Jak sepsat seznam přečtené literatury?

Otrhaný čmaropis raději ne Prvním pravidlem, které je dnes již samozřejmostí, je forma seznamu. Většinu studentů by nikdy nenapadlo odevzdat seznam četby jinak než napsaný na počítači. Existují však i výjimky, které si psaní seznamu nechají na poslední chvíli, a poté se komisi do rukou dostane list papíru vytržený ze sešitu, na kterém jsou rukou načmárané názvy knih. V takovém případě jste ale sami proti sobě, jde přeci o to udělat dobrý dojem.

Zálohovat! Někdy svou práci odvede i náhoda. Nepište si proto seznam na poslední chvíli a raději si jej „zálohujte“ na flash disk, popř. do jiného počítače. Těžko vám někdo bude věřit, že zrovna vy máte tu smůlu a počítač se pokazil v nejméně vhodné době.

Ještě k formě Ještě pár drobností k té formě. Nikdyy nezapomeňte seznam literatury podepsat a označit nadpisem. Jednotlivé položky můžete seřadit buď podle abecedy (dodržte vždy stejné pořadí: autor a potom dílo) nebo podle maturitních okruhů (pokud jste něco četli ke každému z nich). Další možností zpřehlednění vašeho seznamu je rozdělení na zahraniční a českou literaturu. Zastoupeny by měly být pokud možno vyrovnaně obě.

Kolik knih zařadit? Dalším dilematem je počet knih. Na některé škole studentům usnadní rozhodování a zadají přesné, popř. přibližné číslo, jinde to zcela nechají na odhadu studentů. Pokud si nevíte rady, není nic jednoduššího, než se zeptat přímo vyučujících nebo maturantů z minulých let. Obecně platí, že počet přečtených knih není třeba přehánět, a to po všech stranách. Několikastránkový seznam u členů komise nevzbudí obdiv, ale spíše podezření, že mají před sebou velkého chlubila, který polovinu napsaných knih pravděpodobně nečetl. Naopak seznam čítající pět titulů, včetně Honzíkovy cesty na prvním místě, rozhodně nevzbudí u členů maturitní komise soucit.

Několik slov k obsahu Při zmínce o Honzíkově cestě jistě mnohé napadne, zda do seznamu uvádět i četbu z let dětství. Odpověď zní: proč ne. Pokud na seznamu nebudou tyto knihy převažovat, nikdo se za jejich uvedení stydět nemusí. Jedním z maturitních okruhů bývá i literatura pro děti a mládež, a knihy jako je již zmíněná Honzíkova cesta, oblíbení Pejsek a Kočička či knížky Jaroslava Foglara patří mezi klasiku. Dále znovu připomínáme, že by měla být zastoupena česká i zahraniční literatura. Nezapomeňte ani na poezii. Pokud máte potíže s „naplněním“ seznamu, zalistujte třeba ve vašich čtenářských denících, určitě tam najdete spoustu inspirace.

Při sepisování přečtených knih dbejte především na pestrost seznamu. Vaši profesorku či profesora na český jazyk sice zajisté potěší zjištění, že máte přečtené veškeré Shakespearovo dílo od A do Z, včetně některých titulů v originále, ale vytáhnete-li si okruh s názvem Česká próza 19. století, pak vám tento seznam četby bude k ničemu. Mít ke každému okruhu přečtenou alespoň jednu knihu se opravdu vyplatí. Pamatujte, že seznam četby zachránil už mnohého maturanta. Vytáhnete-li si otázku, která vám mnoho neříká, zalovte v paměti i připraveném seznamu a zkuste uvést knihu, která je zadání alespoň trošku blízká. Nestane se nic horšího, než že vás někdo z komise zastaví a vrátí k původnímu okruhu. Většinou vás však nechají mluvit a zachránit si tak vlastní krk.

Je nutné všechno opravdu přečíst? Na tuto otázku si nejspíš odpovíte nejlépe sami. Z našich zkušeností vyplývá, že i když máte seznam četby bohatý a pestrý, ale vyjmenované tituly jste viděli leda tak z okna jedoucího rychlíku, riskujete. Možná budete mít štěstí a budou vám stačit znalosti z cizích čtenářských deníků a internetu, ale možná ne. Může se stát, že kniha, kterou budete mít v seznamu, je nejoblíbenější knihou předsedy komise, který si ji čte pro uklidnění před spaním pokaždé, když se nepohodne s manželkou, dětmi či s ředitelem školy (což je přibližně jednou do týdne). Pak budete mít hodně práce s přesvědčováním, že jste tu knihu alespoň zahlédli v regále knihovny. Zkuste si tedy najít čas a co nejvíce knížek si skutečně přečíst.