Jana Bublová: Dvě děti a magisterský titul

Jana Bublová se rozhodla dodělat si krátce po třicítce magisterský titul a dokončit tak své vzdělání zdravotní sestry. Nyní je v pátém ročníku a k titulu už jí zbývá jenom napsat diplomovou práci a projít státnicemi.

Jano, jak tě vlastně napadlo, přihlásit se na magisterské studium při mateřské?

Já jsem měla pocit, že bych si mohla v rámci mateřské tu výšku dodělat v podstatě proto, abych si trochu od těch dětí odpočala. Člověk přijde na jiné myšlenky, řeší úplně jiné věci, než přebalování, krmení a tak podobně – vlastně jsem si to, možná naivně, představovala jako takový relax. Přeci jen, i když se snažím nějak vzdělávat, rozvíjet, mám hodně kamarádů, kteří třeba děti ještě nemají, tak se to nakonec stejně všechno točí jen kolem těch dětí, a vypadnout z toho prostředí na chvíli pryč je docela příjemné. Navíc já už jsem měla bakalářský titul hotový a zbývaly mi jen dva roky, takže to byla slušná šance.

Jak se to dá všechno skloubit dohromady? Kam dáš děti, když musíš do školy?

My naštěstí máme funkční babičky a podobné hlídání. Je to tak, že holka, která má dobré rodinné zázemí, si to studium může dovolit, ale bez schopných rodičů by mě to snad ani nenapadlo, nebo možná napadlo, ale nezrealizovala bych to. V tom posledním půlroce mi do toho všeho ale přišla ještě práce, a to už bylo opravdu příliš. Škola, práce na plný úvazek a ještě do toho děti, to přiznávám, že už jsem opravdu nevěděla, kde mi hlava stojí.

Jak jsi zvládala psaní seminárek?

Seminárky jsem psala většinou na nočních v práci – po půlnoci, když byl trochu klid, jsem si sedla k počítači a psala jsem. Musím ale říct, že to, co pro mě vždycky bylo docela v pohodě, napsat nějakou esej a podobně, to je pro mě teď dost náročné – napsat něco tak, aby to mělo hlavu a patu a bylo to dostatečně dlouhé.

Jaká je tvoje zkušenost s kombinovaným studiem?

Bylo to pro mě snazší už tím, že jsem se vracela tam, kde jsem dělala bakaláře, takže to prostředí mi bylo známé. Myslím, že tak 95 % studentů na kombinovaném studiu jsou lidi, kteří mají buď děti nebo práci nebo oboje dohromady. Někteří učitelé obecně berou tu kombinovanou formu trochu mírněji, vychází nám vstříc a v něčem nám spíš uleví, jiní zase naopak ve škole proberou látku tak nějak „z rychlíku“ a na ten zbytek nám navaří seminárky, nebo nás pustí se slovy „dostudujte si to doma“. Liší se to učitel od učitele. Ale ve většině případů si myslím, že to těm kombinovaným spíš usnadňují. Osobně mi to magisterské studium připadalo jednodušší než bakalářské. Mluvím jenom o škole, spolu s rodinou a prací je to samozřejmě mnohem náročnější – studovat tehdy, když nemáš ani rodinu ani práci, je ideální situace.

Která část semestru je pro tebe nejnáročnější?

Nejhorší je pro mě asi zápočtový týden, strašně depresivní je to, když se nakupí termíny těch seminárek a podobných prací. Zkouškové se docela dalo, když si člověk ty zkoušky nějak rozumně rozloží, aby toho neměl moc zaráz. Je pravda, že někteří – hlavně ti z daleka – si zase dali třeba dvě zkoušky na den, aby nemuseli dojíždět, a ti to potom měli náročnější. Já musím sebekriticky říct, že jsem se to snažila spíš tak nějak prolézt, nebyla jsem vždycky připravená tak stoprocentně jako na bakalářském studiu.

Doporučila bys studium při mateřské někomu, kdo o tom přemýšlí, ale bojí se toho?

Určitě bych doporučila, ať to zkusí, určitě to není něco, čeho by člověk litoval. Jak se říká, za zkoušku nic nedáš, a pokud se ukáže, že to nejde, studium se dá zrušit nebo přerušit. Důležité je ovšem mít zázemí – musíš vědět, že to nebude na úkor rodiny, že děti budou v pohodě u babiček, v žádném případě by to nemělo být tak, že budeš permanentně ve stresu ze školy a rodina to bude odnášet. Kdyby to mělo být tak, asi bych z toho studia rychle vycouvala. Potom, čím delší dobu tam člověk je, tím hůř se mu to vzdává, protože si říká, kolik už do toho investoval energie a že už do konce nezbývá tak moc. Já bych do toho šla znovu. Rozšířila jsem si obzory a jsem na tom líp i se sebevědomím, protože si můžu říct: „Ještě na to mám.“