Studium češtiny v Německu. Proč ne?

Studovat češtinu v Německu – to je docela zvláštní. Proč to pro tebe bylo zajímavé?

Zajímalo mě především, jak se přistupuje k českému jazyku a zejména literatuře v zahraničí obecně. Během studia doma si člověk zažije některé informace nebo klade důraz stále na podobné autory a období. Tak mě zajímalo, jestli je to stejné taky jinde. Taky jsem chtěla vědět kolik lidí v zahraničí studuje češtinu a proč vlastně.

To ses musela cítit vlastně jako doma, ne?

Co se týče vzdálenosti od domova, tak vlastně ano. Ono do Prahy je to pár hodin cesty. Při studiu to tak bylo v podstatě taky, protože někteří učitelé uměli česky (byli zde jak Češi, tak Němci a dokonce jeden česky plynule mluvící Američan), pár spolužáků bylo přímo z Čech anebo někteří měli někoho z rodiny, kdo od nás pocházel – babičky, dědečci. Ale bohemistika tam není velká a navíc je součástí Ústavu slavistiky, takže výuka probíhala většinou v němčině.

Jak nás jako národ podle tebe vnímají Němci? Platí zde nějaká oblíbená klišé?

Jak nás berou Němci, jsem za pobytu moc nezjistila, zejména proto, že ona Erasmus-komunita je vcelku specifická a moc Němců v ní člověk nenajde. Z Německa byli jen někteří spolužáci, ale jak jsem říkala, mnoho z nich má na Českou republiku nějaké vazby, a tak je jejich vztah k Čechám dobrý. Co mě však hodně překvapilo, bylo to, jak je v Německu vnímán Jan Hus – není jako u nás opěvován, ale je vnímán jako buřič a v podstatě jako ideový vůdce násilníků – husitů.

Jaký je v Německu zájem o českou kulturu vůbec?

Zájem o českou kulturu jsme si mohli s ostatními Čechy v Regensburgu vyzkoušet během International Tagu, ve kterém mohou dobrovolníci z různých zemí světa vytvořit stánek a představit svou zemi ostatním studentům a pedagogům. Český stánek byl letos (jakož i v minulých letech, jak jsme se pak dozvěděli) oblíbený – a to nejen díky tomu, co jsme s kamarádkami napekly. Představili jsme jednotlivé regiony republiky a také důležité osobnosti našich dějin. Myslím, že to bylo fajn a hodně lidí jsme snad inspirovali k návštěvě.

Český stánek měl úspěch

Studovala jsi v Regensburgu, menším, ale významném městě. Co se ti vybaví jako první, když si na ten půl rok vzpomeneš?

Právě nádherné město, plné různých malých zákoutí, parčíků, ale i kaváren a obchůdků nebo pohled na město ze Steinerbrücke.

Když se řekne Erasmus, hodně lidí si vybaví nekonečné párty, cestování a málo učení. Souhlasila bys s tím?

Příliš ne. Myslím, že i při Erasmus pobytu platí: jaké si to člověk udělá, takové to má. Já jsem jela do Německa s tím, že se chci dozvědět něco o tom, jak je možné pohlížet na českou literaturu a kulturu a taky s cílem odzkoušet si vlastní schopnosti. Proto jsem si zapisovala kurzy, které mě skutečně zajímaly, ačkoli to nebyly kurzy úplně oddechové. Taky nekonečné párty nejsou úplně mou oblíbenou zábavou, mnohem raději si zajdu sednout s kamarády někam, kde mi ostatní nešlapou po hlavě – a to se v rámci Erasmus-pobytu taky dá. Cestovat jsme se s kamarády snažili, a tak jsme projeli alespoň část malebného Bavorska, na cestování se čas vždycky našel.

Co pro tebe bylo vůbec nejtěžší?

Zvyknout si na to, že na mě mluví všichni lidé na škole a ve městě německy – to mě někdy unavovalo. Ale brzy si člověk zvykne i na to.

Co tě nejvíc překvapilo?

Jak dobře tam byla zvládnutá organizace programu Erasmus. Opravdu, nemám si na co stěžovat. Koordinátoři na Akademisches Auslandsamt byli velice milí, ochotní s čímkoli pomoci a spoustu věcí za nás – Erasmáky sami zařídili, případně nám spoustu věcí maximálně zjednodušili. Za to jim patří velký dík.

Volila bys příště stejně?

Určitě. Byla jsem v Německu a v Regensburgu zvlášť moc spokojená, měla jsem mnohem víc času na věci, které mě baví, ale přitom jsem se i spoustu zajímavého dozvěděla. Rozhodně to stojí za to!