Jak vznikají Scio testy?

Jste jednou z hlavních osob v pozadí testů OSP, které v mnohých případech rozhodují o přijetí na vysokou školu. Jak jste se dostala ke spolupráci se společností Scio? V podstatě náhodou, se společností Scio začal v roce 1996 po prvním ročníku Národních srovnávacích zkoušek spolupracovat můj bratr, přes něj jsem se dostala ve společnosti Scio ještě jako student k nejrůznějším brigádám, po škole jsem začala pro Scio pracovat a pracuji tam dodnes.

Můžete tedy popsat, jak vypadá proces vzniku jednoho OSP testu? Je to dlouhodobá záležitost, vývoj každého testu trvá zhruba osm měsíců, přičemž do celého procesu vstupuje během jednotlivých vývojových fází celá řada lidí. Jejich práce na sebe navazuje či se vzájemně prolíná, takže koordinování přípravy testů je vždy velké a napínavé dobrodružství. Pokud bych ve stručnosti měla jednotlivé fáze vyjmenovat – na začátku je vždy určení specifikace, jakou test bude mít, podle které pak tým zkušených lidí vytváří úlohy. Ty putují ve dvojnásobném množství do pilotních testů, v rámci kterých se při pilotáži ověřuje u každé úlohy celá řada parametrů. Právě na základě těchto zjištěných parametrů probíhá užší výběr úloh autorským týmem, k těm se vyjadřují nezávislí oponenti a podle předem jasně daných kriterií je posuzují. Oponentury jsou podkladem pro další zeštíhlení celkového počtu úloh ze strany autorského týmu, prakticky už na takový počet, který bude v ostrém testu. Následuje pretestace úloh, čili prořešení testu několika studenty z cílové skupiny a následná diskuse nad testem s autory testu. Po pretestaci přichází další zapracování případných připomínek studentů a pak se již testy začínají připravovat pro tisk – přes řadu technických i obsahových kontrol na všech úrovních.

Co je na tvorbě takového testu nejtěžší? Úspěch testu spočívá na dvou zásadních věcech – kvalitních lidech, kteří test připravují, a organizačních schopnostech při koordinaci celého procesu a celého týmu lidí. Výběr vhodných autorů, oponentů, pretestantů, korektorů a všech dalších, kdo svým dílem ke kvalitě testu přispějí, je více než poloviční zárukou úspěchu. Zbytek úspěchu závisí na tom, jak se vám podaří vše naplánovat tak, abyste i v případě nějaké nenadálé události, která se může kdykoli komukoli z týmu přihodit, dokázala test připravit do termínu tisku při zachování jeho vysoké kvality.

Podle čeho se pozná „dobrá“ a „špatná“ úloha pro tento typ testu, kromě toho, že úspěšně projde zmiňovaným procesem? Ze statistického hlediska je dobrá taková úloha, která má dobrou rozlišovací schopnost. To znamená, že sděluje, že úlohu vyřešili ti, kdo celkově vyřešili test dobře, nikoli ti, kdo celkově nebyli v testu úspěšní. Zároveň je obtížnost takové úlohy zhruba padesát procent – tedy správně ji vyřeší zhruba polovina testovaných. Takové vlastnosti bude mít úloha, která je jednoznačná, má srozumitelné a přehledné zadání, nabízí pro výběr takové možnosti, které spolu sice zdánlivě souvisejí, avšak pouze správným úsudkem a s využitím svých schopností lze dospět k tomu, že správně může být pouze jen jedna z nich. Dobrá je taková úloha, která má nápad, myšlenku, jejíž řešení se na první pohled zdá složité, na druhý pohled je ale velmi rychlé a elegantní. Špatné úlohy jsou pak ty, které uvedené vlastnosti nemají…

