo neobvyklé tuto změnu stvrdit zásadním rituálem, jehož průběh podporovalo celé společenství. Tyto „rituály přechodu“ byly často pro účastníky velmi náročné, trvaly i několik dní a většinou byly určené pouze chlapcům. Součásti bylo často fyzické utrpení, několikadenní izolace a velký emotivní nápor. Jedinec, který přestál náročné podmínky, se ale stal plnohodnotným členem komunity dospělých a mohl se tak plně podílet na její organizaci.
S oblibou se připomíná, že současná nenáboženská a blahobytná civilizace již na dávné tradice zapomněla. Původní rituály se jeví směšně a exoticky, nebo prošly zásadní proměnou, jakou jsou například svatby a pohřby. Někdy se proto hovoří o tom, že maturita je svým způsobem náhradou původních rituálů přechodů k dospělosti. S trochou ironie bychom mohli připustit, že jedinci (již obou pohlaví) skutečně musí absolvovat izolaci během svatého týdne, o velkém emočním náporu nemluvě. Mnozí poznají na vlastní kůži i ona fyzická omezení. Je ale čerstvý maturant opravdu připraven na vstup do světa „skutečných dospělých“?

Jedinečné zkušenosti do života?

Maturitní zkouška určitě poskytuje určité zkušenosti, které si mladý člověk jinde nezažije. Jde o okamžiky, kdy je odkázán plně sám na sebe a na své schopnosti. Všechna pozornost najednou směřuje jen na něj a on se musí s tímto zájmem nějak vyrovnat. Jde tedy i o významnou zkoušku nervů. Každý, kdo už má maturitu za sebou ale potvrdí, že zkouška je především obrovským tréninkem paměti. Osvojené praktické dovednosti může maturant předvést maximálně u cizích jazyků nebo matematiky, ostatní předměty ale vyžadují především výraznou paměťovou kapacitu. Bude se to hodit?
Má-li být maturita zkoušku dospělosti, měl by být mladý člověk vybaven především pro výkon budoucího zaměstnání, popř. pro osobní a rodinný život. Musíme si ale uvědomit, že máme co do činění s jednorázovou zkouškou, která by sice měla být vyvrcholením všech let zasvěcených studiu, velké vypětí během svatého týdne ale vypovídá spíše o dohánění specifických vědomostí, které už student nemá v plánu většinou nikdy využít (možná na vysoké škole). Odolné nervy a schopnost pracovat sám za sebe možná v zaměstnání maturant dobře využije, o trénované paměti bychom ale mohli už spekulovat. Pomůže mu však maturita i s takovými kvalitami, jako je schopnost týmové práce, kreativní činnost, samostatnost či praktické dovednosti? Obzvláště čerství absolventi víceletých gymnázií, kteří se rozhodli hledat si práci, by k tomu mohli říct své.

Jaký si to uděláš…

Dostaneš místo lásky
od těch, kdo všechno vědí,
trojhlavé neotázky,
čtyřhlavé odpovědi. (Karel Kryl: Zkouška dospělosti)

Zde uvedený letmý přehled opravdu nepřináší moc optimistické vyhlídky. Mohli bychom otevřít diskusi o tom, zda tuto situaci zlepšuje, nebo zhoršuje nová maturita. Také bychom se mohli ptát, jestli by snad maturita neměla mít úplně jinou podobu. Možná by mohla více individuální, méně formální a testující skutečné schopnosti, ne pouze umění „nadrtit se“ daný objem učiva. Pak by i celé středoškolské učivo muselo změnit podobu, aby odpovídalo stále aktuálním požadavkům na „dospělého“.
Rozhodně ale není důvod věšet veškerou přípravu k maturitě na hřebík a rezignovat na její důležitost. Starou pravdou je, že záleží na každém, co si z dané zkušenosti odnese. Pro maturanta může být podstatné naučit se dobře zvládat náročné stresové situace, což se mu bude hodit i na vysoké škole. Je důležité naučit se efektivní a systematizované přípravě k velkému výkonu. Nakonec i týmová práce může být velmi výhodná. A tomu všemu nás zatím maturita naučit může.

Zdroje inspirace:
Lyricon
Britské listy

Zdroje fotografií: stock.xchng