Dokud to nezkusím, nemůžu vědět, zda to zvládnu, nebo ne!

Naštěstí na to ale není úplně sám. Velkou podporu nachází ve své partnerce i svých čtyřech dětech, z nichž nejstarší už pracuje, ale také studuje při zaměstnání, další dvě jsou v prvním ročníku na vysoké škole a nejmladší studuje třetí ročník střední školy. Jenže není zbytí, i přes tak velkou oporu musí Emil své školní povinnosti – v současné době hned dvojí – stejně plnit sám… A jak to všechno zvládá?

Ve svém životě už jsi vystudoval nebo teprve studuješ několik škol. Které to jsou? Po základní škole jsem se vyučil na SOU Somet Teplice automechanikem, potom jsem studoval dálkově SPŠ v Teplicích. Po maturitě, těsně před sametovou revolucí, jsem nastoupil ke studiu Textilní fakulty Technické univerzity v Liberci. Tu se mi nepodařilo dokončit z rodinných důvodů. Mrzelo mě to, ale po pár letech se mi podařilo úspěšně složit nejprve přijímací a později i státní zkoušky bakalářského studia na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. V současné době jsem studentem 5. ročníku Provozně-ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze a 4. ročníku Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy tamtéž.

Jak ti tyto školy pomohly ve tvém pracovním životě? Využil jsi je někdy v některém ze svých zaměstnání? Samozřejmě jsem si u některých předmětů říkal, „to nebudu v životě potřebovat.“ Opak byl pravdou! A musím říci, že se čím dál víc utvrzuji ve rčení „nikdy nevíš, kdy to budeš potřebovat“. Skutečně z každé školy jsem spoustu poznatků využil v pracovním i osobním životě.

Je pro tebe těžké pracovat a zároveň přitom studovat? Kdo tvrdí, že to těžké není, asi neříká pravdu. Je samozřejmě možné, že je geniální, ale takových jedinců mnoho nebývá. Já mám to štěstí, že mám skvělou partnerku i děti. Bez jejich podpory a tolerance by to pro mne bylo ještě těžší.

Co se ti na studiu zdálo nebo zdá nejnáročnější? To je těžké, každá část mého studia byla jiná a troufám si říci, že i neporovnatelná. V současné době je asi nejnáročnější si udělat rozumný časový harmonogram a potom ho také dodržet. Můžu si stanovit, že se budu věnovat nějakým školním povinnostem a vstoupí do toho nějaká pracovní či rodinná nutnost a harmonogram bere za své.

Na co ze svého studijního života vzpomínáš nejraději a proč? Rád vzpomínám na studium v Olomouci. Byla tam dobrá parta spolužáků a nezapomenu ani na vyučující. Bylo až neuvěřitelné, jak si nás rychle pamatovali a dokázali vyvážit přístup učitele i poradce a v některých případech si troufnu říci až přítele. Nezapomenutelné byly přednášky sociologie Phdr. Čihovského.

Kombinované studium zpravidla sestává jen z několika vyučovacích bloků během semestru. Pomáháte si vzájemně se svými spolužáky, nebo každý studujete víceméně „izolovaně“? Je těžké si pomáhat, když jsme každý z jiného kouta republiky. Naštěstí je v dnešní době elektronických pomocníků v komunikaci dostatek, a tak se dají vzdálenosti smazat. Pomáháme si hlavně poskytováním informací. Naučit se látku musí každý sám. On je při zkoušce stejně každý sám za sebe a spolupráce se většinou nepovoluje.

Jaký hlavní rozdíl vidíš mezi prezenčním a kombinovaným studiem? Co ti vyhovuje víc? Pokud si vzpomínám, tak mé poslední denní studium končilo v roce 1983. To mi bylo osmnáct a rozhodně jsem nepřemýšlel nad výhodami denní formy studia. Ale vážně. Denní studenti mají výhodu ve větším počtu vyučovaných hodin. Mají lepší kontakt s vyučujícím i se spolužáky. Kombinované studium má výhodu v možnosti uplatnit poznatky z praxe. Tato výhoda je však závislá na míře chuti vyučujícího přistoupit na otevřený dialog a na tom, zda i on sám má praktickou zkušenost mimo školství.

Doporučil bys vzhledem ke svým zkušenostem vysokoškolské studium i lidem, kteří již dávno opustili školní lavice, ale bojí se, že školní povinnosti v podobě zkoušek a seminárních prací již nezvládnou? Samozřejmě, že ano. Obzvláště těm, kteří mají možnost vyšší vzdělání uplatnit při své profesi. Co se týče druhé části otázky, dá se říci jediné: dokud to nezkusím, nemůžu vědět, zda to zvládnu, nebo ne! Možná bych mohl parafrázovat jednoho mého bývalého kolegu a kamaráda. Ten říkal „buď to pude, nebo pudu já“.

Plánuješ v budoucnu ještě studovat nějakou školu? To je opravdu předčasné. Teď se musím soustředit na současné studium a věřit v dobrý konec. Na druhou stranu, pokud mne nějaký obor zaujme, kdo ví?