Jaké to bylo, studovat před rokem ´89?

** Podmínky přijetí ke studiu ** O studium na vysoké škole se teoreticky mohl ucházet každý držitel středoškolského titulu, bylo zde však několik velkých „ale“. Prvním předpokladem k úspěšnému přijetí bylo členství rodičů v komunistické straně a doporučení třídního učitele ze střední školy. V něm se mohly mj. objevit takové „hrozby“ jako členství ve Skautu nebo příslušnost k nějaké církvi – v tom případě musel mít dotyčný zájemce o studium nějakého vysoko postaveného známého, který se za něj přimluvil. Kromě kladného posudku třídního učitele bylo třeba mít dobrý posudek i od tzv. uličního výboru – sdružení, které zastupovalo čtvrť, ve které student bydlel. Pro velkou část studijních oborů, např. na pedagogické fakultě, bylo nutné být členem Svazu socialistické mládeže.

Pokud člověk sehnal všechna tato doporučení, musel ještě uspět u přijímacích zkoušek. Ty se skládaly z písemného testu a z pohovoru, v němž se mimo jiné zkoumal „světonázor“, tedy postoj ke komunistické straně. I když měl člověk všechny předpoklady tyto podmínky splnit, stále ještě existovala celá řada oborů, jako např. právo, medicína nebo diplomacie, kde bylo navíc záhodno mít „známého“ v přijímací komisi nebo jí předat naditou obálku s příslušným obulem peněz.

** Zaniklé obory a tituly** Do jisté míry se lišila i nabídka studijních oborů. Dnes si většina mladých lidí jen stěží umí představit, co se skrývalo pod studiem branné výchovy či vysokoškolským studijním programem pro Pionýrové skupinové vedoucí. A víte, co byl tzv. VUML? Šlo o Večerní univerzitu marxismu – leninismu, která nabízela nejvyšší stranické vzdělání na okresní úrovni, určena byla především členům KSČ. Dnes se již také neuděluje titul RSDr., Doktor sociálně-politických věd (rerum socialium doctor), který byl udělován na politicky zaměřených univerzitách. Na druhou stranu se nepoužíval dnes tak rozšířený titul Bakalář.

** Průběh studia** Přednášky z marxismu-leninismu bývaly součástí všech studijních oborů. Nabídka cizích jazyků zahrnovala samozřejmě povinnou ruštinu, nechyběla ale ani např. angličtina. Seminární a podobné práce se psaly ručně, závěrečné diplomové práce na stroji. K většině přednášek existovala tištěná skripta. Při přednáškách vyučující používali výhradně tabuli a křídu, občas si vzali na pomoc i meotar. Dnes běžné studijní pomůcky byly nedostatkovým zbožím, třeba na kalkulačky se stávaly fronty v Tuzexech.

** Studentský život** Starší generace většinou nostalgicky vzpomíná na komorní studijní kruhy – dříve se studovalo ve stálých skupinách, které měly všechny předměty společné, takže se všichni dobře znali. Většina studentů také bydlela na kolejích nebo dojížděla, dnešní „priváty“ byly spíše výjimkou. Koleje zpravidla mívaly společné sociální zařízení a kuchyňku, počet osob na pokojích se různil, mohlo jít o dva, ale i o osm lidí. Byla striktně oddělená patra, nebo i celé bloky podle pohlaví. Pamětníci se většinou shodují, že menzy byly hrozné. Na druhou stranu ale měli studenti možnost, pokud se rozhodli do nich nechodit, kupovat si finančně výhodné stravenky, s nimiž mohli platit v různých bufetech, ale i vinárnách. O cestování do zahraničí si většina studentů mohla nechat zdát, dostupné byly jen země spřátelené se SSSR. Studenti byli také státem mnohdy zneužíváni jako „levná pracovní síla“ – proslulé chmelové brigády byly jen jednou ukázkou tohoto přístupu.

Jak je patrné, mělo studium před rokem ´89 i několik výhod. Dnešní vysokoškoláci by však neměli zapomínat, že mají oproti svým rodičům nejen při studiu více svobody a možností.

Pozn. Tento článek vznikl na základě rozhovorů s pamětníky v mém okolí.