Etika a etiketa na akademické půdě

5. 12. 2008 | Přijímací řízení

„Všechny dobré zásady jsou již napsány. Nyní ještě zbývá je uskutečnit.“ (Pascal)

Studenti na vysoké škole získávají nejen nové vědomosti, ale také by si měli upevňovat charakterové vlastnosti, které brzy po absolutoriu upotřebí ve firemním prostředí.

Jaké chování je v univerzitním prostředí (a nejen v něm) zcela neetické?

1. podvádění

opisování od spolužáků v průběhu zápočtu nebo zkoušky
používání taháků
předstírání nemoci z důvodu neúčasti na výuce nebo na zkoušce (zápočtu)
předkládání práce, která byla vyhotovena někým jiným
přemluvení jiné osoby, aby vykonala zkoušku místo dotyčného studenta
falšování dokladů a dokumentů

2. plagiátorství

využívání v seminárních, ročníkových a závěrečných pracích textů, obrázků, grafů, které vypracoval někdo jiný bez řádného citování zdroje

Jak se vyhnout plagiátorství • dbát na správné citování

Rozlišujeme doslovné citace – ty jsou přesným a doslovným opisem původního pramene, jsou vždy uvedeny v uvozovkách (může být odlišeno i písmo např. kurzíva), za doslovnou citací je vždy uveden pramen, který byl použit např. do poznámkového aparátu pod čarou

parafráze – znamená vlastními slovy převyprávěný původní pramen, do uvozovek se nepíše, ale opět do poznámkového aparátu uvedeme zdroj, který byl použit

• uvádíme všechny zdroje, ze kterých jsme čerpali tj. monografie, skripta, učebnice, časopisy, noviny, filmy, přednášky, počítačovou databázi a webové stránky, citujeme i zdroje obrázků, tabulek, grafů, diagramů a dalších grafických vyobrazení • v závěru práce uvedeme seznam použité literatury, zde uvádíme všechny použité zdroje a řadíme je po sobě v abecedním pořadí • množství údajů v bibliografickém odkazu musí být takové, aby bylo vždy možné vyhledání původního pramene

Příklad správného bibliografického odkazu plná citace ČERNÝ, J. Jak psát citace. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2008. 200 s. ISBN 80–703–1116–8.

zkrácená citace ČERNÝ, J. Jak psát citace. Praha, 2008.