Do jaké míry je podle Vás úspěch testovaného závislý na přípravě? Studijním předpokladům se nenaučíte. Buď je máte, nebo nemáte. Je pravda, že je lze vhodným tréninkem rozvíjet, avšak každý se dostane jen na určitou „svou“ hranici, přes kterou nepřesáhne. Co ale určitě natrénovat lze, to je práce se samotným testech, promyšlení a nácvik strategie, se kterou budete test řešit. Seznámení se předem s testem, zjištění, co vám jde a co ne, kolik zhruba potřebujete na řešení jednotlivých úloh času, kterým typem úlohy je pro vás v rámci příslušného oddílu vhodné začít… To vše je taktika, která vám může při řešení testu přinést drahocenné body. Samozřejmě záleží také na tom, jak zvládáte stresové situace, nezastírám, že test je pro dosažení dobrého výsledku nutné řešit ve velmi rychlém tempu.

Stalo se vůbec někdy, že by někdo z účastníků Národních srovnávacích zkoušek vyplnil všechny úlohy testu OSP správně? Ano, občas se to stane, ale jen velmi výjimečně. Například ze zhruba čtyřiceti tisíců testovaných se najde jeden člověk, který má celý test správně. Je to ale opravdu výjimečná záležitost, testy jsou koncipované tak, aby je ani ti nejlepší celé správně nevyřešili – jen tak totiž test dokáže rozlišovat ve schopnostech uchazečů i mezi horními deseti až dvaceti procenty nejlepších uchazečů. Což je zejména při přijímacím řízení na prestižní fakulty vysokých škol velmi důležité.

Zatímco testy Obecných studijních předpokladů společnosti Scio pronikají stále na více fakult vysokých škol, Masarykova univerzita se nadále nevzdává svých Testů studijních předpokladů. Čím se liší OSP od testů TSP, potažmo od testů měřících IQ, které v lecčems připomínají? Pominu-li, že se testy OSP liší od TSP svou strukturou, rozsahem, počtem úloh, je hlavní, že se liší svým pojetím. Testy OSP nejsou v žádném z oddílů zaměřené na testování konkrétních odborných znalostí, testy OSP skutečně testují pouze úroveň verbálního, analytického a kvantitativního myšlení, základní operace s čísly. TSP zkoumá na rozdíl od našich testů prostorovou představivost, objevují se v něm úlohy zaměřené na výrokovou logiku, úlohy zaměřené na kritické myšlení. IQ test je zaměřen pouze na vyhledávání logických vazeb mezi symboly, naše testy OSP jsou z hlediska zaměření pestřejší. Test OSP je z hlediska svého zaměření více komplexní, sleduje několik různých konkrétních schopností, je v něm více typů úloh. Oproti tomu test IQ obsahuje pouze jeden druh úloh, takzvané Ravenovy progresivní matice tří trojic obrázků, ve kterých vždy jeden obrázek chybí a doplňuje se z nabídky několika možností, měřících všeobecnou inteligenci – faktor g. Test IQ nepracuje se slovy, čísly, tabulkami a grafy, ale pouze s obrázky. Tím je mnohem méně závislý na vlivech, jako jsou rodný jazyk, rodinné prostředí, dosažené vzdělání atd. Naproti tomu OSP je na dosaženém vzdělání rodičů nebo absolvované střední škole závislý velmi výrazně. Test OSP je tak oproti testu IQ při zjišťování potřeb souvisejících s úspěšným studiem daleko relevantnější. Test IQ sice sleduje určité kognitivní schopnosti, avšak o tom, jak a zda je lze přímo využít při studiu, test IQ příliš nevypovídá.

Děkujeme za rozhovor.

zdroj: osobní archiv Kateřiny Drbohlavové

Kateřina Drbohlavová se narodila v roce 1980. Po maturitě vystudovala sociální pedagogiku na Vyšší odborné škole pedagogické a sociální v Praze. Tvorbou úloh i celých testů studijních předpokladů se zabývá od roku 1999, nyní koordinuje autorský tým testu OSP.