Hongkong: studium mezi plážemi a mrakodrapy

Když jsem se rozhodovala, kam vyjet studovat, nabízel Hongkong hned několik výhod. Z práce i ze školy jsem tam měla pár známých, a protože jde o bývalou britskou kolonii, předpokládala jsem relativně snadnou komunikaci v angličtině. Navíc mělo jít o můj první výlet do Asie, takže mě lákala jeho relativně západní atmosféra, díky níž jsem si naivně myslela, že nepůjde až o takový šok.

Úvodní formality

Přijímací řízení bylo docela snadné, o asijské univerzity je u nás přeci jen menší zájem než třeba o americké. Podala jsem si na Centru zahraničních studií Masarykovy univerzity přihlášku (která mj. zahrnovala motivační dopis a jazykový certifikát) k výměnnému pobytu na Partnerských univerzitách. Po užším výběru jsem se zúčastnila ústního pohovoru, v němž se porotci zajímali zejména o moji motivaci ke studiu v Hongkongu, o mé pracovní a studijní zkušenosti a o finanční zajištění. To proto, že i když výměnní studenti na hostitelských univerzitách většinou neplatí školné, nemůže stipendium od Ministerstva školství – v mém případě 40 000 Kč na semestr – pokrýt všechny náklady.

Rozpačitý první dojem

Štěstí mi přálo a spolu s dalšími dvěma studentkami Fakulty sociálních studií jsme vyrazily do Říše středu. Na první dojem jen tak nezapomenu: strašné horko, samý beton, mrakodrapy a silný smog. Upřímně řečeno jsem litovala, že jsem si do Asie nejdřív nezajela na zkoušku jen na pár týdnů, a ne rovnou na půl roku. Následující měsíce ale vše změnily a z Hongkongu jsem odjížděla nadšená a plná zážitků.

Metropole plná kontrastů

Moc se mi líbilo žít tak blízko moře, ve volném čase jsme s kamarády chodili na pláž, a když se ochladilo, tak i na túry po okolních kopcích a národních parcích. Bavily mě bizardní rozdíly mezi stametrovými mrakodrapy a malými rybářskými vesničkami na jejich úpatí, kontrasty mezi snobskými butiky a prostými kiosky se smaženými rybami. Díky výborné geografické poloze Hongkongu se mi během semestru podařilo dvakrát navštívit Čínu a po zkouškách strávit více než měsíc cestováním po JV Asii. Ale i město samotné nabízelo tolik zajímavých zákoutí, odlehlých ostrůvků, pestrobarevných tržišť a exotických restaurací, že se v něm málokdo mohl nudit. Naopak, jeho rychlost a odlišnost od evropských měst byla mnohdy až vyčerpávající.

Na kampusu, poblíž menzy a kolejí

Hong Kong Baptist University

Co se školy týče, bylo pro mě studium na Hong Kong Baptist University trošku zklamáním. Kurzy byly orientovány poměrně prakticky, ale řada zajímavých předmětů byla pro zahraniční studenty uzavřena, jiné se v reálu velmi vzdalovaly sylabu a někdy byla problémem jazyková bariéra. Naopak třeba výuka mandarínštiny (obecné čínštiny) pro cizince však probíhala na výborné úrovni. Důraz se obecně kladl hlavně na práci ve skupinách a veřejné prezentace, seminární práce měly spíše formu esejí.

Koleje jak pro Mirka Dušína

Bydlení na kolejích se jevilo jako nejjednodušší a zároveň nejlevnější varianta, proto jsem po něm ráda sáhla. Byty bývají v prostorově omezeném Hongkongu maličké a ani můj pokoj nepřesahoval pár metrů čtverečních. Bylo v něm ale vše, co jsem potřebovala: základní nábytek, lednička a klimatizace. Poměrně obtížně se mi na kolejích zvykalo na neustálou kontrolu. Už při vstupu jsme si museli „pípnout“ naší identifikační kartou, změřili nám termokamerou teplotu a nahráli si nás na video. Každé patro mělo svoji patronku, která nám měla pomáhat s případnými problémy, ale také nám chodila pravidelně kontrolovat čistotu pokojů (!). Protože šlo o baptistickou školu, byla na kolejích spousta věcí zakázána, mj. jakýkoliv alkohol, cigarety nebo víc než jen přátelské návštěvy.

S Bowie, mojí spolubydlící

Hravý studentský život

S tím souvisí i způsob, jakým se většina místních studentů bavila – velmi oblíbená byla činnost v různých spolcích, třeba tanečním nebo fotografickém, hraní společenských her (na schovávanou, karetních partií nebo pantomimy) a společné vaření. My, výměnní studenti, jsme spíše chodili společně objevovat město, různá muzea a galerie, ale i obchody nebo noční podniky. Když jsme mimo výuku něco podnikali společně s místními studenty, šlo nejčastěji o hromadnou večeři.

I když mě pobyt v Hongkongu akademicky zas až tak neobohatil, nahlédla jsem do mně do té doby zcela neznámé kultury a zkusila si, jaké to je pracovat v ní jako novinářka. A za to jsem moc vděčná.